Pokouším znovu svoje nervy s cestováním vlakem I.

6.6.2018 Jsem hrozná - pořád bych věci na cestu přerovnávala a doplňovala. Ještě že jsem jeden balík už neprodyšně zabalilal... 

29.6.2018 Tak jsme vyrazily na naši třídenní výpravu. V 11.54 přesně na čas, nám přijel 1. vlak do Českých Velenic. Tady jsme úplně hravě našly vlak do rakouského Absdorf-Hippersdorfu. Na tomhle nádraží ale nastal drobný problém. Přestože to není úplně malá vlaková zastávka, není tu žádný lidský pomocník, který by nám poradil. Na nástupišti, kde chvíli svítil na ceduli ten "náš" vlak, se po chvíli rozsvítil úplně jiný směr. Riskla jsem to a nastoupily jsme do vlaku, který příjel s mírným zpožděním od Vídně. Snad se otočí a doveze nás tam, kam potřebujeme - do Vídně na hlavní nádraží.
Hurá, vyšlo to! Tedy alespoň mi jeden cestující potvrdil, že jedeme správně 

 Zatím jedou všechny vlaky na čas. Ale bojím se radovat, aby se ještě něco nepřihodilo.
Ve Vídni jsem holkám koupila U Mc'Donalds večeři. K Happy mealu dostaly všechny hračky, které tu měli k dispozici. Větší radost jim udělat nemohli!  Ale už musíme hledat náš vlak. Docela se těším do postele. Jen jsme vlezly do kupé a objednaly si snídani, zalezly jsme pod deky a i když Kamča pyskovala, že neusne, vytuhla stejně jako Miška.
V noci jsem se vzbudila a byla jsem opravdu moc ráda, že jsem měla vytištěný podrobný jízdní řád, protože jsme stáli podezřele dlouho na nějakém nádraží. Ale bylo to přesně podle jízdního řádu, tak jsem se uklidnila.
Ráno nás půl hodiny před vystupováním probudil náš průvodčí s horkou kávou a kakaem a jak jsme se domluvili, zbytek snídaně nám připravil s sebou do tašky.
V 5.17 jsme vystupovaly v Bologni. Další vlak nám jede až za víc než hodinu, tak máme čas v klidu najít to správné nástupiště. Pak pojedeme hodinu do Milana a odtud do Janova.
V Janově jsme vyšly před nádraží a i když jsem si předem vytiskla mapu, je mi k ničemu, protože ve skutečnosti to tu vypadá úplně jinak. Tápu s mapou v ruce a hned k nám přiskočí mladý žebrák, který sedí u cedule, že chce nějaké peníze na jídlo. To víš, že jo! Ty mi jednou rukou odmávneš směr a druhou hned nastavíš na peníze. Kdepak, my si poradíme samy.  Zlatá navigace na googlu! Dovedla nás správně do přístavu, ale já netušila, že každá lodní společnost má svůj terminál a přístaviště GNV je samozřejmě až na druhém konci přístavu. Chodníky tam žádné nevedou a tak pod taktovkou policie vyrážíme po silnici a já celou cestu ječím na holky, ať se drží co nejvíc u kraje. Došly jsme k nějakému seřadišti aut, kde policie spolu s ostrahou třídí stovky aut migrantů. Ani nemám šanci zeptat se jich, jak se dostaneme blíž k lodi. Holky nechávám stát na bezpečném místě a sama se vrhám mezi auta. Konečně mě někdo nasměroval a můžeme jít k lodi.
U odbavení jsem několikrát posílala všechny batohy přes rentgen. Nechápu, že nepoznali, ve kterém tom báglu je problém. Začala jsem být dost nervozní. Mám dole v batohu jehlice na pletení, třeba je považují za možné nebezpečí. Ale kdepak, to pravé nebezpečí vidí v malém, zahnutém nožíku na sýry, který jsem si s sebou vzala, abych měla čím holkám namazat rohlíky. Odevzdávám předmět doličný a smutně sleduji, jak končí v odpadkovém koši.
Došly jsme až ke vstupu na loď a na chvíli jsme si sedly na betonové zábrany. Kolem nás posedávali migranti bez aut - měly jsme problém vůbec projít po chodníku...