Jak zvládnout dva pohovory za jeden den

     Chci psát blog... svůj eBook... samozřejmě profi... ale včerejší zážitek se mi k mému tématu opravdu vůbec nehodí.Ale nadpis mě včera napadl okamžitě.A kam s ním.Sjíždím Mimimibazar,kde jsem dlouho nebyla a zjistila jsem,že má novou funkci.Možná je jich více.Ano je jich více... např.sdílení na Facebooku.Ale jedna,kterou otevřeně vítám.Blogy.

     A tak dnes píšu.No,nechť jsem třeba kamenována,to nevadí.Ale třeba bude někoho zajímat,jak lze zvládnout dva pohovory za jeden den.Ačkoli domluvený předem jsem měla jen jeden.

    Na první pohovor jsem se pečlivě připravila.Byl domluvený předem.A docela jsem se i těšila.Samosebou jsem měla i mírnou trému,protože mi na získání tohoto pracovního místa velmi záleželo.Také i proto,že od začátku roku kromě rodiny,psaní svého vlastního blogu a eBooku jsem začala ještě dálkově studovat.

   Dojela jsem k lokalitě,kde má sídlo společnost,kam jsem směřovala na pohovor.Objela objekt,abych našla místo k zaparkování.To místo bylo opodál,ale přijela jsem dřív,takže jsem věděla,že na pohovor stačím dojít včas.Cestou jsem obcházela firmu,kde mě upoutal billboard,na němž společnost propagovala svoje volná pracovní místa.Ve spodní části billboardu stálo,že je možné na vrátnici vyplnit dotazník.Až půjdu z pohovoru,dotazník si vyplním... pomyslela jsem si.

   Pohovor dopadl nad očekávání dobře.A já byla nadšená.Ale přes to jsem si zašla vyplnit dotazník.Společnost,která měla nábor,mi přišla tajemná a neznámá.Zaklepala jsem na vrátnici,na vyzvání vstoupila.Pozdravila se s velmi milou paní na vrátnici,která mi dala do ruky dotazník a sdělila mi,že si mám jít ven zavolat na telefon uvedený na billbordu.Mají akorát pohovory.Domluvila jsem se s paní,která byla na druhém konci "drátu",že mám říct paní vrátné,aby mi ukázala,kam mám jít.

   Paní vrátná v rychlosti zavolala na personální,vyplnila se mnou návštěvní knihu a poslala mě směrem k pohovoru vtříc.

   Dostala jsem za úkol od personalistky vyplnit v rychlosti dotazník.Což jsem samozřejmě stejně nestihla.Netrvalo totiž dlouho a šli jsme se podívat do provozu na pozice,kam společnost přijímala zaměstnance.Narychlo mě přiřadili k pěti uchazečům o zaměstnání nějaké místní Plzeňské pracovní agentury.

   Od začátku jsem věděla,že tohle zřejmě nebude moje pakreta.To bych musela mít o práci velkou nouzi.Ale výklad paní personalistky mě velmi zajímal.Měla jsem možnost vidět výrobu kovových konsrtukcí na autosedačky a palubní desky do aut.Slyšet něco málo o technologiích,jakými jsou vyráběny.Vidět stroje,na kterých se vyrábí.A to mě z hlediska mého minulého zaměstnání,ale i mého současného studia hodně zajímalo.Viděla jsem výrobní linky,do kterých jsme v minulém zaměstnání vyráběli elektronické transformátory.Vyráběli jsme jich několik druhů,ale právě u typů,které byly používané ve výrobních linkách této společnosti se dbalo na vysokou kvalitu a pracovali na nich ti nejlepší pracovníci.

   A z hlediska materiálů mě také výroba hodně zajímala.Studuji dálkově elektotechnickou průmyslovku v Praze.Obor elektronické počítačové systémy.Na této škole se v hojné míře vyučuje strojírenská výroba.Takže vidět takový provoz,jako je výroba kovových konstrukcí do autosedaček a do palubních desek v autech je velmi příjemné i přínosné rozšíření obzoru.

   V závěru jsem uvítala prostor personalistky odejít.Pro ty co nemohou,nebo nemají zájem pokračovat v dalším pohovoru.Byla ochotná.V rychlosti mi zjistila,zda by mi mistr umožnil každé pondělí dojíždět do Prahy na konzultace.Samozřejmě neumožnil,tím se vše zjednodušilo a já neměla dilema,kterou firmu vybrat.Protože v té první společnosti už to vše bylo dohodnuté.

  S paní personalistkou jsme se mile rozloučily.Poděkovala jsem za provedení společností.A shodly jsme se na tom,že mi bylo velkým přínosem vidět výrobu komponentů do aut,které drtivá většina populace využívá,ale nikoho ani nenapadne přemýšlet nad tím,jak se to vyrábí.

   Já mám ještě dnes příjemný pocit,že lze "sfouknout" dva pohovory za sebou.A poznatky z výroby mě také velmi obohatily.

   No,a někdy třeba napíšu...jak lze psát článek na blog a pomáhat devítileté dcerce

,která se vedle mě právě učila básničku.

   A pak že nejdou dělat dvě věci najednou a obě pořádně...já mám první článek dopsaný a dcerka básničku už umí!   :-)