Octový seriál I. - Zajímavosti a upozornění
- Publikováno:
Kromě toho, že má ocet stovky a stovky využití v domácnosti, má za sebou také zajímavou historii. Jeho speciální vlastnosti využívají lidé už tisíce let, má vlastní muzea a napříč světem i historií ho lidé využívali a vážili si ho o dost více než dnes. I když je mnohem bezpečnější než chemické prostředky, které nám umí nahradit, existuje ale také řada upozornění, doporučení a výstrah, která se octu týkají. Jak si ocet klestil cestu staletími v lidských domácnostech? A na co si při jeho používání dát pozor?
Ocet je doslova pokladem domácnosti. Má výraznou a nezaměnitelnou chuť, konzervační účinky, pohlcuje pachy a skvěle čistí nejrůznější povrchy. Ocet je vlastně roztokem kyseliny octové, my se setkáváme nejčastěji s 8% koncentrací, ale v závislosti na druhu octa se koncentrace může pohybovat od 4 do 18 %. Oxidací tekutin obsahujících etanol za přítomnosti bakterií Acetobacter vzniká právě kyselina octová.
Historické zajímavosti
- Historie octa se datuje až do Babylonu, tedy 10 000 let před naším letopočtem. Vyráběl se z datlového medu, vína, piva nebo jablečného moštu. Lidé ocet spíše objevili, než vynalezli, a to díky nevyhovujícím podmínkám skladování některých potravin a nápojů.
- Už 5000 let před naším letopočtem využívali Sumerové ocet ke konzervaci potravin.
- Kolem roku 3000 před naším letopočtem byla vytlačena domácí produkce octa a kolem roku 2000 před naším letopočtem už byl ocet vyráběn centrálně jako produkt manufaktur.
- Helena Trójská si údajně dopřávala koupele v octu, aby dala relaxovat pokožce i svalům.
- Už kolem roku 400 před naším letopočtem předepisoval slavný lékař Hippokrates ocet na všemožné zdravotní neduhy.
- Hanibal, slavný vojevůdce a stratég, poléval kameny a skály, které mu stály v cestě, vroucím octem – ten narušil jejich strukturu a ony se daly rozlámat na menší kousky. A vojsko mohlo pokračovat přes Alpy.
- V prvním století před naším letopočtem rozpouštěla Kleopatra v octu perly, aby dokázala, že je schopná sníst „jmění“.
- Ocet jako nápoj užívala také celá Césarova armáda.
- Za První světové války užívali lékaři ocet k léčení akutních poranění, k jejich čištění a desinfekci.
- V roce 1986 byla otevřena hned dvě muzea octa. Jedno v Japonsku a druhé v americkém městě Roslyn v Jižní Dakotě.
- V roce 2001 zasvětila octu moderní muzeum také Čína.
- No a v současnosti? Spousta žen začala poslouchat rady svých babiček a ocet se dostává zase do popředí jejich zájmu. Ocet se v některých zemích dokonce prodává i mezi úklidovými prostředky.
- Na trhu v dnešní době již běžně dostanete i octy s příchutěmi, které eliminují jeho poměrně nepříjemnou chuť.
Na co u octa dávat pozor?
Skvělé například čisticí vlastnosti octa jsou vyváženy jeho agresivitou k některým typům materiálů, chemicky reaguje s jinými látkami, a proto je dobré vědět, čeho se při používání octa v domácnosti vyvarovat.
- Buďte opatrní, čistíte-li octem hliník nebo litinu. V případě, že by ocet s těmito materiály zůstal v kontaktu moc dlouho, může způsobit jejich poškození i korozi.
- Octem nečistěte skvrny od vajíčka. Způsobí jejich srážení a skvrny se budou čistit mnohem hůř.
- Neumývejte octem voskované a jinak leštěné povrchy (dřevo, lamináty, plovoucí podlahy… s lesklou povrchovou úpravou). Ocet by mohl způsobit jejich matnění.
- Nekombinujte chlór (bělidla) a ocet. Společně dochází k reakci, kdy se uvolňuje plynný chlór, který je už v malých dávkách jedovatý, ve větších dokonce smrtelný.
- Zabraňte, aby přišel ocet do styku s maltou (i kolem dlaždic). Kombinací se mohou tvořit kyseliny, které jsou žíravé a dráždivé.
- Ačkoliv ocet je pro čištění elektroniky velmi dobrý, rozhodně ho nepoužívejte na monitory a displeje. Mají totiž oleofobní vrstvu, která zamezuje ulpívání například otisků prstů apod. Tu byste octem mohli odstranit a displej nebo monitor tak poškodit.
- Ocet rozpouští perly (jak už Kleopatra věděla). Proto ho nepoužívejte k jejich čištění (ani drahých kamenů nebo starožitností).
- Octem nemyjte kamennou dlažbu. Vzpomeňte na Hanibala – ocet narušuje kámen a ten pod jeho vlivem křehne. Zvlášť se toto týká mramoru a žuly.
Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli
Chcete opravdu odstranit článek?
Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé