6 situací, kdy je rozvod na místě

Dávno ty tam jsou doby, kdy rozvést se nepřipadalo v úvahu, bylo to nemožné a ne-li nemožné, tak aspoň pořádná ostuda. Dnes zažíváme dobu opačného extrému, mnoho párů se díky pocitu nepřeberných možností rozchází a rozvádí velmi lehkomyslně. Pokud se ale kloníte spíše k tradičnímu pojetí manželství a zastáváte názor, že je třeba vydržet až do hořkého konce, vězte, že existují případy, kdy je lepší být sám. Jaké případy to jsou?

Míra tolerance, požadavků, očekávání a nároků na život je u každého jiná. Štěstí je málokdy trvalý stav mysli, ale spokojenost by měla převládat. Na obrovském množství situací, neshod nebo vad se dá pracovat, jsou pak ale některé, které jsou velmi legitimní propustkou ze spárů nešťastného manželství. Kdy bychom se neměli cítit provinile za to, že o odchodu z manželství uvažujeme a chceme ho?

Rozvod by měl být vždycky až poslední možnost. Nikdo ze sebe ovšem nemůže vydat více než své maximum, a jakmile máme v tomto čisté svědomí a situace je pořád stejná, ne-li horší, bohužel může (a někdy by mělo) dojít na služby rozvodového právníka. A to i v případech, že jsou ve hře děti – někdy právě kvůli nim. Protože, i když je rozvod možností až poslední, když už na něj dojde, je možností nejlepší.

Když je partner závislý. Drogy, gambling, alkohol, sex. Pokud je partner závislý a není ochotný nechat si pomoct, léčba nezabírá nebo jeho vůle prostě není dostatečná, vy jste udělali vše proto, aby nastoupil na cestu nápravy, není dále co řešit. Pokud není rodina důvodem pro to chtít se svou závislostí bojovat, nijak to nezměníte tím, že budete čekat. Různé formy závislosti mohou vést nejen k emocionálnímu a fyzickému diskomfortu, ale také k právním a finančním problémům, za které jste, jakožto manželé, zodpovědní oba. Vyrůstat v prostředí, kde jsou formy vyrovnávání se se závislostí a jejími projevy na denním pořádku, může vést malé děti k přesvědčení, že jsou za chování svých rodičů nějakým způsobem zodpovědné. Život v takové domácnosti neprospívá nikomu a ničemu. Jakmile jsou vyčerpány všechny síly, vyzkoušeny všechny cesty, dojdete k pochopení, že jediná prává láska, která doma je, je láska závislého ke své droze. Ne k rodině, ne k dětem, ne k domovu, ale k droze.

Když jste psychicky a/nebo fyzicky týraní. Tady není místo pro vyjednávání. Týrání a zneužívání je něco, co se bude v cyklech opakovat stále a stále dokola. I když nejste v ohrožení života fyzickým týráním, to ekonomické, emocionální a sociální ubližuje úplně se stejnou velikostí dopadu. Navíc setrváváním v takovém svazku vystavujeme nebezpečí také děti, byť nemusí být nutně oběťmi primárními. Jako sekundární oběti vstupují do života se strachem, s nízkým sebevědomím, s negativním sebehodnocením a ještě k tomu s nenaučenými správnými vzorci chování. Než si ovšem sbalíte kufry a od násilníka odejdete, je třeba mít plán a zajištěnou pomoc. Aby se nestalo, že vás zpátky do domu hrůzy zažene finanční tíseň. Vše o formách domácího násilí se dočtete v jednom z našich dřívějších článků.

Když jeden dítě chce a druhý ne. A to dlouhodobě, z přesvědčení. Mít nebo nemít děti je životní otázka, věc, která má bezprostřední vliv nejen na člověka, ale na celou jeho rodinu, budoucnost a psychiku. Přijít o tak velkou věc nebo si ji naopak nechat vnutit znamená jediné – jeden bude ve vztahu vždy nešťastný... a tím pádem i ten druhý.

Nevěra bez lítosti. Nevěra nemusí zdaleka nutně znamenat konec manželství. Hovoří o tom koneckonců i statistiky. Důležité jsou jiné otázky – byla to jen jednorázová záležitost, byl to vztah, bylo to pouze fyzické nebo i citové? Ale nejdůležitější je jiná věc – jak se nevěrný partner k celé problematice postavil a staví. Podvádějící partner by se po „provalení“ měl chopit odpovědnosti, přiznat vinu, vysvětlit, co by se vysvětlit mělo, partnera, se kterým podváděl, vyškrtnout ze života a chovat se obecně tak, aby došlo k nápravě pošramocené důvěry a manželství jako celku. Pokud se toto neděje a k nevěrám dochází opakovaně bez náznaku lítosti nebo přiznání chyby, nevěstí to o manželském svazku nic dobrého.

Vyrostli jste spolu... ale každý jinak. Toto je často problém u párů, které mají mezi sebou velké věkové rozdíly, nebo u takových, které se do svazku vrhly moc brzy. Když si pětatřicetiletý muž vezme za ženu dívku na začátku dvacítky, je velmi pravděpodobné, že on se už měnit nebude, kdežto ona ještě ano. Čekají ji nové životní události, jako je kariérní postup, školy, poznávání nových lidí atd. Je velmi pravděpodobné, že se její osobnost ještě rozvine a často ne směrem, kterým by bylo pro vztah žádoucí. Toto není ničí chyba, není třeba se obviňovat. Stejně tak to platí pro mladé manžele, kteří se sice vyvíjeli ruku v ruce, ale jejich názory a zkušenosti se konstituovaly v nekompatibilní celek. Riziko svazku dvou lidí, kteří ještě nejsou „hotoví“ (nebo alespoň tak hotoví, jak to jen v rámci lidského života jde), tkví v tom, že přirozený vývoj dva rozdělí. A často nenávratně.

Když už jste zkusili všechno ostatní. Moc dobře víte, že vaše manželství není dobré? A už jste vyzkoušeli poradny, terapie, stěhování, dovolené, životní změny... a situace je pořád stejná, zlepší se třeba jen na pár dní? Asi je na čase začít uvažovat nad sólovou dráhou. Ale o té jistě už nějakou dobu uvažujete...

Odhodlat se k tak zásadnímu životnímu kroku, jakým rozvod bezesporu je, je extrémně těžké. Navíc je třeba uvažovat, jestli nám bude lépe samotným (rozhodně ne v novém vztahu, s tím není dobré počítat). Pokud vám bude lépe samotným než ve stávajícím vztahu, není na co čekat. Ale pozitivní efekt rozvodu se nedostaví po podepsání papírů. Ale po celkem dlouhé době poznávání sebe sama mimo vztah a během intenzivní práce na sobě. Teprve čas odkryje všechna pozitiva, která vaše rozhodnutí mělo nebo mít bude.