Kdy je obava z alkoholu na místě

Žijeme ve zlé době. Samozřejmě, nechceme se rouhat, většina věcí na ní je dobrá, ale i tak zažíváme obrovskou míru stresu, ztráty hodnot, nespokojenosti ve vztazích a možností, které jsou sice nekonečné a neomezené, ale my je neumíme naplnit. Nechceme malovat čerta na zeď, ale mnoho z nás má s alkoholem, jakožto jedním z nejdostupnějších úniků před nelibou realitou, větší zkušenosti, než je zdrávo. Kdy bychom si měli sáhnout do svědomí?

I když je alkoholismus vlastně nemoc, obecné přesvědčení, že člověk buď alkoholik je, nebo není, není tak úplně správné. Nic není černobílé a problémy s alkoholem nejsou výjimka. Spousta z nás se nachází na pomezí, balancuje na hraně neškodného rekreačního opojení a život ruinující závislosti.

Alkohol není zdravý, ale nemusí být nutně škodlivý. Hodně záleží na naší schopnosti ho odbourávat, věku (s věkem se zvyšuje sedativní účinek alkoholu na tělo) a sociálních podmínkách, ze kterých jsme vyšli a v nichž žijeme.

Český národ se v konzumaci alkoholických nápoj pohybuje dlouhodobě na předních příčkách světových statistik. To je známá věc. Méně známá věc je, že počet lidí nadužívajících alkohol roste, a to zejména mezi mladými lidmi. O důvodech tohoto fenoménu existuje spousta teorií, faktem ale zůstává, že to o dnešní době a našich problémech v ní žít nevypovídá nic moc pozitivního.

Sáhněme si do svědomí

O tom, že někdo v našem okolí pije „trochu moc“, než aby to bylo společensky přijatelné, většinou víme, to si všimneme. Co když jsme to ale my sami? Jak poznáme, že naše popíjení už překročilo pomyslnou hranici přijatelného, jakkoliv vágní tato hranice je?

• Stane se z nás ďábel. Znáte toho stydlivého kolegu, který s vámi sotva promluví, ale jakmile se na vánočním večírku napije, baví celou společnost, balí všechny ženy v dosahu a nic mu není svaté? Možná ještě nemá s alkoholem problém, ale je na nejlepší cestě. Alkohol nám nevkládá do hlavy nové myšlenky, jen uvolňuje zábrany. A pokud jsme bez zábran natolik jiný člověk než za střízliva, evidentně v sobě máme velkou potlačenou část. A vědomí, že tu potlačenou část osobnosti můžeme vypustit ven s pomocí pár sklenek, je návykové.
• Jen o víkendech. Všichni víme, že alkoholikem je pravděpodobně člověk, který pije denně (tentokrát nemluvíme o kvartálních alkoholicích). Stejnou hrozbou je ale jakákoliv pravidelnost. Takže pokud pijete každý pátek a těšíte se na to celý týden, máme tady blikající výstražné světlo.
• Pití převezme kontrolu. Jdete na skleničku, maximálně dvě, a skončíte u čtyř a třeba i pěti? Přistihnete se při tom, že i když si to nemůžete úplně dovolit, alkohol prostě převzal vládu nad vaším rozhodováním a posílá do vás jednu dávku za druhou? Neschopnost se ukočírovat, když už začneme, taky není v pořádku.
• Zanedbáváme povinnosti. Když se cokoliv z našich povinností zanedbá na úkor alkoholu, je to zlé. I kdybyste třeba jen vynechali pravidelné cvičení, nebo vám dělalo potíže vstát a zavézt děti do školy (o zbytkovém alkoholu nemluvě). Povinnosti a zodpovědnost nesmí kvůli pití vyletět oknem.
• Okolí je znepokojené. Je to stejné, jako když jste v nezdravém vztahu. Okolí to ví dřív než vy. Pokud jste v poslední době zaznamenali ustarané pohledy a řeči, jejichž jediné poselství byla opatrná otázka, jestli máme všechno pod kontrolou, něco se náhodou neděje nebo jestli to trošku nepřeháníme, zpozorněte. Protože možná, i když se stavíme na zadní a máváme rukou, že je jakože všechno pod kontrolou, tak všechno pod kontrolou možná není.