Den první a poslední

... Stojím tady před sebou a vlastně i před váma úplně nahá. Taková, jaká doopravdy jsem. Bez příkras. Bez her. Bez ceny.

Než jsem ho poznala, svou cenu jsem si uvědomovala. Ale aby si mě všiml mezi ostatním "zbožím", snížila jsem ji. Sáhl po mě - prý kvůli hezkému obalu. Ale pak (logicky) začal hledat vady, které přece slevněné zboží mívá. Kdybych si svou cenu ponechala, "koupil" by si mě ten, kdo mě docení a ten, kdo na to má.?

Přemýšlím nad tím, zda jsem musela ztratit samu sebe, abych neztratila jeho. Nakonec jsem přišla o kus sebe i o něj. Bodejť by ne. Neměl si mě za co vážit. Kdykoli do mě "kopl", přiběhla jsem zpět jako věrný psík a "žebrala" o pohlazení. 

Podle odborníků se zlomené srdce zahojí tak do roka - zústane pak už jen jizva jako připomínka zkušenosti. Mi to ale přijde, že ty kousky, na které se mé srdce roztříštilo, neposbírám ani za sto let.

Chtěla jsem s ním zestárnout. Tak to se mi paradoxně podařilo. Za 2,5 roku s ním jsem zestárla tak o deset let a deset kilo :-) Jsem povadlá, šedá, prázdná..

Před léty jsem od kamarádky dostala zavařovací sklenici na krásné zážitky následujícího roku - dodnes není plná. Takže to nabádá k novoročnímu předsevzetí: tento rok budu prožívat tak, aby brzy začala přetékat. Alespoň se o to pokusím.

Pokud jste také tak nějak neúplní, ať už z jakéhokoli důvodu, můžete na cestu se mnou.

Šťastný nový rok