Tak co si dneska dáte k večeři?

Poučena z předchozích (z mého pohledu velmi nepatrných) nezdarů z oblasti stravovací - konkrétně z rubriky „večeře“ – kdy před večeří otevřu lednici a zeptám se dětí, co si dají k večeři….. , položila jsem tedy dětem tuto otázku s předstihem již ráno, abych byla večer připravena a nemusela hledat varianty D až L a v klidu a hlavně s úsměvem dala jídlo ladně na stůl. Děti byly již ráno dobře naladěné což se pozná mj. tak, že se ihned shodly na tom, co si k té večeři společně dají. „Šněčky“, vykřikly jednohlasně, tedy listové těsto s náplní kečupu, šunky a sýra, stočené a zapečené. Hurá, vítězství bez dlouhých diskusí a tahanic, navíc informace čistá jako sklo, lehce uchopitelná! Takže, nesmím zapomenout koupit šunku, řekla jsem si při odchodu do školky, školy a práce již v 7,35.

Po cestě do práce jsem koupila dostatek šunky a dala v práci do lednice. Ke kabelce jsem si dala ceduli s nápisem „ŠUNKA“, abych nezapomněla, až poběžím odpoledne na tramvaj a pro děti… Valnou část dne jsem chodila kolem cedule a soustředila se na to, abych šunku nezapomněla. Díky dobré přípravě, prevenci a vrozené bystrosti jsem na šunku vskutku nezapomněla, z čehož jsem měla obrovskou radost.

Po příchodu domů, svačině a přípravě do školy jsme společně odvedli Aničku na trénink florbalu. Hodinové čekání na jeho ukončení jsme s Vašíkem využili ke hrám na hřišti, kdy mne v domečku na pískovišti napadlo, že jsem si vlastně nevšimla, zda máme doma plátkový sýr – nedílnou součást „šnečků“. O svůj poznatek spojený s lehkou obavou jsem se podělila s Vašíkem. Ten byl natolik zabrán do hry, že odmítl návštěvu jakéhokoliv obchodu s tím, že mu vůbec nevadí, když „šnečci“ budou jen se šunkou. Po krátkém přesvědčování a zdůrazňování důležitosti složky sýrové, jsem to vzdala a smířila se s tím, že sýr (v nejhorším případě) nebude součástí „šnečků“. S tímto závěrem jsem na cestě z tréninku seznámila i Aničku, která tento fakt (patrně díky únavě) přijala bez komentářů.

Když jsme dorazili domů, nechala jsem děti napospas svlékání, mytí rukou….. a vrhla jsem se do přípravy večeře. K mému velkému překvapení jsme plátkový sýr v lednici měli, mé obavy byly naprosto liché! Výborně, zajásala jsem a začala s přípravou. Ale kde je ta šunka? Nemohla jsem najít tu šunkou, kterou jsem přece z práce přinesla, NE? Vyhlásila jsem pátrání a odvolala děti z jejich privátních aktivit. Hledali jsme všichni a všude – i v koupelně. Nakonec se šunka našla – omylem jsem jí dala spolu s pečivem do boxu na pečivo. No, už jsme z toho byla trošku unavená, ale stále ještě pozitivně naladěná. Když jsem tedy vyndala všechno na vál, abych se konečně pustila do realizace a nadechla se – nenašla jsem v lednici listové těsto, které nám tatínek přece pravidelně kupuje a dává ho přesně SEM! Rezignovaně jsem dětem oznámila, že nemáme listové těsto a sedla si na židli. Anička mi řekla: „Pusť mě tam, já ho najdu“ a odstrčila mne od lednice. Bohužel ani její odhodlání nepřemohlo nepřízeň osudu – listové těsto v lednici bohužel nebylo. Zklamaní jsme byli všichni, nejvíc však já. Když jsme viděla ty smutné tvářičky a zaslechla i hladová bříška – oblékla jsem se a do obchodu pro TO těsto šla.

Nakonec „šnečci“ k večeři byly, ovšem večeře byla mnohem déle než obvykle. Tak na takovéto celodenní přípravy se můžu „vyprdnout“, velebnosti. Vracím se k variantě č. 1 – tzn. před večeří otevřu lednici a zeptám se….