Jak nebýt v lásce nikdy zklamaný

Zní to jako něco, čeho není vůbec možné dosáhnout, že ano. Zklamání a zrada provází hořké konce našich vztahů společně s pocitem ukřivděnosti a ublíženosti. Jenomže to tak být nemusí. Když si dáme sami se sebou velkou, velikou práci, a milujeme bezpodmínečně. Protože všechna naše zklamání v lásce pramení z přesvědčení, že věci existují formou „něco za něco“. Já ti dávám tolik času, tak ty bys mi měl dát stejně. Chovám se k tobě nějak a čekám adekvátní reakci. ...stop.

Až příliš často se snažíme sami sebe v romantických vztazích napasovat do rolí, které se nám líbí nebo by se nám líbily, které známe, které od nás očekává okolí nebo které bychom si pro sebe tak nejraději představovali. Stejně tak moc často posuzujeme svůj vztah na základě vztahů jiných. A stoprocentně je naším velmi častým prohřeškem také to, že nemilujeme konkrétní osobu, která stojí před námi, ale potenciál, který v ní vidíme. Tedy tu osobu, jakou by podle nás náš partner být mohl, ale zatím ještě není.

Když se na to podíváme s odstupem. Milovat to, co je, bez plánů, bez představ, tady a teď, a nečekat za svou lásku nic nazpět, znamená, že nemůžeme být nikdy zklamaní. Protože zklamání přichází z nenaplněného očekávání... a když nic neočekáváme?

To samé ale musíme aplikovat také sami na sebe. Milovat se takoví, jací jsme, znát se a netlačit se do situací, které pro nás nejsou přirozené.

„Celý život jsem byla velký spáč. Ráda jsem si ráno přispala, ale když jsem začala chodit se svým partnerem, jednou ráno na hotelové snídani se vyjádřil, jak má rád takové velké snídaně, čerstvé pečivo, nachystanou kávu a podobně. Trošku mě to bodlo, ale od té doby jsem každé ráno před prací chodila do blízké pekárny pro pečivo a dávala si na snídaních záležet. Byla jsem protivná, když mi partner řekl, že nemá hlad, byla jsem naštvaná, protože jsem vstávala o půl hodiny dřív – a všichni víme, že to je ráno dlouhá doba. Jenomže pak jsme se jednou opili a partner mi opatrně řekl, jestli bych se na ty snídaně nemohla vykašlat, že on přes týden snídá s kolegy v práci. Myslela jsem, že mě vynesou. Nakonec jsme se nad tím hodně zasmáli, protože já jsem tenhle kříž na sebe naložila naprosto zbytečně – on měl rád atmosféru hotelových snídaní na dovolené, to bylo celé. A já jsem měsíce vstávala naštvaná a ještě jsem se dožírala jeho nevděkem. Oba jsme si mysleli, že to ten druhý dělá proto, že chce. Pitomé předpoklady.“

Anna, 33

Tento příklad je na první pohled velmi banální, ale být by nemusel. Kdyby situace trvala déle, je možné, že by frustrace z neocenění a z nucených snídaní přerostla v mnohem větší problém. Nevkládat druhému myšlenky do hlavy, nepodsouvat jim ani naše přání, ani naše obavy, to je velké, velké umění.

• Milovat sami sebe na prvním místě a nejvíc. Teprve potom opadne potřeba druhých lidí a budeme s partnerem z vlastní vůle a pro radost, ne proto, že ho potřebujeme, aby nám potvrdil naši hodnotu.
• Když pro svého partnera uděláme něco hezkého, což by mělo být často, neměli bychom čekat nic na oplátku. Děláme to, protože to chceme děla, ne pro to, aby se stalo něco hezkého nám.
• Partnera milujeme za to, jaký je, ne za to, jaký by být mohl (kdyby poslouchal naše cenné rady).
• Štěstí není závislé na ostatních lidech. Vychází z nás a z našeho přístupu k věcem.
• Rozdávat lásku bychom měli naprosto bez restrikcí. Chceme říct „miluji tě“, protože to zrovna cítíme? Tak to řekněme. Ale partner nemá povinnost říkat nám to na oplátku.
• Vzájemný respekt je jedním z nejdůležitějších aspektů vztahu.
• Je-li co odpouštět, odpusťme rychle. To nás dovede blíž k sobě, vztek mezi námi jen staví zeď. Negativní emoce umí vyrůst a rozšířit se hodně rychle.
• Omlouvejme se. I když to, co jsme provedli, nebylo záměrné. Pochopit, co druhého na našem chování nebo na našich reakcích rozrušilo, je první krok k tomu, abychom to už nikdy neudělali. A omluva je na místě vždy.
• Proč bychom si měli stěžovat, rýpat, kritizovat nebo shazovat svého partnera? Z takového chování ještě nikdy nic dobrého nevzešlo. Partner se „nepoučí a nezmění“, jenom se stane imunním vůči našim pocitům, které tak nešikovně vyjadřujeme.
• Každý pár má právo na svá vlastní pravidla. Neexistuje jeden univerzální recept na to, jak má a může vztah fungovat, přestože se nám společnost snaží namluvit, že ano.
• Zapomeňte na to, že „investujete energii“. Pokud se budete na to, co do vztahu přinášíte, dívat jako na investici, která se vám má vrátit nebo vyplatit, jste na nejlepší cestě ke zklamání. To, co děláme, děláme proto, že chceme.