Jak na rande po čtyřicítce

…a říká se tomu ještě vůbec rande? Hledám otce pro své děti, manžela nebo partnera pro sebe? Nebe se na mě okolí dívat divně, když si budu chtít s někým vyjít? A co na to řeknou děti? …každý, kdo si prošel rozchodem nebo rozvodem, kdy už „šlo o hodně“ – ve hře byly majetky, ale hlavně děti, ví, že taková věc zanechá velké šrámy. A co z toho vyplývá? Že se bojíme. Opakování nebo ještě, nedej bože, nějakého horšího scénáře. Seznamování po čtyřicítce (plus mínus) má ale také svá pozitiva. Jak na to?

Život píše příběhy a zdaleka ne všechny končí „…a žili šťastně až do smrti“. Vlastně valná většina jich tak, bohužel, nekončí ani zdaleka. Ale každý konec je potenciálním začátkem něčeho nového. Jenomže… co když nás to nové děsí víc než samota?

Poslouchejte svou intuici

Ve čtyřiceti už neexistují žádné výmluvy, jsme dospělé, zkušené, máme za sebou kde co, potkaly jsme kde koho, dostaly jsme za vyučenou už kde jak. Pokud cítíte, že se vám na protějšku „něco nezdá“, že vaše podvědomí rozsvítilo výstražný majáček, dejte ruce pryč. V tomto věku si už můžete dopřát ten luxus a nedávat každému šanci blíže se poznat.

Hezky pomalu

Pokud ovšem žádnou výstrahu necítíte, je třeba brát věci pěkně pomaloučku. Protože rozhodnutí „ne“ může být otázka minut, ale to opačné by mělo zabrat spoustu času. Jde totiž o hodně, pravděpodobně nejste sama a váš budoucí partner by měl hrát mnohem víc rolí než ten, kterého jste si vybírala ve dvaceti. Takže nic neuspěchat (především ne seznamování s dětmi!), poznávat se a dopřát si na všechno dost času.

Udělejte si prověrku

Nechceme nikoho nabádat k nedůvěře nebo hysterickým činům, ale… víte jak, důvěřuj, ale prověřuj. V dnešní době sociálních sítí a internetu obecně není tak úplně nemožné si člověka byť laicky prověřit. Fadebook nebo třeba LinkedIn nám můžou hodně prozradit, stejně tak rejstříky dlužníků, katastry a podobně. Žádný stalking, jenom prověrka!

Buďte sama sebou

Je to největší klišé na světě? Možná ano. Ale jinak šance na reálný vztah upadají. Všichni máme tendence dělat se lepšími, než jsme. Aspoň zezačátku. Ale představte si to opačně – budete zklamaná, až zjistíte, že váš partner se vám na začátku představil jako někdo úplně jiný, nastavil vaše očekávání na úplně jinou laťku? Tak vidíte. Nedělejte to. Prošla jste si dlouhou cestu k tomu, abyste byla taková, jaká jste teď. Neznevažujte svou cestu.

Zvažte vztahy s dětmi

Ať už vaše s jeho nebo jeho s vašimi. Protože děti jsou věc, o kterou ve vztahu půjde hodně, ne-li především. Vidíte nějaké škobrtání? Přesně to rozsvěcuje červený maják výstrahy.

Nespokojte se jen tak s něčím

To, že nám není dvacet, má své nesporné výhody. Nepotřebujete se někomu podřizovat, víte, co chcete, a znáte rozdíl mezi rozumným kompromisem a posloucháním na slovo. V tomto věku víc než kdy dříve hledáme kompatibilitu dvou hotových osobností, ne potenciál, který by možná byl, kdyby se někdo změnil. Navíc… upřímně, na pokusy už není tolik času, jako bývalo. Takže pokud se vztah nevyvíjí podle vašich představ, neumíte se dohodnout, některé věci vám jsou proti srsti a neslyšíte svou intuici jásat „Ano, ano!“, nemusíte vztah ani začínat, ani v něm pokračovat.

To, že je člověk sám, není to nejhorší, co se může stát. V žádném věku. Pokud jste prošli rozvodem, jenom si vzpomeňte na to trápení, které, ruku na srdce, bylo asi nevyhnutelné. Opakovat to přece nikdo nechceme, takže je třeba být ve výběru partnera o dost obezřetnější. Každá žena by si sama sebe měla vážit natolik, aby se nepodřizovala, nespokojovala ani neobětovala své nároky ve prospěch „nebýt sama“. Čím více zklamaných očekávání a dlouhých frustrujících vztahů, tím menší šance, že ten další bude správný. Nenechte v sobě růst zklamání a strach z budoucnosti – pomáhejte si prevencí a špatné vztahy ani nezačínejte! Vždyť už víte, jak vypadají.