Zobrazit přihlášovací formulář

Život s workoholikem

  • Publikováno:
Život s workoholikem

Často zaměňujeme workoholismus za moc práce. Workoholismus je nemoc, ke které se propracováváme dlouho, musíme k ní mít předpoklady a je strašně těžké se jí zbavit. Nežijete náhodou s workoholikem? Pokud ano, je třeba mu pomoct. A pomoc by měla přijít od nejbližších, ať už doma, nebo v práci. Jak se workoholismus projevuje? A jaké je jeho nebezpečí?

Workoholismus patří stejně jako například gambling mezi tzv. návykové a impulzivní poruchy, ke kterým musíme mít do jisté míry určité biologické předpoklady. Všechny tyto poruchy, mezi které mimo jiné patří také kleptomanie, mají společné tři vlastnosti:

  • Bažení po určitém prožitku, silná touha.
  • Neschopnost odolat impulzu (např. zazvonění pracovního telefonu v 11 večer), ačkoliv dotyčný ví, že to bude mít špatné následky.
  • Nutkání k aktivitě, které časem přerůstá v úzkost, když se jí nevěnujeme. Tuto úzkost nejde nijak potlačit, pouze aktivitou, na které jsme závislí.

Člověka k workoholismu často donutí jisté výchovné metody, především nadměrná kritika ze strany nejbližší rodiny. Pokud jsou rodiče orientováni na výkon a úspěch, negativně hodnotí ostatní aktivity (nedej bože odpočinek), můžou mít jejich potomci hluboko zakořeněné přesvědčení, že práce je jediná aktivita, za kterou se jim dostane uznání.

Workoholik? To je přece dobře, ne?

Workoholismus se potýká s jedním zásadním problémem. Společensky je zaměňován s pracovitostí, tedy i pozitivně hodnocen. Workoholismus má ale, stejně jako ostatní návykové poruchy, velký vliv na to, jak člověk prožívá své emoce, jak se chová vůči ostatním lidem i na to, jak přemýšlí.

Od motivace k vyhoření

„Je to zrádné, plíží se to za vámi tak pomalu. Jednoho dne se probudíte a rozhlédnete se kolem. Váš život je úplná katastrofa!“

E. Killingerová

Aneb nic se nestane přes noc. Workoholismus má své fáze, z nichž ty prvotní mohou být velmi matoucí.

1. fáze postupného zvyšování výkonu. Tady vlastně ještě nemá šanci nikdo nic poznat. Člověk má radost ze společenského ocenění, zvyšuje se jeho sebevědomí. S jídlem roste chuť – a proto takový člověk zvyšuje dávku. Jeho produktivita a výkon rostou, úzkost a občasná deprese jsou přisuzovány standardnímu pracovnímu nasazení. Často se ale začíná projevovat sociální izolace, protože workoholik v počátcích potlačuje vše, co s prací nesouvisí. Obdivuhodné?

2. fáze závislosti na práci a udržování vysokého vypětí. Závislý na práci je soustředěný pouze na své pracovní cíle a nic jiného ho nezajímá, vše ostatní odbývá. Nevnímá nebo potlačuje tělesné signály únavy, zapomíná jíst. Vzhledem k tomu, že už dlouho funguje v módu nejvyššího výkonu, začíná dělat chyby, s nimi přicházejí problémy a nezdary. Výkon a produktivita klesají. Člověk už využívá veškerou energii k tomu, aby splnil zadání, na vlastní iniciativu už se nedostane. Je pronásledován obavami, že svou práci nezvládá…a vlastně nezvládá už nic. Jeho reakce jsou iracionální, je vztahovačný. V tomto stadiu si workoholik nechce připouštět svou vyčerpanost a naprostou nezbytnost změny životního stylu.

Problémy má také mezi lidmi. Každou kritiku svého vypětí odmítá a přechází, protože nekoresponduje s představou, jakou o sobě má a vytváří. Potřebuje se izolovat, ale často už je to jen důsledek vyčerpání.

Takové vyčerpání nám popsala paní Alena, bývalá manažerka nadnárodní společnosti:

„O víkendu se úplně zhroutím a nedělám nic. Minulou sobotu jsem 12 hodin ležela na gauči a nedokázala jsem ani vstát, abych se najedla. Byla jsem tak vyčerpaná, že jsem nemohla usnout. Připadala jsem si jako zombie.“

Nepoznáváte někoho?

3. fáze vyčerpání a zhroucení.  A je to tady. Tělo řekne dost. Moment, kdy se nakupí tělesné i psychické potíže, se projeví především v rodině. Člověk cítí beznaděj, bezmocnost, prázdnotu a osamělost, často se objeví nemoci. Obvyklá je také kombinace s dalšími závislostmi, např. na alkoholu, drogách. Přijde ztráta zaměstnání, rozpad rodiny. To vše může nastat už zhruba po pěti letech takového pracovního nasazení.

Jaký je workoholik?     

Na to, abychom rozpoznali, že jde o počáteční fáze workoholismu, bychom měli dotyčného dobře znát, jeho osobnost, rodinu i duši. Proto je odhalení workoholismu mnohdy v rukou nejbližších, manželky, dětí, přátel. Přinášíme vám několik typických znaků, podle kterých byste mohli workoholika poznat dostatečně brzo.

  • Kladou extrémní důraz na plnění povinností.
  • Těžko se uvolňují, více prožívají úzkost a stres.
  • Nejsou schopni relaxovat, často jsou podráždění a dochází u nich ke změně nálad.
  • Jsou zaujati sami sebou, přitom ale potlačují emoce, které je ruší od práce.
  • Mají sklon k černobílému vidění světa, soustředí se především na negativní informace.
  • Ubývá flexibilita jejich myšlení, nejsou schopni nacházet alternativní řešení.
  • Jsou nadměrně kritičtí i sebekritičtí.
  • Základem jejich sebehodnocení je jednoznačně pracovní výkon (v obou extrémech: nadhodnocování svých úspěchů a kompetencí nebo naopak neadekvátní sebeobviňování za dílčí neúspěchy).
  • Každý nezdar hodnotí nepřiměřeně, berou si ho osobně.
  • Nejsou schopni přijmout své nedostatky, přijatelná je pouze (nereálná) dokonalost.
  • Jejich práce se pro ně stala nejvyšší hodnotou. Pocit nenahraditelnosti jim slouží jako zdroj jistoty.
  • Relaxaci považují za plýtvání časem, tedy za nežádoucí.
  • V práci si vytvářejí určité rituály, sami sobě stanovují dílčí termíny, které je udržují ve stresu, a tedy jim dodávají také nutný přísun adrenalinu.
  • Období aktivity jsou kompenzovány naprostým útlumem, kdy nejsou schopni vůbec ničeho.

Znáte nějakého workoholika, který by vyhovoval znakům? Je podle vás workoholismus reálná nemoc nebo jen nadbytek sebekázně spojená s krizí hodnot? Jak workoholikům pomoci? Řešit to nebo to jen „vydržet“? Diskutujte na Mimibazaru!  

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku

hudecekk 22. 8. 2015, 5:39
Nedávno jsem se s workoholikem rozešla, byli jsme spolu rok. Zvláštní je, jak je to plíživé a člověk si na to jakožto partner musí přijít opravdu sám a to tím, co s dotyčným zkusí... Nikdy bych netušila, že workoholismus může být opravdu tak závažný stav. Samotné slovo na mne vždy působilo nenápadným až komickým dojmem, kdy jsem si říkala, to zase někdo něco objevil a myslela jsem si, že je to přeci naopak dobře, když je člověk pracovitý. Ale opak je pravdou. Ten, kdo to ve svém nejbližším okolí nepoznal, těžko pochopí. Je to o tom, že dotyčný ztrácí zájem o okolní svět, zapomíná, je roztržitý, ustaraný, vyčerpaný, extrémně kritický ke svému okolí, nedokáže se uvolnit pro nic jiného, než pro práci. Opravdu je normální, když vezme pracovní hovor během noci, nebo při naprosto nevhodné situaci (protože bez něho se to neobejde) a to i když ví, že okolí to přijme s nevolí. Je normální, když pracuje 16 hodin denně. Když v práci je přesčas, ale po návratu domů opět jen pracuje. Je normální, když si bere počítač na dovolenou a pracuje několik hodin denně. Je i normální, že na dovolené nechce jezdit vůbec, protože ho to vlastně zdržuje. Toto vše připisuje tomu, že je extrémně zodpovědný a jeho práce je pro něho vlastně koníčkem a stále má co objevovat. I když je to zcela nereálné, bojí se vyhození z práce, byť jeho výkon je vysoce nadprůměrný... To, že se mu díky tomuto chování rozpadají vztahy, protože je pro rodinu nepoužitelný, tak dále zahání stále vyšší a vyšší dávkou práce. Je to smutné, ale asi jedinou pomocí je z tohoto stavu s druhým člověkem odejít, protože jedině tak tím můžeme zachránit sami sebe před naprostou destrukcí... Jiná pomoc zde není, protože dotyčný ji odmítá a závislost na práci a nemožnost věnování se něčemu jinému mu ani neumožňuje si ve svém diáři vyhradit např. čas na hodinovou konzultaci s terapeutem. Je to však velká škoda, protože tito lidé mají opravdu velké možností a jsou vysoce inteligentní. Způsob, jakým ale své schopnosti zneužívají, je pouze cestou do pekla a bránou k naprostému zhroucení.

Kategorie