Zobrazit přihlášovací formulář

Co si každá máma zaslouží vědět sama o sobě + malý bonus

  • Publikováno:
Co si každá máma zaslouží vědět sama o sobě + malý bonus

Nikdy nevíme, jak jsme silní, dokud nemáme na světě jinou možnost, než silní být. A takové to je, když je člověk rodičem. Neexistuje cesta zpět, jen dopředu – a ta je možná chaotická, neorganizovaná, plná únavy, automaticky vykonávaných úkonů, shonu, ale taky lásky, štěstí a spokojenosti. Ty ale často přebije každodennost, se kterou se potýkáme, a někdy máme pocit, že ji zvládáme jen tak tak. Nejsme v tom ale sami.

Jsou časy, kdy si říkáme, že to prostě nezvládneme. Kdy nám jedno dítě pláče, druhé potřebuje vyzvednout ze školy, třetí nakoupit pomůcky na druhý den, do toho se snažíme pro všechny uvařit oběd a když procházíme kolem zrcadla, raději se na sebe ani nepodíváme. A pro štěstí všech okolo se snažíme svoje slzy zoufalství, které se sem tam na povrch prostě derou, polknout, a s úsměvem, porozuměním, pochopením a láskou uložit všechny do postele, pohladit manžela, poslechnout si, jaký měl den, povykládat mu o svém a usnout vyčerpáním.

Sem tam je třeba se nadechnout a podívat se na sebe a svůj život s trošku větším nadhledem. Co všechno jako mámy, manželky a ženy zvládáme, aniž bychom si vlastně byly vědomy, že je to něco, za co na sebe být pyšné?

Vytváříme osobnost. Nám, našemu partnerovi a celé rodině roste pod rukama nový člověk, podílíme se na vytvoření úplně nové existence. Jsme tady, když je něco bolí. Jsme tady, abychom vysvětlovaly, ukazovaly, pomáhaly, vedly a zabezpečovaly. 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. A... celý život.

Válíme i beze spánku. To, co se dříve zdálo jako nemožné, je pro nás denním chlebem. Průměrných 7 – 9 hodin nepřerušovaného spánku je pro nás něčím nedosažitelným, skoro nereálným. A když už jsme unavené na maximum, víte, co si můžeme říct? „Starám se o děti, rodinu a domácnost, a to všechno s takovým množstvím spánku, jako je pro někoho odpolední šlofík.“ No není to úžasné?

Nikdy jsme si rodiny a přátel nevážili více. Docenili jsme všechno, co nám do života přinášejí. Jsou v našem okolí lidé, kteří nám pomůžou, kteří nás mají rádi a, světe div se, nepotřebují od nás nic na oplátku.

  • ...a zvlášť naší vlastní maminky. Budeme jí totiž volat uprostřed noci, když si nebudeme vědět rady. Konečně pochopíme její lásku k nám a to, co všechno pro nás kdy dělala. A budeme jí vděčné.

Není třeba poslouchat každý názor. Vlastní rodina, vlastní děti, partner, domácnost a samostatný život nám dává neuvěřitelnou perspektivu, vědomí, co všechno jsme si vybudovaly samy – a přesvědčení, že spoustu věcí stojí za to si poslechnout a inspirovat se, ale spoustu také nemusíme brát vůbec na zřetel. Protože máme vlastní cestu.

Není třeba se bát, našim dětem život nezničíme. Jako každá máma a rodič obecně, všichni se bojíme toho, že uděláme, řekneme, nebo neuděláme a neřekneme to, co se po nás v tu danou chvíli chce (nebo nechce). Víme, že jedno slovo, pohled, věta nebo čin můžou mít na život našich dětí neuvěřitelný efekt. Bojíme se omylů a chyb. Ale nemusíme. Láska hory přenáší a vynahradí každé slovíčko, které nám ujede a později nás mrzí.

Mateřské instinkty jsou a budou vždy neomylné. Mateřství nám přidalo další rozměr osobnosti, psychiky. Umíme poznat hlad, ospalost, bolest a jak je to vážné. Nikdo jiný to neví. Jenom my. Protože jsme mámy.

Je naprosto v pořádku cítit se, že už je toho na nás moc. Protože prostě je! A je naprosto jedno, jestli někdo jiný podle nás zvládá věcí víc nebo je zvládá lépe. Nevíme to, nejsme v jejich hlavách ani tělech. Nevíme, kolik slz v polštáři stojí za tím, co my považujeme za hrdinství. A nikdo neví, klik úsilí nás stojí to, co děláme. A když je toho moc, je toho moc. Dovolte si ten pocit. Není to slabost.

Nemůžeme je ochránit přede vším. Nebudeme s nimi každou minutu jejich života. A tak je to v pořádku. To, co pro naše děti děláme, je, že je připravujeme na to, jak v tom velikém okolním světě žít, vidět krásu, milovat a postarat se sami o sebe. Když pak budou čelit něčemu na vlastní pěst, všechno to zvládnou.

Musíme dopřát tělu i hlavě odpočinek. Nejsme roboti. Jsme lidi. I když mámy mají často blíže k právě těm nezničitelným tvorům, kteří musí a zvládají naprosto vše. Jednou za čas se ale musíme zastavit a dopřát si odpočinek, relaxaci, klid a pohodu.

Naše děti nás milují. Bezpodmínečně a nadosmrti. Uvědomujete si svou vlastní lásku k dítěti? Jak je všeobjímající, obrovská, nezměřitelná? Stejnou lásku cítí i dítě k nám. Jenomže my známe život bez nich, oni život bez nás neznají. Proto někdy můžeme mít pocit, že jejich láska je křehká a může být ohrožená. Berou nás jako naprostou samozřejmost, jako přístav, pevný bod v životě, který jim dává jistotu, lásku, pomoc a klid.

Všechno se zvládne. Každý problém, který vyřešíme, je stavebním kamenem pro řešení toho dalšího. Od prvních příkrmů a prořezávání zoubků, až po přípravy na vysokou školu, svatbu, rozvod. Těžké časy překonáme a všechno, opakujeme – všechno, zvládneme.    

  • 10 díků každé mámě

Že nás vychovala, milovala, byla tady pro nás? To všechno se ale skládalo z drobností, které jsme vždycky brali jako samozřejmost. A tak za každou z nich speciální díky každé mamince!

Prala naše prádlo, když jsme nevěděli, že se to vůbec děje. (A později nám ho prala, když jsme to ještě sami neuměli. Nebo neměli pračku.)

Vařila a chystala nám jídlo. Úplně každé.

Naučila nás, jak vidět v ostatních to dobré.

Nikdy nebyla sobecká a vždycky jsme byli na prvním místě.

Vždycky po nás chtěla, abychom se ohlásili, že jsme dobře dorazili nebo jsme už v pořádku doma. I když nás to otravovalo, teď víme, jaký měla strach.

Uměla se vypořádat s našimi náladami. A někdy i slovy, která mohla ublížit, i když jsme je tak nemysleli. Odpouštěla nám všechno, i když jsme řekli nebo udělali něco, co jsme neměli.A co nás dodnes mrzí, protože jsme ji mohli doopravdy zranit.

Dělala všechnu tu práci kolem, i když měla svoji vlastní.

Pomáhala nám s domácími úkoly. A co si budeme povídat, nebyla to otrava jenom pro nás. Ale ona věděla, že je to důležité.

Naučila nás, jak se o sebe starat. Hygiena, domácnost, peníze, dobré vychování.

Nechala nás dělat si starosti s věcmi, které nebyly důležité. A pomáhala nám překonávat pubertální melodramata, která se s dospělým životem ani nedají srovnat.

...a tisíce dalších díků si zaslouží nejen každá máma, ale každý rodič, který nás vychoval, vedl a nenechal na holičkách, který nás učil a pomáhal nám, když jsme si nevěděli rady. A hlavně celý svůj život zasvětil tomu, abychom si rady věděli. A abychom věděli, jak je rodina důležitá.

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku

Kategorie