Varování: Hrozba jménem Syndrom zavrženého rodiče

Syndrom zavrženého rodiče, neboli PAS (Parental Alienation Syndrome), není v mezinárodní klasifikaci nemocí. To ovšem neznamená, že neexistuje. Psychologové a psychiatři se se Syndromem zavrženého rodiče potýkají stále častěji a potvrzují, že tento trend je velmi nebezpečný. Jak se PAS projevuje? Jak vzniká a jak se mu bránit?

Již v 80. letech minulého století definoval americký psychiatr Richard A. Gardner stav, kdy dítě absolutně a bez výhrad zavrhuje, znevažuje a zlehčuje jednání jednoho z rodičů. A popsal mechanismus, jak k takovému stavu u dítěte dochází.

Zavrženým rodičem snadno a rychle

K objevení Syndromu zavrženého rodiče dochází při sporech v rodinách, nejintenzivněji však při rozvodech. A v drtivé většině je zavrženým rodičem otec. Proč? Nejdříve si musíme rozdělit rodičovské role. Na opačné straně barikády než rodič zavržený, stojí rodič „programující“. Ten v dítěti zasévá averzi vůči partnerovi.

Programujícím rodičem bývá většinou matka a to z jednoho prostého důvodu – většinou tráví s dítětem podstatně více času. Rodič, který má dítě ve své výhradní péči, vědomě i nevědomě dítě programuje a projevováním svých postojů a názorů ho nutí, aby bylo výhradně na jeho straně. Vzhledem k tomu, že dítě většinou nedostává prostor na to, aby si informace ověřilo, přijímá je po nějaké době automaticky za své.

Skupiny zavržených otců

Syndromu zavrženého otce se u nás věnoval intenzivně psychiatr PhDr. Eduard Bakalář, CSc., který rozdělil plánované vytěsňování otců z života dětí do několika skupin:

• Málo kontaktu dítěte s otcem - Rozsah rodinných činností je koncipován tak, aby dítě mělo jen málo kontaktů s otcem, a to proto, aby dítě nemohlo z vlastní zkušenosti korigovat nepravdivé informace.

• Průběžný tok informací od matky k dítěti včetně hodnocení dalších osob a jejich kategorizace - Postava otce je komentována v negativním světle. Dítěti jsou opakována skutečná nebo i fiktivní pochybení otce, jeho nedostatky jsou zveličovány stejně jako nedostatky jeho rodičů. Má také pochybné přátele, zaměstnání, kolegy.

• Vytváření postojů dítěte, jeho emočních reakcí, jeho přátelství a spojenectví s dalšími osobami - V psychice dětí je upevňována role otce jako zaopatřovatele (celkem nevalného) a často i dehumanizovaného robota. Dochází k úplné absenci pozitivního hodnocení lidských stránek otce. Patří sem i vmanipulování otce do role trestajícího rodiče, a tím i vyvolávání strachu z něho: „Počkej, až přijde táta domů!“

• Korupce dítěte - Jejím projevem může být přeceňování dítěte a poskytování takových satisfakcí, které mohou nabýt charakteru emočního svádění dítěte.

• Odhalování viníka - Do systému vytěsnění patří i příprava dětí na to, kdo selhává, později pak na to, kdo je viníkem všeho nedobrého, nepříjemného, špatného.

Zdroj: http://www.kdejsitato.cz/rodina/dusledky-vylucne-pece-jednoho-rodice/syndrom-zavrzeneho-rodice.html

Kdo a jak vlastně trpí?

Obětí je primárně zavržený rodič, sekundárně dítě. Soustavnou manipulací je totiž ochuzeno o jednoho rodiče, což v těchto případech nebývá ku prospěchu věci. Doktor E. Bakalář zpracoval také tabulku, podle které je možné posoudit, zda se u rodiny Syndrom zavrženého rodiče projevuje. Příznaky samozřejmě nemusí být přítomny všechny současně.

 Tabulka dle E. Bakaláře

Kde číhá nebezpečí

Syndrom zavrženého rodiče má velké důsledky na psychické zdraví celé rodiny. Jeho nebezpečí se však skrývá i jinde. Vzhledem k tomu, že není uznán jako nemoc, nedá se jím ani argumentovat u soudu. A vzhledem k tomu, že syndrom vzniká především při vleklých sporech o dítě a majetek při rozvodu, je situace celkem paradoxní.

…a jak z toho ven

„Zavrženým“ rodičům zbývá doopravdy jen pár možností, jak se s nastalou situací vyrovnávat. Pokud se obrátí na soud, riskují nedostatek uznatelných důkazů. Většinou v takto deformovaných rodinách dochází k tomu, že otec (častěji „zavržený“) se s rodinným uspořádáním smíří, zabezpečí své dítě prostřednictvím alimentů a čeká, až dítě dospěje do věku, kdy se vymaní z vlivu „programujícího“ rodiče a nastoupí cestu ke smíření.

Pokud by vás zajímalo více informací o tom, jak na Syndrom zavrženého rodiče nahlíží náš právní řád, můžete si přečíst článek Sdružení pro ochranu práv dětí, rodičů a prarodičů.

A na závěr jedno vyjádření. Syndromem zavrženého rodiče trpí celá rodina. Pro lepší představu jsme použili statisticky významně četnější schéma, kdy je „programujícím“ rodičem matka a „zavrženým“ otec. Existují samozřejmě případy, kdy je tomu naopak.

Článek zakončíme citátem, který shrnuje poselství boje proti Syndromu zavrženého rodiče.

„S nenávistí k jiným – pro jejich barvu kůže, jejich původ nebo náboženství – se nikdo nerodí. Nenávisti se lidé musí učit. A pokud se mohou naučit, jak nenávidět, mohou se také naučit, jak milovat. Láska je lidskému srdci přirozenější než její protipól.“

Nelson Mandela

Setkali jste se někdy s manipulací dítěte proti jednomu z rodičů? Jaká míra je podle vás v pořádku? Řešili byste takovou situaci s odborníky? Místo pro diskuzi je tady pro vás!