Zobrazit přihlášovací formulář

Jak si při truchlení sami ubližujeme ještě víc

  • Publikováno:
Jak si při truchlení sami ubližujeme ještě víc

Období, které je v znamení ztráty milované osoby nebo jiné tragédie nebo nepříjemné životní události může se jednat například o rozchod, rozvod, ztrátu zaměstnání a tak dále), si prožije časem asi každý z nás. Je jedno, kolik má stádií, je jedno, jak dlouho trvá, musíme ho odžít, nedá se přeskočit. Žal je přirozená reakce na ztrátu a my jím prokazujeme úctu tomu, kdo nás opustil. Není to jednoduché. Často ale sami sobě klademe na cestě za smířením překážky, kterými si vůbec nepomáháme, naopak.

Pravděpodobně nemůžeme mluvit o žádném „správně“ ani „špatně“, když dojde na způsob, jakým truchlíme. Každému z nás trvá jakékoliv se vyrovnávání a adaptování na novou situaci jinak dlouho, každý máme jiné mechanismy. Existuje ale několik věcí, které by se daly označit jako „špatné“. Pro naše fyzické i psychické zdraví.

Alkohol a drogy. Mnoho lidí v těžkém životním období sáhne po něčem, co jim na chvíli vypne hlavu. Bohužel, alkohol ani jiné drogy nepomáhají zkrátit dobu, po kterou cítíme bolest, jen ji protahují o chvíle, kdy nic nevnímáme. Ano, alkohol rozpouští stres, ale jakmile jsme jednou střízliví, začínáme zase tam, kde jsme skončili. A ještě hůř, protože s kocovinou, horším fyzickém stavu a s vědomím, že pokud si neudržujeme hladinu, cítíme znova a stejně.

Supernasazení. Ačkoliv ponořit se do práce je lákavé, snadné a očistné, není to všespásné. Práce, úklid, cvičení, to všechno nám umí zaměstnat hlavu a stočit proud myšlenek jinam. Nechceme být sami se svou hlavou a myšlenkami, proto pořád něco děláme. Často tak ale zapomeneme na odpočinek. Ten potřebujeme, ať už je náš psychický stav jakýkoliv. Pokud se cítíte tak, že byste nejraději strávili den na sedačce a koukali se na televizi, udělejte to pro sebe. Všechno by mělo mít svůj zdravý poměr.

Odříznout se od okolního světa. „Teď chci být sám.“ je věta, kterou od truchlících slyšíme nejčastěji. Pokud se ale do sebe uzavřeme moc, můžeme si sami svými myšlenkami a nedostatečnými podněty způsobit úzkosti, uzamknout se ve smutku a zapomenout, že venku čeká život. Je možné, že nechceme být s rodinou nebo přáteli. Uzavírat se ve svém trápení je nicméně cesta k tomu, jak ho prodloužit. V takovém případě není od věci zvážit terapeutickou pomoc, ať už psychologickou nebo duchovní.

Udělat velké životní rozhodnutí nebo drastickou změnu. Často je velká ztráta spojená s nutností nového startu. Chceme prodat byt, skončit v práci, přestěhovat se, rozejít se s dlouhodobým partnerem... v takové chvíli je dobré se na chvíli zastavit a počkat. Začít se soustředit na drobné věci, které nám zajistí ztracenou životní stabilitu, to je o dost prozřetelnější. Pocit, že „je toho na nás moc“, se rozhodně nezmenší, když si toho naložíme ještě víc. A často naše rozhodnutí nebývají v takové situaci zrovna dlouhodobě rozumná.

Jsme na sebe moc tvrdí. Je možné, že se ztrátou naruší naše denní ruina. Nepůjde nám to v práci, nezvládneme toho tolik, jako předtím. V takových chvílích bychom na sebe neměli být moc tvrdí a odpustit si to, že nezvládneme všechno, co bychom po sobě chtěli. Všechno se časem opět znormalizuje, nemůžeme chtít, aby to „časem“ znamenalo dvě hodiny.

Zanedbávat základní péči. Hygiena, jídlo, spánek. To jsou nejčastější oblasti, které se odporoučejí, když se trápíme. Jakási forma syndromu přeživších nás nutí potrestat se za to, že jsme stále tady a že je nám vlastně dobře. Je třeba jíst, i když nemáme hlad. Unavení se cítíme pravděpodobně stále, je třeba ale zařídit, aby byla provedena všechna opatření pro to, aby se nám dobře usínalo a spalo. O všem je možné poradit se s lékařem.

Ignorujeme depresi. Žal a deprese mají mnoho společného. V jednom (a zásadním) se ale liší. Žal s časem ustupuje. Pokud cítíte i po dvou měsících bezmoc, beznaděj, svou vlastní bezcennost a nejste schopni každodenního fungování, mohlo by se jednat o klinickou depresi. Neváhejte a svěřte se doktorovi. A pokud máte myšlenky nebo dokonce pokusy o to si ublížit nebo hůř, je třeba začít svůj psychický stav řešit neodkladně. Pomoc naleznete vždy. Ale ránu, o které nikomu neřeknete, začne málokdy někdo hojit sám od sebe.

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku

AneKar 11. 6. 2017, 21:40
Chtělo by to napsat, co tedy dělat a jak se proti nejpřirozenějším způsobům truchlení bránit....takhle je to článek pro článek
ajinkaj 12. 6. 2017, 19:59
@AneKar Přesně tak, v článku je psáno, co všechno je špatně, ale není tam vůbec žádná informace co by někomu pomohla. Takový článek by asi dal dohromady každý. A.

Kategorie