Proč se neumíme přenést přes vztah, který skončil

Proč je náš bývalý partner pořád středem našeho vesmíru, i když se v něm vlastně už nevyskytuje? Proč tolika z nás trvá tak neuvěřitelně dlouho, než skončený vztah doopravdy uzavřeme? Čím si jitříme bolest, co jsou psychické pasti, které si sami klademe? Proč nemůžeme bývalého partnera nebo partnerku dostat z hlavy?

Život není romantická komedie, a když vztah skončí, většinou zůstane ukončený... nebo by aspoň měl. Proč? Protože konec měl důvod. Byť to může vypadat, že jen pro jednoho, ale vlastně pro oba. Protože když jeden nechce, druhý s tím nic nenadělá, ani kdyby se na hlavu stavěl.

• S rozchody se to má podobně jako s láskou. Když přijdou, myslíme si, že to tady ještě nebylo a nikdo nemůže pochopit, jak se cítíme. Ale v obou případech jde o emocionálně standardní procesy. Ve svých vlastních podmínkách, se svými vlastními specifiky.

Problémy nastávají v případě, kdy odmítáme rozchod přijmout. Nebo nemáme tu možnost. Jak to tedy v praxi vypadá?

Ještě neuběhlo dost času. Jen zapátrejte v paměti. Najdete minimálně pár lásek, které jsme si mysleli, že doslova nemůžeme přežít. A hle, pár let a my si skoro ani nevzpomeneme. Čas doopravdy léčí, a když si ho dopřejete, bolest přejde. Jenomže odhadnout, jak dlouho to bude trvat, se nedá. Co se dá říct je to, že to bude pořád lepší a lepší.

Nikdy nenajdu nikoho jiného. Tak se cítí po rozchodu skoro každý. Prostě konec, nic, prázdnota a zmar do konce života. Neumíme si představit cítit lásku k někomu jinému, neumíme si představit, že bychom kdy objevili někoho dalšího. A opět, jen se nebojte a spolehněte se na život. On nám do cesty přihraje další příležitosti. A nemusí to být další partner. Může to být cesta, jak si zajistit, že budeme spokojeni sami se sebou, a ke štěstí partnera nepotřebovat. Protože být spokojení sami se sebou je jedno z největších bohatství, které v životě můžeme nalézt.

Myslíme si, že to přece jen ještě není konec. To je taky poměrně časté přesvědčení, zvlášť v těsně porozchodovém období. Malá naše (ale někdy i větší) část si prostě myslí, že to ještě není definitivní, že se to spraví, že je to období, že se k sobě vrátíme. Myšlenky na návrat bychom měli podrobit ale doopravdy přísnému přezkoumání. Bylo by to rozumné, proveditelné, nebylo by to jen další oddalování nevyhnutelného?

Vaše okolí vám bývalé pořád připomíná. Nejkrutější bývají situace, kdy se svým ex musíme potkávat. Například spolu pracujeme, nebo nedej bože bydlíme, protože (důvodů může být hodně). Někdy je třeba začít prostě znova. V jiném bytě, v jiné práci, klidně i v jiném městě. Není to jednoduché, ale pomůže to hodně. Nemusíme se mučit věcmi a situacemi, které nám jen prodlužují bolest a neustále otevírají tak tak hojící se rány.

Měl v našem životě moc významnou roli. Upřímně. Je mezi námi spousta lidí, kteří jsou na svých partnerech závislí. Od financí po jednání s úřady, zajišťování pojistky na auto nebo praní a vaření. Prostě jeden bez druhého jsme jako bez ruky. To ale není důvod spolu zůstávat. Je to jenom důvod pro to, že bolest bude provázena ještě dalšími nepříjemnostmi. Protože rozchod pro nás bude znamenat také postavit se na vlastní nohy.

Straníme se ostatních. Samozřejmě, všechno má své fáze. Jakmile si odbudeme tu plačtivou a asociální, neměli bychom se stranit přátel, akcí, příležitostí potkat nové lidi nebo se jen pobavit. Samozřejmě, bude nám chybět intimita, být si s někým blízko, a budeme si myslet, že to nenajdeme, nebo že jsme to ztratili nadobro. Není tomu ale tak. Nebojte se. A pokud máte toho kamaráda nebo kamarádku, kteří vás pořád někam tahají, přinuťte se a občas souhlaste. Uvidíte, že to bude fajn.

Váš ex vás pořád kontaktuje. Může to být on nebo ona, kdo nenechá jít dál vás. Psaní si, telefonáty, řešení problémů, setkávání... tak je to rozchod? Pokud porozchodové chování vzbuzuje v jednom nebo druhém „naděje“, že obnovujete vztah, není to dobré.

Časem přijdeme na to, že můžeme někoho mít rádi, mít s ním dobrý vztah, ale zároveň s ním ve vztahu nebýt. A to je to nejlepší, v co můžeme po rozchodu doufat.