Zobrazit přihlášovací formulář

Dobré vychování na návštěvě

  • Publikováno:
Dobré vychování na návštěvě

Znáte děti okolo deseti let? Máte je? Mají je vaši známí? Pak pravděpodobně znáte z různých možných úhlů pohledu to, že se na návštěvách andílci umí občas doopravdy projevit stylem, který by nikdo ze zjasněných za ideální nepovažoval. Chování u cizích lidí (myšleno ne doma) má pár hříchů, které sice hostitelé odpustí, ale taky se pozastaví. Co jsou nejčastější prohřešky proti „slušnému chování“ na návštěvě, které nás vlastně často ani nenapadne s dětmi nacvičovat?

Rozhodně nechceme, aby si po návštěvě, kterou u známých absolvujeme s dětmi, naši přátelé postěžovali, že se děti chovaly… no, mohlo to být lepší. Zatímco návštěva běžných raubířů není nic nestandardního, návštěvu, kdy se děti chovají tak, jak dětská etiketa káže, o té se mluví roky. A děti se vychvalují do nebes. A to je pro každého rodiče dost dobrý pocit, no ne? Jak tedy na návštěvě zazářit?

Počkat, až hostitel pozve dovnitř. Děti strašně rády klepou, mačkají knoflíky, zvoní… A když se dveře otevřou (v tom lepším případě si počkají, až se otevřou, v tom horším si i samy dveře otevírají), a hned pak se hrnou dovnitř jako velká voda. A často bez pozdravu, zvlášť pokud za dveřmi třeba čekají kamarádi. Může to být v pořádku, když jedete k blízkým příbuzným, ale někomu by to mohlo třeba i vadit. Úplně jednoduše, mimo to, že s dětmi sem tam promluvíte o tom, že mají počkat na vyzvání, přede dveřmi položíte ruku na jejich rameno a prostě si je přidržíte.

Jak titulovat cizí lidi. Někdy oslovovat „strejdo“ a „teto“ není úplně vhodné. A tak je třeba děti vést i v tom, jak mají oslovit lidi, kteří jim nejsou tolik blízcí. Stěžejní je představování, takže to mají v rukou zas a jenom sami rodiče. „Toto je paní Hanka / slečna Skočdopolová / pan Brouček…“ „Pamatuješ si na paní Novákovou?“ …a tak dále. A děti jde připravovat i doma tak, že návštěvu budete titulovat příhodným oslovením už před jejím uskutečněním.

Chovat se v cizí domácnosti jako host. Asi znáte to, jak děti umí ovládnout téměř jakýkoliv prostor. Zvlášť, když se cítí naprosto komfortně a jsou ještě ve společnosti kamarádů. Jenomže je pár (nepsaných) pravidel, která by děti prostě měli dodržovat. Například vběhnout do cizího pokoje, do ložnice, na dvůr, terasu nebo do jakékoliv jiné části domu by nikdy neměly bez dovolení. Stejně tak braní jakýchkoliv věcí, včetně vytahování hraček nebo třeba dekoračních předmětů. Sami víte, že i při návštěvě babičky si prarodiče sjednají pořádek. Cizí lidi v tom mají trošku blok, protože neví, co si k vašemu dítěti můžou dovolit. Proto je pro hladký průběh návštěvy třeba, aby to, co si můžou dovolit, věděly děti. A tím také respektovaly neznámé prostředí a osobní prostor.

Jídlo a pití. S tím máme problémy všichni. Nevzít si, když je nabídnuto, nabízet, když někdo nechce, prostě je v tom trošku guláš. Ale děti se velmi rády pídí po dobrůtkách, a tak celkem bez potíží prozkoumávají hostitelovu ledničku, spíž nebo kladou otázky, jestli je upečená ta buchta, co minule. Okolí vnímá velmi příjemně, když se malý návštěvník nejdřív zeptá, jestli může něco dostat. I kdyby mělo jít jenom o sklenici vody (i když předpokládáme, že hostitel bude mít na stole nějaké to občerstvení). I u nachystaného jídla je vhodné počkat na vyzvání nebo se zeptat.

Nabídnout pomoc. Každý ocení roztomilou dětskou snahu pomoct se servírováním, chystáním nebo čímkoliv jiným. Své děti můžeme povzbudit k takovému chování – zeptat se hostitele, jestli nepotřebuje s něčím pomoct, ještě více se cení nabízená pomoc s úklidem nádobí a tak dále. Jako rodiče můžeme jít příkladem a pomoc nabídnout sami, ale časem k tomu můžeme pobídnout i svého potomka. A radost a hrdost, se kterou budete sledovat, jak se vaše dítko nabídne z vlastní vůle, ty jsou k nezaplacení.

Stolování. Možná jste pozvaní na oběd, večeři, na společenskou událost (jako je třeba svatba) nebo se prostě vyskytne příležitost jiná, než je benevolentní domácí prostředí. Jsou věci, které prostě na návštěvě sledujeme o trošku přísnějšíma očima.

  • Zůstat u stolu po celou dobu jídla. Než je vyhlášený oficiální volný program, mělo by naše dítě prostě sedět u stolu. Neodbíhat, nerozptylovat se.
  • Nedávat lokty na stůl. Ale to přece všichni známe od svých maminek, že? Prostě etiketa.
  • Sníst, co je. Bohužel, zdaleka ne každé dítko je univerzální jedlík, naopak. Zatímco doma se tomu podřizuje spíš vaření, na návštěvě to asi nepůjde jen tak. Pokud dítě vyloženě něco nesnese nebo je na něco alergické, je dobré se dopředu informovat a domluvit s hostitelem – ale hlavní úkol je přesvědčit svého potomka, aby neohrnoval nos.

Některé příležitosti si prostě žádají, aby se děti začaly učit chovat adekvátně nestandardním situacím. Všechny tyto zvyky jsou odrazovým můstkem pro chování v budoucnosti a pro akceptaci cizího prostředí, cizích pravidel.

Máte zkušenosti s chováním dětí na návštěvě? Došlo vůbec někdy na situaci, kdy by se děti musely vlastně tak trošku držet zpátky? A jak na to jdete u svých ratolestí? Podělte se s ostatními!   

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku

jitajita296 29. 11. 2016, 18:36
To je teda článek... To je snad samozřejmost, že nedovolím svému dítěti, aby šmejdilo u někoho "cizího" ve skříni nebo v lednici. A pokud někdo nezvládá ani takovouto základní výchovu, neměl by snad děti ani mít.
Hanka72 27. 11. 2016, 20:44
Možná by bylo fajn zkontrolovat si článek před odesláním. Myslím, že dobytek a Roztočil tam být nemá ,-) Jinak je to tedy článek o ničem, úplně zbytečný.
zlmy 27. 11. 2016, 14:11
Kopíruji: Ale děti se velmi rády pídí po dobytkách, a tak celkem bez potíží prozkoumávají hostitelovu ledničku, spíž ... po čem se pídí? *-)
evicela 27. 11. 2016, 9:45
,-)bože. děti okolo deseti let, pokud vyrůstají v normální rodině a jsou duševně v pořádku se takto přece nechovají, nedovedu si představit i 5leté dítě co by vtrhlo k hostiteli, lezlo mu do ledničky a pod, to by muselo vyrůstat v pralese, to je vizitka rodičů

Kategorie