6 triků na zvládnutí emocí aneb Jak si zachovat při hádkách chladnou hlavu

Asi všichni jsme už zažili ten zmar, kdy na sebe s partnerem, rodiči, dětmi, kolegou nebo kýmkoliv jiným prostě ječíme, navzájem se neslyšíme a rozhodně nejsme ochotní z hádky vykřesat něco pozitivního. Ale i hádat se je umění, které lze ovládnout. V první fázi je třeba zvládnout emoce, ale s tím nám pomůže pár osvědčených tipů, které si teď představíme. 

Zvládání mezilidských interakcí, zvláště pak těch, kde jsou emoce řekněme vypjaté, je otázka naší povahy, ale také emocionální inteligence. To, jak umíme se svými vlastními emocemi pracovat a jak reagujeme na emoce druhých, je pro úspěšnou komunikaci vlastně nezbytné.

Konflikty jsou naprosto nevyhnutelnou součástí života. Nicméně zachovat při nich klid a rozvahu přináší pochopitelně mnohem více benefitů než se poddat emocím a nic nevytěžit, jen si ulevit. Jediným aspektem konfliktu, který můžeme ovlivnit, je to, jak my sami reagujeme. A naštěstí pro nás se s tím dá pracovat. I když to teda vezme hodně energie. Protože krotit ten vnitřní plamen, který umí hádka zažehnout, je doopravdy někdy až nadlidský výkon.

Zhluboka dýchejte

Proč? Naše tělo je třeba zbavit napětí, které s emocionální excitací nutně přichází. Když zklidníme tělo, zklidníme mysl, a naopak. Tělo reaguje na stres mělkým a rychlým dýcháním, když ho ale trošku obelstíme hlubokým a pomalým, trošku na stres zapomene.

Jak? Pomalu a zhluboka se nadechujeme nosem, vydechujeme pusou. To zmírní produkci adrenalinu a kortizolu.

Soustřeďte se na své tělo

Proč? Protože známky stresu nejen cítíme, ale jsou také vidět. A tak dáváme podprahově druhému najevo, že jsme připraveni do boje. Což ho zrovna moc ke klidu nenamotivuje, že ano.

Jak? Jakmile začneme na těle cítit známky napětí, soustředíme se především na to, abychom uvolnili čelist a povolili šíji, trapézy a ramena. Ideálně bychom měli zaujmout neutrální pózu, nekřížit ruce před tělem (v řeči těla je to velmi negativní signál, který vysíláme) a soustředit se na relaxaci svalů a zmíněné hluboké dýchání.

Snižte hlas

Proč? Možná si to pamatujete ze školy. Když byl ve třídě moc velký hluk, paní učitelka začala najednou mluvit tiše a nízko posazeným hlasem. Nejen, že nás to trošku donutilo se zklidnit, abychom ji vůbec slyšeli, ale celkově to mělo takový uklidňující efekt.

Jak? Když zvyšujeme hlas, zvyšujeme krevní tlak a tím pádem i stres. Nízkým a klidným hlasem rozptýlíme stres jak u nás, tak u partnera. Navodíme o trošku více pocit klidu.

Aktivně naslouchejte

Proč? Protože v hádkách se nám zavřou uši a otevře pusa. Ale to je naprosto kontraproduktivní, protože se to stane oběma stranám. Pokud se dokážeme ovládnout a přes všechno to emocionální zabarvení se budeme soustředit na skrytou faktickou informaci, můžeme si velmi prospět.

Jak? Především bychom se měli přestat v první řadě soustředit na to, jak chceme odpovědět, a začít se soustředit na to, co ten druhý ve skutečnosti říká. Jakmile ho necháme dokončit myšlenku, je vhodné ji parafrázovat, tedy zopakovat vlastními slovy, aby bylo oběma stranám jasné, že si rozumí. A uvidíte, že tomu druhému často vezmete vítr z plachet, když uvidí, že se doopravdy snažíte pochopit, co říká.

Používejte otevřené otázky

Proč? Protože nutí druhého se zamyslet, ptáme se ho na další informace, nenabízíme mu jen ke schválení ty naše. Navíc otevřené otázky dávají najevo, že posloucháme.

Jak? Naštěstí je to celkem jednoduché, protože se je můžeme naučit do zásoby. Vyloučit musíme ty uzavřené, na které se dá odpověď smrsknout na ano/ne. Uvozovat bychom měli například „jak, proč, kdy, kde, z jakého důvodu, proč si myslíš, že“ a tak dále. Tedy tak, aby nám ten druhý musel odpovědět celou větou, ideálně novou myšlenkou.

Souhlasím, že nesouhlasím

Proč? Protože je to taky výsledek. Nikde není psáno, že se k tématu nemůžeme vrátit časem, ale někdy je třeba odebrat z rozhovoru ego a uznat, že je prostě nekonstruktivní.

Jak? Prostě to utnout. A to speciálně ve dvou případech. Když je náš partner nepřátelský, útočný a nevede to k ničemu dobrému, nebo když se točíme v kruhu a debata už vůbec nic nepřináší, prostě navzdory všem snahám vyčerpala svůj potenciál.

• Důležité ale je si uvědomit, že nic z toho nemusíme zvládnout na sto procent. Jsme lidi, kteří jsou chtě nechtě pod vládou emocí, zvlášť když jde o hádku s někým blízkým. Nezapomeňte ale, že z každé hádky bychom měli odcházet moudřejší, než jsme se do ní pustili. Tak ať to stojí za to.