Co když to v posteli není ono?

Jsme to většinou my, kdo iniciuje sex? Stává se, že si všimneme, že to pro našeho partnera možná není tak úplně ono? Možná je na čase trošku přehodnotit sexuální život a naši roli v něm. To, že nejsme v posteli naprosté jedničky, se dozvíme jenom v případě, že nám to někdo řekne. A upřímně, to se nestává moc často – většina sexuálních partnerů si negativní komentáře nechává pro sebe (děláme to přece i my). A tak, pokud máme stín pochybnosti, přinášíme vám několik tipů, jak poznat, že bychom na sobě mohli pracovat.

Během života si všichni vypěstujeme určité zvyky, a to i když přijde na sex. Některé z nich společně s našimi vlastními vlastnostmi, názory na sebe sama a přístupem pak mohou být indikátorem kvality toho, co vlastně v posteli předvádíme.

Nejistoty ohledně vlastního těla. Už jste asi slyšeli frázi, že než můžeme milovat někoho jiného, musíme nejdříve milovat sami sebe. No a to platí i v ložnici. Pokud sami se sebou nejsme spokojení, pravděpodobně nebude ani náš partner. Ne, že by si všímal toho, čeho si všímáme my sami, ale rozhodně pozná, že něco není v pořádku. Támhle nežádoucí tuk, tady malá prsa, tam zase řídké vlasy... pokud nám to všechno plyne hlavou, když dojde na sex, nikdy se pořádně neuvolníme a neužijeme si to. Ani jeden.

Neznáme své tělo a své preference. Pokud sami nevíme, co a jak nás vzruší, je celkem nefér čekat na partnera, až nám to ukáže. Metoda pokus omyl je samozřejmě na místě, ale od „jistého věku“ a po „jistých zkušenostech“ bychom už všichni měli vědět, kam, kdy a za jakých okolností sáhnout. Nebo naopak nesahat. Samozřejmě neexistuje univerzální pravidlo pro každý pár, ale znát dobře své tělo ať už z předchozích párových zkušeností nebo z těch, které máme sami se sebou, je vždycky výhoda.

Dvě pozice, hotovo. Možná někdy jenom jedna. Pokud sklouzneme k naprosté rutině, vyrojí se nám nutně v hlavě otázky. Přestali jsme po sobě toužit? Nudím partnera? Nudí on mě? Vytrácí se láska? A tak podobně. Rutina je důležitá, dává nám pocit bezpečí, ale všeho s mírou. Vnutí nám totiž pochyby, které mohou ohrožovat vztah víc, než bychom si připustili.

Nemluvíme o sexu. Tak nějak jsme přijali, že je to tabu, i když se týká jen nás a našeho partnera. Naprostá většina žen přiznává, že předstírá orgasmus... sem tam, pravidelně, ono je to vlastně jedno. Protože tak učíme svého partnera dělat přesně to, co nefunguje. A tím se uzavíráme do začarovaného kruhu neuspokojení. Sex není nic, co se sice dělá, ale o čem se nemluví. Dokonce ani krátké shrnutí, takové malé review, po sexu není od věci. Probrat, co bylo nové, co se jak líbilo a co jak fungovalo. A rozhodně ne akademicky! Trocha smíchu a spousta lásky vymaže jakýkoliv potenciál trapnosti.

Napodobujeme filmy pro dospělé. Pornografie má své místo v našich životech, to je jasné. Díky ní jsme schopní prozkoumávat vlastní preference, má dokonce své terapeutické účinky. Vedle těchto pozitivních efektů může mít ale taky zničující dopad na sex v reálném životě. Ať už chceme, nebo ne, nastavuje očekávání toho, co se bude dít, jak se má kdo tvářit, chovat, jaké vydávat zvuky, co říkat nebo dělat. Realita je ale naprosto diametrálně odlišná. A co vypadá na obrazovce fakt dobře, působí v posteli spíš směšně.

Cítíte se po tom doopravdy špatně. To ses tává, když jeden z partnerů slouží „pouze“ jako nástroj pro uspokojení tužeb toho druhého. Pokud se někdo z nás po sexu cítí zneužitě, využitě, jako pytel odpadků, nemilovaně nebo jinak opovrženíhodně, není to dobře. Ať už si kdokoliv užíváme cokoliv, všechno musí být s vzájemným souhlasem, maximální důvěrou a ano, s láskou. I když mluvíme o praktikách, které mají k romantice daleko. Pokud ale partner není schopen vidět, že to, co se děje, si užívá jen on, máme tady problém.

Honba za cílem. Mnoho z nás prožívá úzkost, když dojde na orgasmus. My i náš partner můžeme zažívat stejné pocity, strach z toho, že orgasmu dosáhneme moc rychle, moc potichu, moc nahlas, moc pomalu nebo třeba vůbec. A tento strach většinou udeří ve chvíli, kdy si začneme sex užívat a naši mysl napadne, že možná jsme na správné cestě. Bohužel, často máme v hlavě zafixované, že sex je vlastně honba za orgasmem. Není tomu tak, při sexu více než kde jinde platí, že i cesta může být cíl. Je to zábava, je to příjemné, je to to, co zrovna chceme dělat. Orgasmus je vítaný, příjemný a častý, ale přece jen bonus. A není tajemstvím, že muži docházejí vyvrcholení s větší jistotou než ženy. Ať už se svými těly provádíme cokoliv, je v pořádku jak vyvrcholit, tak si to prostě jen užít.

Neumíme si říct. A to konkrétně o to, co chceme, ale i o to, co rozhodně nechceme. Na pořadu dne jsou v diskuzi jak představy a potřeby, tak limity a hranice. Když přijde na poslední dvě jmenovaná témata, je to něco, co rozhodně vylepší naši komunikaci, prohloubí intimitu a bůh ví, třeba přinese i spoustu nových nápadů, na které jste do té doby ještě ani nepomysleli.

Moc o tom přemýšlíme. Pravděpodobně u žádné jiné činnosti nemáme tak blízko k zvířecí říši, jako právě při sexu. Pokud dokážeme vypnout hlavu a zapnout ji jenom v případě, že se blížíme něčemu, co se nám například tolik nelíbí, máme vyhráno. Spousta z nás má strach z toho, jak nás náš partner hodnotí, jestli podáváme dobrý výkon. Paradoxní je, že čím méně se snažíme a čím méně je náš „výkon“ promyšlený, tím je lepší. Nechte své animalistické já převzít vládu, vyhoďte z okna obavy a nejistoty, vždyť to má být zábava, ne stres.