Kus valentýnské historie

Ať už slavíte Den svatého Valentýna, Mezinárodní den žen, chodíte se líbat pod rozkvetlou třešeň nebo tyto svátky nesvátky záměrně z principu ignorujete, je konkrétně Den svatého Valentýna jedním z nejkontroverznějších a nejrozdílněji přijímaných významných dnů evropské kultury. Kde se vzal ve světě? A kde se vzal u nás? Proč se posílají kartičky s vyznáním a jak moc je to všechno jenom komerční humbuk? Je na svatém Valentýnu doopravdy co slavit?

Svatý valentýn putoval ze starověkého Říma do Anglie, z Anglie se vlivem literatury rozšířil do všech anglosaských zemí včetně Ameriky, na začátku dvacátého století měl jeden tiskař finanční problémy a potřeboval ideálně nový svátek… a bylo to. Tak se ve zkratce rozšířil tento v Evropě dost neoblíbený svátek vlastně do celého světa.

Pohani, vzdor a anglická literatura

Na začátku všeho byl pohanský rituál Lupercalia, který se vůbec, ale vůbec nelíbil katolické církvi. Není se čemu divit, protože v předvečer tohoto svátku si mladí svobodní muži losovali jména bezdětných žen, se kterými budou další rok tvořit pár. A napřesrok se to všechno znovu promíchalo. Takové orgie se víře prostě příčily. Proto bylo třeba je záměrně něčím nahradit.

Nezávisle na tom působil v Římě ve třetím století kněz Valentin. Tehdejší římský vládce Claudius II. zakazoval svým vojákům se ženit a zakládat rodiny, protože takovým by se logicky nechtělo moc chodit do boje a nebyli by tolik ochotní za říši položit život. Náš milý Valentin ovšem na toto nařízení nedbal a tajně mladé páry oddával. Nicméně se na všechno přišlo a Valentina zatkli, uvěznili a 14. 2. popravili. Podle legendy se během svého věznění Valentin zamiloval do dcery svého žalářníka, které večer před svou popravou napsal dopis. A podepsal se „Tvůj Valentin“.

Časem pak tyto dvě skutečnosti splynuly v jedno a vznikl křesťanský svátek svatého Valentýna. Nicméně měl ještě hodně daleko k takové popularitě, jakou má dnes.

Anglický básník Geoffrey Chaucer ve 14. století v jedné své slavné básni spojil Valentýna s romantickou láskou poprvé ve své rozsáhlé básnické skladbě a společně s ním tak vstoupilo do učebnic první povědomí o takovémto svátku. Zmínka o svatém Valentýnu je i v Shakespearově Othellovi a dalších velkých dílech anglosaské literatury. Proto je logické, že masově se tento svátek rozšířil především tam, kde se o něm učili.

Už od 18. století vzniklo v Anglii dílko, které radí mladým mužům, kteří nebyli schopni vytvořit vlastní verše, několik nápaditých básniček pro jejich milé. Začala vznikat předtištěná přáníčka a na začátku století devatenáctého byla doopravdy luxusním, krajkami obšitým a jinak zdobeným, zbožím. Z Anglie doputoval zvyk až do Ameriky, kde se ho ujal tiskařský průmysl. Postupně, protože taková příležitost se tady dlouho neobjevila, pobláznili obchodníci fenoménem svatého Valentýna skoro celý svět. Jako by nestačily tradiční kartičky, stávalo se zvykem darovat také květiny a čokoládu. A v roce 1980 vstoupil na scénu diamantový průmysl s myšlenkou, že Valentýn je ideální příležitost pro darování šperku.

A jak je to dnes?

Dnes je Valentýn v některých zemích doslova šílenství. Zejména v těch anglosaských, ve kterých má tradici. V různých modifikacích se ale svátek zamilovaných slaví na celém světě. Problém má ovšem kontinentální Evropa, kde se Valentýn snaží vlivem globalizace a celkové komercionalizace svátku tradiční oslavy lásky a zamilovanosti odsunout do pozadí.

Zajímavé je, že ačkoliv je svatý Valentýn vlastně evropského původu, brání se mu v našich podmínkách v nějaké formě skoro každý. Ale největším argumentem pro i proti oslavám Dne svatého Valentýna je přece fakt, že láska stojí za oslavu každý den a ne jen ten jeden, kdy vám to někdo nakáže. To je odpověď jak na otázku, proč Valentýna slavit (protože proč ne), tak na tu druhou – proč ho neslavit (protože oslavu lásky si můžeme přece dopřát každý den).

„S manželem jsme na Valentýna vyzráli. Sice vnímáme, jak moc je to svátek, do kterého se nás snaží dotlačit obchodníci, ale zase na druhou stranu se nám ho nechce úplně ignorovat. Tak jsme to obrátili. Snažíme si se navzájem koupit to nejošklivější, nejkýčovitější a nejotřesnější přáníčko, jaké v obchodech najdeme. Večer si je vyměníme a nad plyšovými medvídky, srdíčky, přeplácanými ozdůbkami a trapnými básničkami se společně zasmějeme.“

Barbora, 32

A jaké jsou vaše valentýnské zvyky? Slavíte Den svatého Valentýna? Jaké jsou vaše argumenty pro a proti? Nebo tento den vnímáte vyloženě jako mediální a komerční tlak? Povězte to ostatním na Mimibazaru!