Kudy nám mizí peníze

Samozřejmě, že všichni tak nějak víme, kde máme rezervy. Čas od času býváme ke svému rozpočtu velkorysí tak, že si přece „můžeme dovolit“ utratit sem tam nějakou tu korunku navíc, byť to třeba není úplně nutné nebo dokonce žádoucí. Hodně peněz ale umí utéct taky cestičkami, o kterých zas tak moc nepřemýšlíme.

„Už jsem utratil více peněz za větší blbosti.“ To si řekneme vždycky, když nám někde něco „ujede“. Co ale se situací, kdy se z „vyhazování“ peněz stane pravidlo? Protože všechno má největší efekt, děje-li se to pravidelně. Stejně jako cvičení, jídlo a spoření, má i utrácení peněz největší dopad (v tomto případě ale negativní), když se z něj stane pravidlo.

Hodně lidí na nějakou tu korunu hledět nemusí, ale i ti by byli překvapení, kolik navíc do rodinného rozpočtu umí přinést pořádná revize výdajů. A kam tedy svou pozornost zaměřit?

Bankovní účet. Je to paradoxní, že nástroj pro to, jak peníze používat a spořit, je vlastně jeden z těch, který nám po troškách z financí odčerpává. Protože mnoho z nás se spokojí s „vedením účtu zdarma“. Jenomže možná ani nevíme o poplatcích, jako jsou třeba výběry z bankomatů, podmínkách, za jakých jsou doopravdy zdarma, pohyby na účtech a tak dále. Může to udělat i pár stovek měsíčně.

Měsíční výdaje. Elektřina, ostatní služby, mobilní tarify, internet, televize a další. Jakmile si jednou dáme práci a zjistíme, co a jak, tentokrát můžeme uspořit i tisícovky – zvláště, pokud finančně optimalizujeme výdaje rodinné, ne jen jednotlivců. Možná to bude stát chvilku běhání, ale za těch pár dní máte naspořeno.

Jídlo. Málo na čem se dá tak spořit, jako na jídle. Stravovat se levně a dobře vyžaduje ovšem náš čas – vaření bude vždycky levnější než jídlo „venku“. I za cenu jedné hotovky do mikrovlnky často pořídíme například celé kuře, kila brambor a podobně. Zlo jsou ale nejen restaurace, ale také polotovary a předchystaná jídla. Už jste si někdy všimli, že nakrájené a zabalené ovoce stojí mnohonásobně více, než to samé ovoce v „původním balení“? Dobře, možná není třeba zadělávat na každý knedlík, ale u spousty potravin můžeme významně ušetřit, když je nebudeme kupovat už hotové.

Pozor na dluhy. Ono se nic nestane, když sem tam něco zaplatíme později, že ne? Nejspíš máte pravdu. Ale mnoho společností si účtuje penále – i kdyby se mělo vyšplhat jen do řádu desetikorun, stojí to za zmínku. Často jde ale mnohem o víc.

Každodenní maličkosti. „Měla jsem ve zvyku kupovat si každé ráno na pumpě po cestě do práce párek v rohlíku a minerálku. Byl to takový můj rituál. Pak jsem ale z nečekaných finančních problémů musela své výdaje podrobit přezkoumání a zjistila jsem, že jenom za ty minerálky, které bych si mohla koupit v obchodě do zásoby a ve větším balení... nebo vůbec, utratím měsíčně navíc okolo tří set korun. A ty párky v rohlíku snad ani nepočítám.“Maličkost? Ano, ale ročně se nám uspořená částka šplhá ke čtyřem tisícovkám. Za tři roky tak klidně můžeme mít na dovolenou.

• Co doopravdy zmínit musíme, jsou cigarety a alkohol. Tyto výdaje jsou neospravedlnitelné a zbytečné, argument pro neexistuje. A i když jsou u nás ceny tabákových výrobků i alkoholu relativně malé, nejsou mezi námi ti, kteří vykouří krabičku cigaret denně, výjimkami. A to máme tisíce uspořené měsíčně, nikoliv ročně. A není nutno zdůrazňovat, že finanční aspekt věci je až sekundární.

Značky. Místo na známost značky bychom se měli přeorientovat na kvalitu výrobku. Často zjistíme, že výrobky levnější, jenom méně známe, jsou mnohem kvalitnější než to samé zboží vyráběné jinou firmou. Stojí za to sem tam zabrousit do sekcí hodnocení kvality, do porovnání jednotlivých druhů zboží a orientaci v problému.

Nevyužíváme členství. Často se to týká především benefitů, které dostáváme od zaměstnavatele. Nevyužíváme je? Možná by nebylo špatné to zaměstnavateli říct, třeba se podaří vymyslet něco na míru. A pokud si nějaká členství platíme sami... no, možná si stačí vážně promluvit sami se sebou a dohodnout se, jestli doopravdy stojí za to si tu posilovnu platit měsíčně?