Za co bychom měli svým přátelům poděkovat

Role přátel, obzvlášť těch nejlepších, je v našich životech docela často tak trošku podceňovaná. Stejně, jako u partnera, si prostě tak nějak zvykneme, že jsou tady. Nepřemýšlíme o nich, prostě je máme. A, na rozdíl od partnera, nám nejlepší přátelé jen tak jednoduše z života nezmizí. I proto bychom se sem tam měli zamyslet a uvědomit si, za co všechno jsme vlastně svým nejlepším přátelům vděční.

Pod pojmem nejlepší přítel si každý z nás vybaví trošku něco jiného. Pro někoho to může být člověk, kterého potkal ve školce a po dekády se navzájem provázejí dobrým i špatným. Pro jiného zase někdo, koho potkal před pár lety, ale nerozlučnost je stejná. Prostě to, kdo zaujme místo našich nejlepších přátel, nemá žádná pravidla. V čem ale najdeme propojení? Za co všechno bychom měli být našim přátelům vděční? Za to, že...

...jsou k nám naprosto upřímní. Upřímnost je ošemetná věc, musí se s ní umět zacházet. A vědět, že je třeba ji zachovávat, i když pravdy, které říkáme, nechce ten druhý slyšet. A od toho jsou nejlepší přátelé. Jsou k nám vždycky upřímní a my jim můžeme věřit.

...nám vždycky zvednou náladu. Ať už přijdeme řešit jakýkoliv problém, víme, že jsme v bezpečí. A už jen tento fakt nám náladu pozvedne. Když jsme s nimi, jsme to doopravdy my, na nic si nehrajeme, znají nás skrz naskrz.

...ví, když je s námi něco v nepořádku. A taky ví, jak se v takové situaci chovat. Nemusíme jim sáhodlouze nic vysvětlovat, znají naše prostředí, to, s jakými věcmi se potýkáme, znají naši rodinu, přátele, práci. Ale hlavně – znají nás, a proto ví, jak se cítíme.

...na nás myslí. Zavolají a zeptají se, jak se máme. Ne, když něco potřebují, ale proto, aby si s námi popovídali. Protože si užívají (a my s nimi) jen prostou naši přítomnost.

...nás nesoudí a nehodnotí. Na to se známe až moc dobře. Dobře, možná neděláme jedno vynikající rozhodnutí za druhým, možná se nezachováme vždycky jako podle příručky. Ale se všemi našimi omyly nám pomůžou a všechny naše chyby pomáhají zalepit naši nejlepší přátelé. Bez hodnocení, bez výčitek, prostě nás berou takoví, jací jsme. Tečka.

...zůstali našimi přáteli, i když nás rozdělila vzdálenost. Nebo životní situace. Jeden z nás má děti, druhý ne. Jeden se odstěhoval do cizí země, druhý zůstal. I přes to všechno víme, že s tím druhým chceme mluvit a trávit čas, ne proto, že se to hodilo dřív, ale protože nám na nich doopravdy záleží.

...jsou s námi v dobrém i zlém. Máme kolem sebe spoustu kamarádů, se kterými si dobře popovídáme, se kterými dokonce můžeme řešit nějaký ten problém. Když jde ale doopravdy do tuhého, ti, kteří jsou nejlepší, zůstanou.

...neváhají změnit své plány, aby nám pomohli. Potřebujeme vyzvednout z nádraží s těžkým kufrem? Nechal nás někdo na holičkách? Nemusíme váhat zvednout telefon a zavolat. Víme, že když je to jenom trošku možné, nezaváhají ani na vteřinu a jsou tady pro nás.

...nás podporují a věří v nás. Někdy potřebujeme prostě popostrčit trošku víc, než je nám naše okolí (a my sami) schopni nabídnout. A naši nejlepší přátelé to ví – a neváhají nás popostrčit směrem k životnímu rozhodnutí, které potřebujeme udělat.

...nás mají rádi. Navzájem jsme se přijali do života se vším, co k nám patří. Nejlepší přátelé znají a mají rádi naši rodinu, i když neváhají si s námi zanadávat, když je to potřeba. Můžeme k nim přijít, aniž by se dopředu chystaly chlebíčky a kupovalo pití, nejdeme totiž na návštěvu, ale tak trošku domů. I když ne k sobě.

...jsme toho spolu tolik zažili. Party celou noc, tančení na stole a zvracení v podchodu. Hodiny a hodiny existenciálních rozhovorů o smyslu našeho bytí. Nákupy, kino, návštěvy, výlety, dovolené. Hodinové telefonáty. Slzy štěstí i slzy bolesti. Všechno společně, ruku v ruce.

• Nejlepší přátelé mají v našem životě podobnou roli, jako životní partneři. Automaticky jsme díky nim lepší, pozornější, ohleduplnější, laskavějí, odvážnější, empatičtější. Dělají z nás lepší lidi, posouvají naše hranice, rozšiřují nám obzory. A my pro ně děláme to samé. Mít v životě takové lidi znamená mít neuvěřitelné štěstí. A za to všechno bychom jim měli (alespoň v duchu) pořádně poděkovat.