Nejčastější lži, které říkáme dětem

Všichni učíme své děti nelhat, nepodvádět, říkáme jim, že lež má krátké nohy... ale sami máme máslo na hlavě. A ne jen někteří, bez výjimky všichni z nás. Protože za lež se dá považovat každá nepravda, byť nemíněná ve zlém. Před vlastními dětmi si tak vlastně protiřečíme a učíme je, že je sice pravda, že lhát se nemá, ale zjevně má všechno své celkem flexibilní hranice. Jaké lži říkáme nejčastěji, aniž bychom si to vlastně uvědomovali?

Abychom začali aktuálně – jednou z nejčastějších hrozeb našim dětem v tomto období je Ježíšek to všechno vidí (a nepřinese žádné dárky). Takže zaprvé, všechny děti časem odhalí jisté mezery v teoriích o tom, kdo vlastně nosí dárky, takže můžou zpětně přehodnotit spoustu našich vyjádření. Místo toho, abychom vyhrožovali Ježíškem, je lepší volit trošku realističtější hrozby-tresty. Protože když jsme lhali v tomhle, v čem dalším ještě...?

Nikdy nedovolím, aby se ti stalo něco zlého. Je to uklidnění v tom určitém momentu, ale toto se prostě nemá šanci naplnit. Nemůžeme své děti hlídat 100 % času. I když se nám nechce, je v našem zájmu nastavit trošku realističtější očekávání. A tak jsou lepší slova o snaze a o tom, že „tam venku“ můžou být i zlí lidé, kteří mají ne vždycky čisté úmysly.

Mají zavřeno. V obchodě, hračkářství, v parku, v zábavním centru. Kdekoliv, kam se nám zrovna nechce jet. I když je lákavé svést „vinu“ za neuskutečnění dětského přání nebo plánu na někoho třetího a neznámého, i tady se vyplatí být upřímní. Když se dítěti pokusíme vysvětlit, proč se nám daná cesta nebo způsob trávení času nehodí, riskujeme sice pláč a stížnosti, ale zase osvětlujeme potomkovi realitu života. A taky se vyhneme potenciálnímu odhalení.

Nebude to bolet, slibuju. Zubař, injekce, vyšetření... sami víme nejlépe. A pak to najednou bolí a k tomu všemu nás rodič oklamal. Jeden špatný zážitek stačí. Sice bude asi těžší dítě k lékaři dostat, ale na druhou stranu se naučí, že je třeba v životě vytrpět menší zlo, abychom odvrátili to větší. A že vás bude mít po svém boku.

Jsi ten nejlepší malíř na světě! Jasně, cokoliv naše dítě vytvoří, je pro nás nedostižné. Ale často spíš mentálně než reálně. A věřte nebo ne, děti nejsou v oceňování vlastních schopností úplně zaslepené. Navíc dokážou vnímat náš tón hlasu a řeč těla na podvědomé úrovni, takže vycítí, že to, co říkáme, nemusí být tak úplně pravda. Dobrý způsob, jak se takovým „lžím“ ohledně uměleckých schopností našich dětí vyhnout, je mluvit o tom, jaká byla zábava dílo tvořit, vyptat se, co a jak ho bavilo...

Je čas jít do postele! Ne, není. Obvyklý čas ulehání je v osm, ale my už tu poslední půlhodinku potřebujeme k něčemu úplně jinému, tak to prostě nějak zaonačíme. A dítě si všimne. Pokud chceme dítko uložit o něco dřív, můžeme to navléci na to, že „je pomalu čas začít se chystat“. I když se nám to zdá jako maličkost, budování důvěry mezi námi a dítětem je delikátní práce a vyplatí se do ní tu energii investovat.

Budu tam za minutku. A pak uběhne půlden a my stále nikde. Naše záměry jsou vždycky dobré, nikdy nechceme dítěti ublížit, ale v tomto případ hrozí velké, velké zklamání. Pravda může být pro dítě nepříjemná, ale když budeme dostatečně specifičtí, někde hluboko uvnitř nás dítě pochopí. A pochopí i konflikt toho, co chce, a toho, co je třeba.

Na to nemáme peníze. Finanční situace je vždycky ošemetná, když dojde na její vysvětlení dětem. Jednoduchá logika dětského mozku je – jak to, že nemůžeme jít do kina, ale můžeme na nákup potravin? Je třeba dítěti vysvětlit systém priorit a toho, že malá zábava může zabít tu velkou. Můžeme jít do kina, ale když půjdeme desetkrát celá rodina, nebudeme moct jet na dovolenou. Popřípadě jakékoliv jiné měřítko přiměřené věku a chápání dítěte.

• Dítěti nejde nelhat. Když se vzbudí uprostřed noci s pláčem po noční můře, nemůžete mu říct – nic si z toho nedělej, toto se ti bude stávat celý život a ne vždycky u tebe bude někdo, aby tě uklidnil. A upřímně, tahle určitě nebyla nejhorší, a rozhodně nemůžu zaručit, že když znova usneš, nebude se ti zdát znova něco ošklivého. To prostě nejde. Ale vyhýbat se situacím, kdy můžou naše lži způsobit dítěti velké zklamání a vyvolat nedůvěru ve vztah rodič – dítě, to je to, o co doopravdy běží. Staré dobré všeho s mírou platí samozřejmě i tady.
• Celé vyhýbání se „milosrdným“ lžím je o tom, jak naučit dítě principu důsledků různých činů.