Jak se tatínek posral v Moskvě

V tuto dobu, jsem ještě nebyla na světě. Má maminka a tatínek měli za hlubokého totalismu, v jejich mladých letech, kamarády. Kamarády z Moskvy. Jednoho dne moji rodiče přijmuli pozvání a vydali se na dalekou cestu. Voloďa, letecký důstojník a jeho žena provedli rodiče i těma nejzapadlejšíma uličkama centra Moskvy a rodiče byli z návštěvy nadšení. Jak jinak by probíhal večer v Rusku, než v alkoholovém oparu a se stoly plnými jídla.

Voloďa rodičům oznámil, že následující den budou muset na prohlídku sami, protože ho čekají nějaké povinnosti. Však to nevadí, v centru již byli, cestu si pamatují a nakoupí si pár suvenýrů domů. Večer vesele pokračoval, až do brzkého rána. 

Druhý den se rodiče vydali pro suvenýry a tatínek se začal podezřele kroutit. WC v nedohlednu. Ke kroucení se přidaly krůpěje potu na čele a zoufalé pobíhání sem a tam. Nikde nic. Až to přišlo. A šlo to rychle. A několikrát po sobě.

Tatínek se posral uprostřed Rudého náměstí.

Jelikož se v té době nosily zvonáče, tatínek trousil, kudy chodil. 

Zhrozená a šokovaná maminka na taťku začala křičet, že s posraným nikam nejede. Sáhla do portmonky, smysluplně odpočítala kopějky tatínkovi na tramvaj a utekla. 

Tatínkovi tedy nezbylo nic jiného, než sám počkat na tramvaj a jet zpátky. Mělo to jednu výhodu, v přecpané tramvaji měl kolem sebe hafo místa.

Po příjezdu ke svým přátelům a očistě odvyprávěli historku a z Voloďi vypadlo.... No jo, vidíš to, já ti chtěl říct, že kombinace artyčoků a vodky prohání, ale nějak jsme to zamluvili :-D