Zobrazit přihlášovací formulář

Pravdy o životě, se kterými se musíme smířit

  • Publikováno:
Pravdy o životě, se kterými se musíme smířit

Každého z nás čekají v životě podobné věci. Jsou sice neopakovatelné, v našem vlastním kontextu, ale podobné. Když se nám dějí, stanou, my se z nich vyhrabeme, poučíme a necháme si pro sebe velkou zkušenost, často si přejeme, aby nás na to někdo připravil. Protože život není pohádka a často věci nejsou tak, jak si je přejeme a představujeme.

Ignorace některých životních nevyhnutelností se nám nemusí vyplatit. Protože potom stojíme překvapení a neschopní čehokoliv... a jenom se divíme. Moderní filozof naší doby William Beteet zformuloval věci, se kterými bychom se měli smiřovat, abychom kráčeli životem silnější, vyrovnanější, s nohama na zemi a otevřenou myslí.

Všichni, které milujete, zemřou. Je to na začátek drastické? Protiví se vám to? Říkáte si – proč to kruci píšou? Protože je to pravda. A my bychom se měli přestat tvářit, že ne. U některých je velmi pravděpodobné, že je přežijete. U jiných to tolik pravděpodobné není, ale o to víc vás pak zasáhne, když se to stane. Smrt není křivda, je to součást naší každodennosti. A proto uvědomění si nevyhnutelnosti smrti nás přivede k tomu, abychom vztahy, které máme, opečovávali, vážili si jich a prohlubovali je.

Smysl dáváme životu sami. Velmi pravděpodobně neexistuje univerzální smysl života. Nikdo nám nikdy neřekne, jak máme žít, abychom žili plně. Tvoříme si svůj vlastní svět naplněný vlastními myšlenkami a činy. Často se soustředíme především na to, co nemáme, než na to, co máme a co bychom chtěli. Nemusíme být mírovými aktivisty nebo řediteli velkých podniků, abychom prožili smysluplný život.

Dokonalý partner neexistuje. Když to otočíme – jsme my sami bez chyb, umíme být dokonalými partnery své polovičce? Očekávání toho pravého a bezchybného partnera je sice z říše pohádek, ale i když se smíříme s tím, že pan Božský asi neexistuje, zůstává v nás jedna představa – správný vztah nevyžaduje práci. Prostě všechno běží samospádem. A to, bohužel, také pravda (většinou) není.

Život je hra. Můžeme ho celý prožít tak, že budeme tančit mezi vejci, abychom žádné nerozbili. Ze strachu, že bude něco špatně, často nedáváme věcem, lidem nebo událostem ani šanci. Ale všechno je buď výhra, nebo zkušenost. Kdybychom měli mluvit o počítačové hře – obojí nás dovede o level výš. Věci se můžou povést nebo se naučíme, jak je nedělat. Obojí má velkou hodnotu.

Všechno skončí. Zamilujeme se, odmilujeme se. Máme skvělou práci, budeme mít jinou nebo půjdeme do důchodu. Žijeme, umřeme. Všechny konce v našem životě ale nejsou nic, co by bylo výjimečné. Není to nic, čím bychom se lišili. Není to nic, co se děje jenom nám. Není to nespravedlivé. Kdyby věci trvaly napořád, jak bychom je vůbec mohli prožívat? Podvědomé očekávání konce je to, co nám staví události, lidi i věci do té správné perspektivy. Ale je třeba přestat se konců bát a začít být vděční za trvání.

Romantika v malých věcech. I když všechno končí, můžeme a dokonce bychom si měli dopřávat romantiku, když dojde na každodennost. Vidíte ty nádherné mraky? Když projdete kolem pekárny, krásně to voní. Zpomalte. Všímejte si, radujte se a koukejte se na hvězdy o dost častěji.

Na velké věci je ale třeba realistický náhled. Můžeme si dovolit být trošku bláznivými, když přijde na květiny, vůně nebo koníčky. Ale když jde o něco velkého, musíme mobilizovat hlavu a přemýšlet jinak. Chceme být spisovatelem? Nemůžeme čekat, že si sedneme k počítači, za měsíc vyplodíme knihu, pošleme ji nakladateli a bum, bestseller. Chceme si pořídit dítě? Bude krásné mít doma voňavoučké miminko. Ale s dětmi je spojená zodpovědnost, jak lidská, tak například finanční nebo morální. Je třeba vědět, co obnáší cesta k našemu cíli. A neleknout se toho.

Buď to vyřešíme, nebo si nestěžujme. Málo co v životě doopravdy nemá řešení. Pokud nám něco vadí a my to necháváme tak, jak to je, říkáme tím jednu věc – bolest změny, která by byla nutná pro to, aby byly věci jinak, nás děsí víc, než stav, jaký je teď. Stěžování nikdy samo nepomohlo. I odchod z nešťastného manželství, stěhování do jiné země nebo třeba nespokojenost v práci jsou věci, které se dají řešit. Je to těžké, ale ne nemožné. Pokud si neustále kamarádkám stěžujeme na to, jak moc máme hrozný vztah, těžký život a tak dále, nemůžeme se divit, že jedné z nich prostě časem dojdou nervy a zeptá se: „A co děláš proto, aby to bylo lepší?“ Nemůžeme být nespokojení a čekat od okolí, že to vyřeší. I když to okolí je často příčinou naší mizérie. Důvěra v řešení je klíč.

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku

evicela 20. 4. 2017, 9:34
je to všechno pravda, ale-jsme jen lidi a někdy je tak těžké až nemožné vše akceptovat, řešit, pochopit..... (F)
Gabogabo 12. 4. 2017, 9:12
no sumasumárum shrnuto ůj recept na stástné manželství je ten : Některé sliby se nikdy nesmějí plnit. Některé otázky nikdy nesmějí padnout. Některé pravdy nikdy nesmějí zaznít. a funguje mi to už 25 let
Aja10 10. 4. 2017, 8:55
Ano, všichni, které milujeme, zemřou. Bohužel. Uvítala bych raději, kdyby umřeli ti, které nemiluju. Všechno skončí? O tomhle tak nějak pochybuju, lidská blbost je nekonečná. Něčeho, co skončí, bych ani nelitovala, ale stejně si myslím, že úplně všechno neskončí, všechno ne.
Erifi 8. 4. 2017, 21:56
Vynikající článek !! Nejvíce mne zaujala úplně poslední část a u ní mě napadla spoooousta lidí !! (clamp) (clamp) (clamp)

Kategorie