Digitální rodičovství – omezení nebo výhra?

Ještě si ani pořádně nezvládnou zavázat tkaničky, ale smartphone nebo tablet ovládají levou zadní. Hry, aplikace, technologie, na rozdíl od mnoha rodičů nemají problém se zorientovat v ovládání téměř jakéhokoliv digitálního přístroje. Poznáváte své dítě? Technologie a internet obecně přidali v rodičovství doopravdy několik karet na stůl. Karet, se kterými ještě tak úplně nikdo nevíme, jak hrát.

S tabletem, počítačem nebo telefonem dnes zacházíme tak trochu jako s čokoládou. Víme, že bychom to svým dětem neměli dopřávat v neomezeném množství, ale když ony to tak chtějí, že se toho snadno využívá jako odměny nebo trestu. Jenomže u čokolády moc dobře víme, proč ji dětem nedopřáváme po kilech, i když bychom vlastně mohli – sice by se nám malinko zakulatily, ale rychle by se jí přejedly. To s internetem z nějakého důvodu nehrozí. Čím víc ho mají, tím víc ho chtějí a dokonce „potřebují“. Tak co to vlastně je? Odměna? Trest? Užitečný pomocník, ale zlý pán? A pro koho vlastně?

Zdánlivé výhody

Existuje spousta nejrůznějších aplikací pro rodiče různě starých dětí. Od chůvičky přes mobil, po GPS sledování pohybu našeho dítěte, nebo třeba kooperace se školkou nebo školou, kdy rodič už zdaleka nemusí spoléhat jenom na to, co mu dítě řekne a jaké informace vyfiltruje, ale hezky všechno ví z první ruky. S dětmi také můžeme komunikovat nejrůznějším způsobem, prostě teoreticky je to prima.

Jenomže... pak přichází na řadu to, co technologie udělaly celému světu. Neuvěřitelné množství rozhodování a pravidel. Zatímco dříve si dítko vystačilo s „nebav se s cizími lidmi a do tmy ať jsi doma“, dneska se musíme orientovat a vyznat v tolika různých prostředích a nastavit pravidla většinou pro každé zvlášť.

Lákavé nevýhody

Stejně jako zmiňovaná čokoláda, mají technologie magickou moc – udržet dítě v klidu a zabavené. Což je pro rodiče velmi, velmi lákavé. Vaříme večeři a dítko dělá rámus? Tady máš tablet, hraj si. Sedíme v restauraci, chceme se bavit, ale děti se neustále dožadují naší pozornosti? Stejná písnička. Potřebujeme uklidnit vztekající se dítě? ...hádejte sami. Velmi snadno se může stát, že začneme využívat toto pokušení a nahrazovat tak technologiemi sami sebe, výchovné metody a prostě rodičovství i když asi ne úplně tolik dramaticky).

Kyberšikana a jiné nástrahy

Pravidla, pravidla, pravidla. Kdy si můžou naše děti zřídit vlastní účty na sociálních sítích? Jak a s kým můžou komunikovat? K čemu všemu máme mít přístup my, rodiče? A od kdy už je to jejich soukromí? Jak vysvětlit, proč není vhodné publikovat fotky nebo se online seznamovat a povídat si s cizími lidmi? I když to všechno zvládneme vykomunikovat, stejně pohyb v online prostředí zůstává na dětech samotných. A tak je důvěra v ně vložená ještě větší než ta, aby nám nezatajily nějakou tu kouli ve škole. Možná dítě poruší nějaké naše pravidlo, možná má strach nám to říct a možná kvůli tomu zažívá krušné časy kvůli kyberšikaně? Možná se naučilo používat naši platební kartu, kterou jsme někdy neuváženě zaplatili a zvolili „zapamatovat údaje“? Čí je to chyba a kdo vlastně trpí?

Další z věcí, se kterou si moc nevíme rady, je dobré vychování a technologie. Je slušné dát dětem na návštěvě tablet, ať neruší dospělé u povídání, neb je to naopak faux-pas? A co v restauraci? V místech, kde by se děti měly učit socializaci, je už dnes umíme umlčet a zajistit, aby byly „hodné“. Co ale v případě, že nebude nic k dispozici? Co když si bude chtít s dítětem popovídat babička, ale to najednou nebude vědět, jak se vlastně s dospělými mluví?

Scénáře jsou různé, od těch, které vliv technologií na rodičovství a výchovu bagatelizují, po ty, které tvrdí, že přišla naše zhouba. Jenomže vlastně nevíme, proč jsou technologie špatné, nebo proč dobré.

Jak to máte doma vy? Berete počítače, variace na ně a internet jako běžnou součást světa a nebráníte dětem v přístupu? Jak jste je poučili o bezpečnosti a jak to děti dodržují? Máte zkušenosti, kdy jsou technologie dobré a kdy naopak vyloženě škodí? Povězte to ostatním!