Císařský řez a jaké následky si maminka nese

Kdo nezažil, nepochopí. Málokdy platí toto rčení více než tady. Tentokrát ale nebudeme mluvit o zdravotních komplikacích, potížích a následcích, které může císařský řez, jakožto hluboká břišní operace mít. Tento způsob narození dítěte má totiž spoustu psychických následků, se kterými se nejedna maminka potýká – tiše a většinou sama.

Císařský řez má mnoho indikací, od těch akutních, kdy se k němu musí přikročit neplánovaně pro záchranu života maminky i miminka, po dopředu naplánované z různých zdravotních důvodů. Jedním z nejběžnějších je například hrozící porod koncem pánevním, kdy se miminko z různých důvodů nepřetočí hlavičkou dolů. Každopádně, když už na takové řešení dojde, je třeba se vyrovnávat s následky, které zdaleka nejsou jen fyzického rázu.

Bolest. I když ta zrovna patří mezi velmi fyzické záležitosti. Po výkonu nezůstane jen ta jizva, kterou vidíme. Aby lékaři dostali dítě ven, musí prořezat všechny vrstvy tkání – od kůže po dělohu – které dělí miminko od světa. A důležité pak je, aby jizvy nesrostly špatně, tkáně k sobě a tak dále. Maminky zažívají dlouhodobou a velmi omezující bolest, která je rozdílná od bolesti klasického porodu a jeho následků – omezuje mnohem více v pohybu. Ale novopečených maminek se často nikdo neptá, jestli můžou, protože musí.

Kojení. Není to pravidlem, ale stává se, že maminky po císařském řezu mají problémy s nástupem laktace. A to je pro ženu velmi stresující záležitost. Vidí, že miminko „trpí“ a i když by ona měla být ta, kdo mu všechno poskytne, nemůže. Naštěstí se tento problém dá řešit a často se ani nevyskytne. Ale přece jen.

Samota. Císařský řez je mnohem méně rodinná událost než klasický porod. I když nemusíte být z těch, kdo si přejí tatínka nebo jiné příbuzné na porodním sále, jsou mezi námi i takové, pro které je tato podpora naprosto podstatná. Příprava na operaci je ale většinou bez přítomnosti kohokoliv jiného, než je nemocniční personál, a i když tatínek může být přítomen u samotného výkonu (ve většině případů), zdaleka si s maminkou neprožijí porod v klasickém slova smyslu, kdy se často tvoří výjimečné pouto mezi partnery.

Pocit selhání. Když pomineme fakt, že v současné době se objevuje trend císařských řezů na přání matky, je klasický porod stále tím, na co se žena vlastně celý život připravuje. Když pak dojde na rozhodnutí císařského řezu, často mají ženy pocit, že selhaly z biologického hlediska.

„Zažívala jsem pocity, kdy jsem si říkala, že jsem nejhorší matka a člověk na světě. Nebyla jsem schopná svého syna porodit normálně, a když mi řekli, že potřebuje příkrmy, protože nemám dost koncentrované mléko, zoufala jsem si, že ho nejsem schopná ani nakrmit. Takové pocity bych nikomu nepřála. I když na druhou stranu bych ráda, aby se o tom mluvilo, protože se setkávám s takovou necitlivostí ze strany okolí, že mám i ze sebenevinnějších poznámek slzy v očích. Ale na vině jsou samozřejmě taky ještě pořád hormony, že ano.“

Marika, 26

Otázky. Proč? Tys nechtěla rodit normálně? Kojíš? Hele, ale aspoň tě nemuseli nastřihávat, to je dobré, ne? Myslíš, že je císař lepší? A miliony dalších. Ačkoliv nemusíme nikomu vykládat, jak přišel náš poklad na svět, většinou na to stejně řeč dojde. A neinformovaná veřejnost prostě klade otázky a dělá poznámky, které sice myslí naprosto nevinně, ale ženu umí zasáhnout do největší hloubky srdce. Zvlášť v případě, že cítí porod císařským řezem jako své selhání – což samozřejmě není pravda a vždy jsou pro něj dost dobré důvody. Ale pocity ženy – matky jsou vždy jiné, než ostatních.

Všechny ženy, které přivedou dítě na svět, vkročí do obrovského neznáma a světa plného nejistoty. Ale také nezměrného štěstí a radosti. Každá má svůj životní příběh, každá má svou rodinu, okolí, podporu. A v konečném důsledku jde vždy jen o to, aby byli všichni zdraví a spokojení. Respekt k matkám je nezměrný, ať už se jimi staly jakkoliv a ať už si o způsobu, jakým dítě přišlo na svět, myslí cokoliv.