VTÍPKY > BÁSNIČKY

Celkem: 154 (zobrazuje se 31-45)

<< předchozí 1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8, 9, 10,.,11 další >>

BÁSNIČKY

Jedu Facebook :-DD

....jen pro ty co jedou Facebook :-DD

Vložil(a) Martina P. (Krtečková) ID 158955 | zobrazit další vtípky

KOMENTÁŘE (17) poslední: 28.9.2012, 12:49 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

BÁSNIČKY

Originální vánoční přáníčko - našla jsem na netu....

Kdyby Tvoje levá noha byly Vánoce a pravá noha Silvestr, chtěl bych Tě navštívit mezi svátkama.

Vložil(a) Eva S. (Evásek.cz) ID 74048 | zobrazit další vtípky

KOMENTÁŘE (7) poslední: 26.12.2011, 20:23 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

BÁSNIČKY

Krásné a pravdivé....

Hořely čtyři svíčky na adventním věnci, tak tiše,
že bylo slyšet jak svíčky začaly hovořit.
První svíčka vzdychla a řekla:„Jmenuji se Mír.
Moje světlo sice svítí,ale lidé žádný mír nedodržují.“
Její světélko bylo čím dál tím menší,až docela zhaslo…
Světlo druhé svíčky zakmitalo a svíčka řekla:
„Jmenuji se Víra, jsem ale zbytečná,lidstvo nechce nic o Bohu vědět,
nemá tedy cenu, abych svítila.“
Průvan zavál místností a druhá svíčka zhasla…
Tiše a smutně se ke slovu přihlásila třetí svíčka:
„Jmenuji se Láska.Už nemám sílu, abych hořela.
Lidé mě odstavili na stranu.
Vidí jen sami sebe a žádné jiné,které by měli mít rádi.“
A s posledním záchvěvem zhaslo i toto světlo…V tom vešlo do místnosti dítě
Podívalo se na svíčky a řeklo:
„Vy musíte přeci svítit a ne být zhaslé! “
A skoro začlo plakat…
V tom se přihlásila ke slovu čtvrtá svíčkaa pravila:
„Neboj se! Dokud já svítím,můžeme ostatní svíčky znovu zapálit.
Jmenuji se Naděje!“
Zapálilo dítě od této svíčky zápalku
a rozsvítilo znovu ostatní svíčky.
Plamen nadějeby nikdy neměl ve Tvém životě zhasnout…
…a každý z nás by měl plameny:
Míru, Víry, Lásky a Naděje, neustále udržovat.

Vložil(a) Martina P. (Krtečková) ID 158955 | zobrazit další vtípky

KOMENTÁŘE (8) poslední: 20.12.2011, 11:45 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

BÁSNIČKY

Drábkův mraveneček

Polámal se mraveneček, ví to celá obora, o půlnoci zavolali Hegerova doktora. Doktor chrastil pokladničkou, Drábek těšil, neplakej, zaplatíš-li poplateček, do rána ti bude hej. Zaplatil mu třicet korun, navíc ještě za předpis, ráno skončil v nemocnici takřka zralý na odpis. Čtyři stáli u postýlky, Kalous si mnul ručičky, peníze se jenom sypou do té naší kasičky. Nedožil se mraveneček ani druhé hod...iny, stoupla prudce zadluženost celé jeho rodiny. Poplatky za nemocnici, kremaci i rakvičku, dokonale vyprázdnily tu mravenčí kasičku. Neměli už mravenečci z čeho by dál mohli žít, poradil jim strejda Nečas, peníze si vypůjčit. Sjednali si rychlou půjčku za necelou hodinu, nadlouho pak zadlužili svou mravenčí rodinu. Tímto končí ten náš příběh a co k tomu dodat víc, za rok přišel exekutor, nezbylo jim vůbec nic.

Vložil(a) Jana H. (xcibetka) ID 388298 | zobrazit další vtípky

KOMENTÁŘE (1) poslední: 2.12.2011, 20:32 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

BÁSNIČKY

Opravdu nadčasova básnička!

„Dědečku, jak je možné, že je naše rodina tak bohatá?“
„Protože jsme chytřejší než ostatní, Edwarde“
„Chytřejší?“
„Ano, dokážeme toho prodat daleko méně, než všichni ostatní.“
„Ale dědečku, my jsme se v ekonomii učili, že nejlépe na tom jsou ti, kteří
toho
dokáží prodat nejvíce a ...“
„Víš, Edwarde, až budeš starší pochopíš, že je rozdíl mezi poučkami, které
jsou
určené veřejnosti a které nefungují a mezi těmi, které tvoří naše rodinné
bohatství a štěstí.“
„Dědečku, myslím, že už jsem dospělý. Prozradíš mi to tajemství?“
„Ano, myslím že ano. Chvilku tady počkej.“

O 5 minut později...

„Podívej, Edwarde.“
„Dědečku, ty máš žáby? Na co žáby?“
„Žáby jsou základem naší filozofie. To ony nám dokázaly vydělat veškeré
jmění.
Ale nesmíš toto tajemství nikdy a nikomu sdělit. Přísahej!“
„Přísahám.“
„Vezmi kotlík a naber do něho vodu.“
„Ano, dědečku.“

Starý pán vhodil jednu žábu do hrnce s vodou. Druhou vložil do sklenice,
kterou
postavil na zem. Pod hrncem zapálil malinký, sotva viditelný plamínek a
vložil
do něho teploměr. Teplota ukazovala 24 stupňů.

„Naše rodina měla od nepaměti továrnu na automobily. Když bylo jednomu z mých
pradědů asi jako tobě, zavolal si ho k sobě jeho otec a předal mu rodinné
tajemství, které dnes předám já tobě.“

Teploměr ukazoval 30 stupňů. Starý pán posunul hrnec s vodou trošku mimo
ohniště, aby plamínek nádobu jen tak tak olizoval. Žába uvnitř udělala
několik
temp a posadila se na dno.

„Automobil bylo velmi, ale velmi složité zařízení z mnoha šroubků, kol a
jiných
součástí. Když přišel zájemce, naše firma mu ho postavila přesně podle jeho
přání.“
„Nerozumím tomu.“
„No, automobil dříve nevypadal tak, jako dnes. Nakreslím ti ho.“

Rtuť se pomaličku převezla přes číslo 34.

„Hm, takhle? Co je tohle?“
„To jsou kola. Sloužila k tomu, aby se automobil mohl pohybovat. Tudy se
lezlo
dovnitř.“
„Dovnitř? Člověk byl uvnitř auta? Ne jako dnes, obráceně?“
„Tenkrát bylo všechno jiné. Člověk vlezl do auta, tam si sedl a řídil – točil
tímhle kolem a auto podle toho zamířilo správným směrem. Prý.“
„A jak člověk šlapal?“
„Nešlapal. Auto jelo samo. Jenom se do něho nalila pohonná hmota, a auto
jezdilo
samo.“
„Vypadá to zvláštně – kde jsi se to dozvěděl?“
„Povídám ti, od svého otce. Stejně, jako jsi se to teď dozvěděl ty.“
„A proč už dnes nevyrábíme auta?“
„To se ti právě chystám vysvětlit - řeknu ti všechno, co vím. Vyrobit takové
auto bylo poměrně dost drahé. A první věc, kterou lidi vždycky zajímalo, bylo
jak co nejvíce ušetřit. Hlavním problémem výroby byla nutnost zaměstnávat
odborníky, kteří rozuměli autu do posledního šroubku. Takových lidí bylo málo
a
byli drazí. Můj pra...praděd si spočítal, že když místo drahých a
nenahraditelných všeumělů zaměstná spoustu rychle vyměnitelných lidí z ulice,
kteří zvládnou alespoň základní úkony, a každý z nich bude dělat jen jednu
jedinou součástku, dokáže z nákladů na jednoho člověka uživit deset dalších
dělníků a ještě ušetří. Navíc si dělník nemohl moc vyskakovat, protože kdyby
to
udělal, okamžitě mu práci sebral a zaměstnal místo něho jiného dělníka. Ten
se
jeho práci naučil za jeden až dva dny a vykonával jí stejně dobře. A
neremcal.
Pokud ano, cyklus se zopakoval.“
„Takže výroba se vlastně zlevnila!“
„Ano, dramaticky. Náš praděd udělal správný krok – dokázal prodat méně práce
než
ostatní a tím ušetřil. A ten kdo je levnější, je na tom vždycky v očích
zákazníků lépe.“

Teploměr ukazoval 37 stupňů. Žába nevzrušeně seděla v hrnci a občas zatáhla
oči
dovnitř hlavy.

„A co bylo pak? S autem?“
„S autem už nic, firma se prodala a investovali jsme do továrny na
těstoviny.“
„Myslíš takové ty čtverečky co se vyrábějí ze slámy?“
„Ano, jenže tenkrát se vyráběly z mouky a vajec.“
„To bylo ale hrozně nezdravé!“
„Tenkrát ne. Jenže vejce byly drahé, a tvořily zhruba polovinu ceny balíčku
těstovin. A můj praděd, moudrý muž si spočítal, že když investuje peníze do
reklamy, kde lidi přesvědčí o tom, že vejce vlastně škodí zdraví, dokáže
vyrobit
těstoviny za polovinu ceny než ostatní, a hodně na tom vydělá. A lidi budou
rádi, že žijí zdravěji a vůbec jim nebude vadit, že těstoviny už nechutnají
tak,
jako dříve. Byly přece zdravější.“

Rtuť teploměru byla těsně pod hodnotou 42.

„A co ostatní výrobci? Vždyť si mohli ti, co tomu neuvěřili kupovat u
ostatních!“
„Ano, zpočátku ano. Jenomže lidi se vždy rozhodují podle ceny. Nakonec
těstoviny
bez vajec kupovala většina, takže na výrobce nezdravých těstovin už nezbylo
místo na trhu.“
„Takže to nebyla pravda? Že to bylo nezdravé?“
„Edwarde, v ekonomii je pravda pouze to, čemu věří zákazník.“
„A protože jsme toho dokázali prodat zákazníkům méně než ostatní, vydělali
jsme
více peněz.“

Teploměr ukazoval 46 stupňů.

„A co bylo s těstovinami dál?“
„Nic, firma se prodala a investovali jsme do výroby salámů.“
„Myslíš takové ty soudky z lisované strouhanky?“
„Ano, jenže tenkrát se vyráběly z masa.“
„Z masa? To bylo ale taky nezdravé! Nebo ne?“
„To už nikdo neví. Pravda je to, že mého praděda napadlo, že když začne do
masa
postupně přidávat sóju, dokáže vyrobit dvojnásobné množství za poloviční cenu.
A
protože se to nedalo jíst, použil opět tu stejnou fintu, jako u těstovin. A
snížil cenu.“

Teploměr ukazoval 51. Žába opět několikrát mrkla.

„Takže opět dokázal prodat zákazníkům méně masa než ostatní a na tom
vydělal!“
„Ano. Po dvaceti letech už si totiž nikdo nepamatuje, jak chutná sója, a jak
chutná šunka. Když se lidem vysvětlí, že sója je zdravá a chutná jako šunka,
skutečně jim bude chutnat. A vždycky, vždycky rozhoduje nakonec cena. Ostatní
parametry jsou sekundární.“

Rtuť postoupila k pětapadesátce.

„A co bylo dál?“
„Už tenkrát jsme byli dost bohatí. Předkové investovali do pekařství a
přestali
vyrábět rohlíky z mouky a droždí. Místo toho se používala taková foukaná
pasta.
Vydělali balík. Pak přišlo na řadu zemědělství. Rychlili jsme rajčata a
pomocí
levných hnojiv jich dokázali vyrobit tuny. Vydělal se další balík. A dnes
máme
mlékárnu.“

Teploměr nepozorovaně překročil 60 a žába se prošla po dně.

„Víš, dědečku, jak je možné, že si toho celou tu dobu nikdo nevšiml?“

Starý pán vstal, vyndal ze sklenice druhou žábu a hodil jí do kotlíku. Žába
začala v šoku a křečích drápat po stěnách nádoby. Snažila se vyskočit, ale
teplotní šok byl příliš silný. Po několika vteřinách plavala mrtvá těsně pod
hladinou. Žába sedící na dně tomu nevěnovala pozornost a opět znuděně zatáhla
oči dovnitř hlavy.

„Vidíš – musí se pomalu. A to je základ naší rodinné filozofie. A našeho
bohatství. A teď si vezmi auto, a utíkej domů, maminka tě už bude hledat.“

Chlapec vyndal z kapsy krabičku s nápisem „Sportovní automobil – pro zdravé
nohy“ a vyndal jednu tabletku. Spolkl jí a běžel směrem od dědovy jeskyně po
svých domů. Zastavil se (značně udýchán) až před ohořelým stromem, kde rodina
bydlela.

Stál a přemýšlel. Cítil, jak je na dědu pyšný.

Jenom díky chytrosti jeho předků mohli bydlet takhle zdravě. A platit za to
relativně nízký nájem. A mohl běhat autem. A pít mléko. To dobré a zdravé,
křišťálově průhledné mléko.

To jediné mu totiž dle přírodního léčitele mohlo zahnat ty ošklivé, mokvavé
vředy, které se nejen jemu, ale většině lidí z neznámých příčin tvořily po
celém
těle a bolely mnohem víc, než řídké kosti, které když se zlomily, odmítaly
srůst. Věřil, že ho to ochrání i před tou divnou chudokrevností, na kterou
zemřel jeho bratříček, kterého měl moc rád i přesto, že se narodil celý
znetvořený. Maminka na něho kývla a odhrnula si z čela svůj poslední pramínek
vlasů.

Byl příjemný večer a všechno, ale úplně všechno bylo v pořádku.

V kotlíku plavaly dvě uvařené žáby.

Vložil(a) Jana Vychodilova (Janca 72) ID 274927 | zobrazit další vtípky

KOMENTÁŘE (90) poslední: 23.11.2011, 12:59 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

BÁSNIČKY

Modlitba

Cigánská modlitba : Andělíčku můj strážníčku, zachovej mi mou dávčičku. Dej mi ještě dětí pět, třicet litrů bude hned. Dežovi dej zákazníků, co jsou těžce na perníku. Kupu chlapů Eržice, ať nás živí ulice. Koloman chce prsty hbité, kapsy gadžů jsou nadité. A pro naše starší děti, dráty stále bez napětí. Ať v sámošce u Janka, nechytí nás ochranka. A taky prosím zajisti, ať chcípnou všichni rasisti... Amen more

Vložil(a) Jana B. (mil4a) ID 103957 | zobrazit další vtípky

KOMENTÁŘE (4) poslední: 15.11.2011, 8:21 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

BÁSNIČKY

Mozek

Moje kůra mozková,
šedá je a nachová.

Když mi mozek pracuje,
kůra se mi zahřeje.

Mozek mám však lenivý,
tak mi kůra plesniví.

Vložil(a) Eva K. (avekos) ID 212556 | zobrazit další vtípky

KOMENTÁŘE (0) | PŘIDAT KOMENTÁŘ

BÁSNIČKY

Láska a přátelství

Ptá se láska přátelství: "Co tady děláš, když jsem tady já?" A přátelství jen tiše odpoví: "Abych utíralo slzy, které ty způsobíš."

Vložil(a) Marian Kolín (kopretinka500) ID 22578 | zobrazit další vtípky

KOMENTÁŘE (1) poslední: 14.6.2011, 12:18 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

BÁSNIČKY

Něco na tom bude

Na hlavu nám serou ptáci,
co tu bylo to se ztrácí,
neplatí už Národ sobě (ale)
Národ jim a lejno tobě.
Náš ministr zdravotnictví,
svoji firmu už si jistí,
tvůj osud má ve své moci,
při zdraví i při nemoci.
A zdravotní pojištěnec
může sobě chystat věnec,
pokud nemá konto tučné,
rozhodnutí bude stručné.
Kdo nebude na dlaň platit,
tak se může pod zem ztratit,
nemá pro nás žádnou cenu,
proto vláda chystá změnu.
U lékaře bude vhodné
připravit si v kapse drobné,
budeš platit poplatníku,
jako bábě na hajzlíku.
Nedbej na ty co jsou venku
a počkej si na stvrzenku,
lékař doklad vystaví
že jsi platil za zdraví.
Nový pokyn přišel shora,
záchranka už bez doktora,
aby plateb ubylo,
stačí plyn a kladivo.
Co tu bylo to se ztrácí,
dnes nám vládnou funebráci,
neplatí už Národ sobě ...
Národ jim a lejno tobě.

Vložil(a) Vendula Hubálková (vendulka153) ID 15484 | zobrazit další vtípky

KOMENTÁŘE (2) poslední: 5.1.2011, 21:38 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

BÁSNIČKY

KOPRETINA

Žila jednou jedna víla ,
dlouhé vlasy , milá ale trochu zjihlá .
Poznal jsem jí trochu smutnou ,
trochu tajemnou ,
a tak dozvědět se o ní více ,
dalo mi práci náramnou .
Přes to všechno já dnes vím ,
že kamarádit bych s ní chtěl ,
a kamarádku takovou , prosím ,
by mi každý záviděl .
Chci jí nějak potěšit
velkou radost udělat
jak ale , jak to jen udělat ,
a co jí takhle něco dát ?
Kolem mne je to samý květ ,
a hned myšlenka spásná spatřila svět .
A tak tu vílu milou ,
obdaruji kopretinou

Vložil(a) Lucie V. (opulenka) ID 165916 | zobrazit další vtípky

KOMENTÁŘE (0) | PŘIDAT KOMENTÁŘ

BÁSNIČKY

Karkulka

V pohledném stavení na konci vesnice,
bydlela sedmkrát trestaná světice,
od mládí fandila procházkám v šeru,
na jejich památku vlastnila dceru.

Křehounká dívenka s nosem jak okurka,
červeným od rumu - no prostě Karkulka.
Ráno, když maminka dcerušku spatřila,
dala jí facku a potichu pravila:
"Rychle si oblékni červenou sukénku,
babička za lesem dostala žloutenku."

Karkulka:
"Nač je mi maminko červená suknice,
ta jenom přiláká vilného myslivce!
Jestli mě znásilní, tak jako včera,
nebudu už tvoje nevinná dcera!?!"
Matka:
"Nedávej bázlivým myšlenkám průchod,
než bába za léky utratí důchod!
Dones jí guláše aspoň půl hrnka
a bába vyskočí zas jako srnka!"
Popadla Karkulka aktovku s jídlem,
běžela lesem, jak píchnutá šídlem.
Navzdory vábivé červené sukýnce,
nestřetla na cestě vilného myslivce.
Svalnaté nohy a kvalitní pohorky,
brzy jí donesly do známé chaloupky.

Karkulka:
"Co je to za fóry, tak brzo po ránu,
vlk se tu placatí v bábině županu!"
Vlk:
"Jen pojď dál, děvenko a nestůj u dveří,
s bábou jsem posnídal, ty zůstaň k večeři!
Máš pěkné tvářičky, jak žádná druhá,
zato tvá bába byla dost tuhá!!

Karkulka:
"Tak to sis vybral kvalitní potravu!
nejseš ty blbečku tak trochu na hlavu?!?
Pozdě mě nazýváš spanilou dívenkou,
sežral jsi babičku s infekční žloutenkou!!!"
Lesem se ozývá zoufalé vytí,
jak se vlk pokouší vyvolat blití.

Vložil(a) Lucie P. (keki0) ID 79373 | zobrazit další vtípky

KOMENTÁŘE (5) poslední: 12.1.2011, 13:45 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

BÁSNIČKY

Otesánek

Kousíček od lesa stál malý domeček,
žila v něm babička a taky dědeček.
Byli už staří a dětí neměli,
snad proto, že v domku nebylo postelí.
Žili si slušně o dvojí penzi,
bába však furt měla pitomý hemzy.

Babička:
Kam jen sem za mlada své oči dala,
že jsem si takové nemehlo vzala.
Kdybys byl jako chlap jen trochu solidní,
tak už sem desetkrát mohla být gravidní.
Že děti nemáme, beztak je tvá vina,
jen vzpomeň, jak v lese spad ti strom do klína.

Dědeček:
Strom za to nemůže,
nemáme dědice
jen proto, že jsi, bábo, taková slepice.
Aby ti za tu lež upadly panty,
To máš z té svojí koncepce anti.
Pořád si chtěla mít svůj klid a pohodu,
teď to chceš dohonit pět let po přechodu?

A tak se staroušci celé dny přeli,
až jednou křik utichl, jako když střelí.
To bába pěstí ťukla si na čelo,
až se jí v žaludku srazilo kyselo.

Babička:
Ha, už to mám, vím jak mít syna,
jenom když nebude tvá ruka líná.
Popadni sekeru, dláto a pilu,
Pak padej do lesa a měj se k dílu.
Tam skácej strom statný a ztepilý,
Zpracuj ho dlátem a syn je za chvíli.

Uposlech dědeček bábina příkazu,
a lehce přioděn vyrazil do mrazu.
Na večer pak přived divného kloučka,
s tělíčkem Golemka a s hlavou Součka.

Než se kdo nadál, kluk seděl za stolem,
a slupnul kucmoch i s novým kastrolem.
Když skončil i ubrus v tom těle neladném,
tak bába zrudnula, jak záře nad Kladnem.

Když dítku zmizela v hrtánku žehlička,
babičku sklátila mozková mrtvička.
Dojatý dědeček očí zatlačil,
a potom rychle zpět ke stolu přikvačil.

Dědeček:
Nóó to je věc, až jeden žasne,
co všechno dokáže to dítko krásné.
Člověk by netušil, že kousek polena,
zajistí v domku klid na stará kolena.

Vložil(a) Lucie P. (keki0) ID 79373 | zobrazit další vtípky

KOMENTÁŘE (7) poslední: 22.9.2010, 7:59 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

BÁSNIČKY

...a zase ta slavná TALENTMÁNIA :-DD

....tentokrát největší trapas v historii talentmánie.....:-)

Vložil(a) Martina P. (Krtečková) ID 158955 | zobrazit další vtípky

KOMENTÁŘE (5) poslední: 5.9.2010, 13:23 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

BÁSNIČKY

Erotická básnička

Většinou k večeru dostávám chutě
pojď se mnou miláčku, v koupelnu zvu tě
otevři ústa, mírně si poklekni
přimhuř si oči, naposled nadechni
nástroj je navlhlý, zdá se být připraven
k ústnímu užití zvláštně je upraven
krátkými pohyby, dovnitř a ven
uvolni krk , je to jak sen
lepkavou hmotou plní se hrdlo
radši to vyplivni, ty moje trdlo
opláchnu nástroj, otřu ti hubu
taky vás vzrušuje čištění zubů?

Vložil(a) Ludmila S. (mlsounka) ID 66324 | zobrazit další vtípky

KOMENTÁŘE (38) poslední: 10.12.2010, 18:19 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

BÁSNIČKY

Skákal pes přes oves

NORMÁLNĚ ČESKY:

Skákal pes, přes oves,
přes zelenou louku.
Šel za ním myslivec,
péro na klobouku.
Pejsku náš, co děláš,
žes´ tak vesel stále ?
Nevím sám, řek´ bych vám,
hop a skákal dále…

NO A PRAŽÁK TO ZAZPÍVÁ TAKHLE:

Skákal pééés přes ovééés,
přes zalenou loukúúú.
Šal za nííím myslivéééc,
pééro na kloboukúúú.
Pééjsku náš, co děláááš,
žes tak veséél stáálééé ?
Navím sáám,řek´ bych vááám,
hóóp a skákááál dálééé…

OSTRAVÁK TO ZAZPÍVÁ TAKTO:

Skače čuba přes obile,
šibko hupe přes luku.
Za ňu chachar v kamizole
fajne brko v klobuku.
Jak se vališ, co se chlameš,
co se ščuřiš jako cyp ?
Prd ti řeknu, také zname
a zas vali do kajsik…

OD HANÁKA TO MŮŽEME ČEKAT TAKHLE:

Skókal pések přes ovések,
přes zelenó lóko.
Šél za ním meslivéc,
péro na klobóko.
Pésko náš,co stvóřáš,
že sa lóhníš z čoňo ?
Neřéš mja konópko,
valím rychlo, koňo…

VALACH:

Skáče hafik ces obilé,
ces zelenú pastvinku.
Išél za ním střílač milé,
na klobúku mrcinku.
Hafe víš, co robíš,
že sa řehceš fčílkáj ?
Nevím sám, vykuádám,
hop, skočíl jak pílka…

BRŇÁK:

Bere čokl glajze grýnó,
hópe lúpink přes kajzec.
Za nim kópe plótve rýnó,
plotňák jégr na Oltec.
Co se pecní, těžké lochec,
kvaltuj fligny, haltni vály.
Žádné ánunk, čokl borec,
migne cemrem a de pali…

DEMENT:

Hopy haf haf přes chramst šumi,
přes travyčka mňami mňam.
Pán i flinta naňho čumi,
sako z husi v čapce mam.
Hafik haf, co práca fuj,
že smých tlama široká,
Slovo já však f tlamje hnuj,
hopy hop jak divočák…

NADSTRÁŽMISTR POLICIE ČESKÉ REPUBLIKY:

Dne 18.8.t.r. jsem prováděl spolu s nstrm. Hyhlíkem pravidelnou obchůzku.Na konci ulice Polní jsme legitimovali osobu mužského pohlaví
konající chůzi po poli spolu se psem, který skákal
přes blíže nezjištěné obiloviny.V osobě byl námi zjištěn jistý M. Slivec v uniformě zaměstnance Správy lesů.Muž i pes jevili známky rozjařenosti. Na přímý dotaz po příčině jejich veselí uvedl pes, že mu to není známo a pokračoval ve již výše zmíněné činnosti. Jmenovaný M.Slivec k dotyčné věci doznal, že pes skáče proto, že se nažral tzv.trávy.Provedli jsme zajištění obou pachatelů a sdělili jim obvinění z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek podle paragrafu 187 trestního zákona.

Vložil(a) Monika Ž. (ZabkaZacka) ID 159695 | zobrazit další vtípky

KOMENTÁŘE (9) poslední: 14.6.2011, 12:15 | PŘIDAT KOMENTÁŘ

Celkem: 154 (zobrazuje se 31-45)