Co je dobré vědět o nevěře

Stranou nechme spekulace o tom, jak moc je nebo není monogamie pro člověka jakožto živočicha přirozená. Historickým a kulturním vývojem ji tady máme, více či méně ji vyžadujeme a více či méně jsme schopni ji dodržet. Kolikrát už jsme slyšeli, nebo sami říkali: „Kdyby mi byl partner (manžel, partnerka, manželka) nevěrný, okamžitě od něj odcházím.“ …no a pak udeří realita. A světe div se, my většinou zůstaneme.

Zrada je v očích toho, kdo se dívá. Stejně jako u spousty jiných věcí, i u nevěry máme každý jinak nastavenou míru tolerance. Kterou pravděpodobně nezjistíme jinak, než že se nám to stane. Základem vztahu je mimo jiné také pocit bezpečí. A pokud děláte něco, čím se váš partner cítí ohrožený, je třeba toto chování změnit. V rámci nevěry může jít o různé věci, které partnera zraňují – fyzická nevěra, zamilování nebo „jenom“ prostý fakt udržování tajemství a ztráty důvěry. Každý z nás by považoval za pro vztah ničivý jinou formu nevěry. Bohužel, to nebudeme vědět, dokud se to nedozvíme.

Nevěra neznamená konec vztahu. Většina lidí žije v přesvědčení, že nevěra, respektive odhalená nevěra, znamená konec svazku. Nemusí to být ale nutně pravda – i když s velkou snahou, tak je možné vztah po nevěře restaurovat, a dokonce třeba i na zkušenostech vyrůst. Možná bude třeba manželské poradny, možná ne, zajisté ale obrovské dávky komunikace, klidu, vysvětlování, uvádění do souvislostí a pochopení. Nikde není psáno, že po nevěře nemůže vyrůst ve vztahu přátelství, důvěra a vášeň.

Většina aférek prostě zemře. Je třeba vědět, že i když je celá záležitost neuvěřitelně přitažlivá, nová, vzrušující a bůh ví, co ještě, všechno toto vyhasne a velmi brzo sklouzne do rutiny, kterou už podvádějící z partnerů tak nějak nemá zapotřebí. A tak, pokud si partner nehledá paralelní vztah (což je v případě nevěr velmi výjimečné) a pokud nenavštíví soud s rozvodovými papíry v prvních, řekněme třech měsících vztahu, je vysoce pravděpodobné, že aférku sám skončí.

Dočasná nepříčetnost je normální reakce. Je normální až zdravou reakcí, že podváděný partner reaguje na novou informaci o nevěře velmi, ale velmi intenzivně. Ztráta chuti k jídlu, neschopnost spát, pracovat, soustředit se, depresivní stavy, úzkosti… to je přirozená reakce na ztrátu, a že v takové situaci můžeme mluvit o pořádné ztrátě (důvěry, pocitu jistoty atd.)

Je dobré neprocházet si tím sám. Bohužel, pokud vás partner podvádí, nejste v tom sami. I když – v tomto případě bohudík. Promluvit si s někým, kdo má podobnou zkušenost za sebou, je v situacích tohoto typu k nezaplacení. Ale nemusí být od věci ani rady placené. Vyhledat odborníka v této situaci je více než příhodné. Terapeut vám může pomoct projít si nejtěžším obdobím, případně i nasadit adekvátní medikaci.

Zotavení bude trvat dlouho – a nebude jednoduché. Pokud se hned po aféře vrátíte k normálu, je možné, že jste ty intenzivní pocity jenom zametli pod koberec, snažili jste se je potlačit. Nic naplat, tu bolest si budete muset odžít. V dlouhodobém horizontu nepomůže předstírání, že se nic nestalo a/nebo že je všechno v pořádku. Připravte se na roky. A co víc? Extrémně matoucí můžou být změny pocitů. Chvíli máte dojem, že jste na dobré cestě, hned nato se hroutíte pod tíhou strachu, že tu bolest nezvládnete. Každý to bude samozřejmě prožívat jinak, ale na pocity nahoru dolů je dobré se připravit. Stejně tak na to, že je potřeba neuvěřitelné dávky trpělivosti.

Nespěchejte s tím, pustit takovou zprávu do světa. Je extrémně lákavé nevěrníka vystavit pranýřování co nejširší veřejnosti. Rodina a přátelé budou dozajista „na vaší straně“, což ovšem znamená, že vás mohou s velkou pravděpodobností ponoukat, abyste z manželství vycouvali. Jenomže… to nemusí být to, co chcete. Sami víte, co pro vás vaše manželství znamená, a to jsou věci naprosto nepředatelné – nevysvětlitelné nikomu druhému. Poslouchání cizích názorů a rad, byť dobře míněných, může přehlušit to, co sami chcete.

Nezapomenete. A odpouštíte pro sebe. Na nevěru partnera člověk nikdy nezapomene. Čas, ochota, komunikace a práce na vztahu ale zajistí, že vzpomínky blednou a ztrácí na bolestivosti. Nezapomenout je ale dobrá věc, protože poučit se dá jak z dobrých, tak špatných zkušeností. Odpuštění je dar, který při takovém zážitku dáváte… ale sami sobě. Bez něj vás i ty bledé vzpomínky budou řezat ostře jako žiletky. Bohužel, zachránit vztah po nevěře je v rukou především partnera podváděného, ne podvádějícího. Ten se musí rozhodnout pro to opět věřit, nepřipomínat, nezneužívat a za svým rozhodnutím si stát.