Výhody dlouhodobého partnerství, na které jsme nepomysleli

Když se řekne dlouhodobé partnerství, manželský svazek, životní partner, asi si představíme kopec výhod, který nám ze závazku tohoto typu plyne. Kromě štěstí, lásky a pocitu spokojenosti a naplnění (a doufáme, že to jsou ty výhody, které všechny napadnou jako první) se naše myšlenky často obrátí také například směrem financí (určitě je lepší mít jeden nájem a dva platy). Dlouhodobý šťastný svazek nám toho ale přináší mnohem víc. A to i na poli našich osobností.

Ve vztahu jsme každý trošku někdo jiný, než když jsme sami. Je to logické, normální a zdravé, tak blízkou interakcí s jinou lidskou bytostí se nemůže stát, že bychom se sami sobě navzájem trošku nepřizpůsobili, nepřijali některé nové věci a způsoby myšlení nebo náhledů na okolní svět. Partner je pro nás obohacení a my pro něj také. Co dlouhodobý svazek znamená pro rozvoj naší osobnosti?

Přijmeme partnerovo hodnocení nás samotných. Úplně nevinný příklad. Například jsme na sobě vždycky nesnášeli bříško, které ne a ne zmizet i když jsme cvičili jako blázni. Partner ho ale naprosto zbožňuje. Výsledkem je, že se na tuto svou „vadu“ budeme časem dívat mnohem méně negativně (i když vadit nám asi nepřestane). Budeme mít ale vnější důvod pro to, abychom se tím tolik netrápili. Tento princip je ale platný především pro naše povahové rysy, vlastnosti a dovednosti, které začneme hodnotit pozitivněji poté, co se o nich bude pozitivně vyjadřovat náš partner. Ať už je to vaření nebo celkový náhled na to, jak nás mají lidi rádi. Partner tady sice není od toho, aby nám vybudoval sebevědomí, ale ve skutečnosti nám ukazuje, že na nás někdo nahlíží pozitivněji, než my sami.

Péče o zdravotní stav. Kromě jiného mají partneři tendence se navzájem ovlivňovat také v tom, jak se starají o své zdraví. Pokud jeden partner chodí k zubaři jedenkrát ročně a druhý to flinká, obecně platí, že se přizpůsobí spíše ten lajdáčtější partner a začne se o sebe starat lépe. A pokud jsou zdravotní návyky našeho partnera ty méně zodpovědné, je na nás, abychom převzali vedení. A stejně, jako s dětmi, nikdy nefunguje nic lépe než pozitivní příklad.

Vztah jako dopad do měkkého. Pokud cítíme jistotu ve vztahu, máme větší odvahu mimo něj. Znamená to totiž jediné, pokud se do něčeho pustíme a ono se to moc nepovede, vždycky máme jistotu, že „dopadneme do měkkého“, že se prostě máme kam vracet, že existuje na světě místo, kde nám není jinak než dobře. Máme větší odvahu, pokud chceme změnit kariéru, vyzkoušet cokoliv nového od sportu po cestování, přestěhovat se – jistota vztahu jako emocionální pojistky nám dává možnost k rozletu.

Můžeme si vychutnat společné vzpomínky o to intenzivněji. Časem všechno v naší paměti trošku bledne. Ale v každé paměti blednou jiné části, proto jsou sdílené vzpomínky vždycky o něco jasnější, zřetelnější a hezčí k prožívání. Společné vzpomínky znamenají život, který jste procházeli ruku v ruce a který teď můžete prožívat znovu společně. Cestování, dovolené, když byly děti malé, jak moc vyrostl ten strom, který jste zasadili, když jste se nastěhovali. Společné vzpomínání upevňuje to, co je teď, a dává nám prostor těšit se na všechno, co přijde.

Můžete navzájem vyspravit své vzorce chování. Všichni je máme a ne vždycky jsou pro dobro věci. Kupříkladu často se stává, že jeden z partnerů spěchá na rozhodování, když je hladový nebo rozzlobený. A často činí taková rozhodnutí, která by rád v budoucnu (až mu bude lépe) přehodnotil. A od toho jsme tady my, abychom ho/ji v takových chvílích usměrňovali. Nijak násilně, sami víme, jaká komunikace funguje nejlépe. Takových vzorců odhalíme u partnera desítky a on u nás taky. A v milujícím a pevném svazku víme, že partner s námi nemá jiné než ty nejlepší úmysly – koneckonců my s ním také. A když si sáhneme do svědomí, často poznáme, že partner má pravdu a vyplatí se ho poslechnout nebo si nechat poradit. Zná a miluje nás, nemá důvod nám škodit.