11 znamení, že jsme v doopravdy nezdravém vztahu

Nikdo z nás už si asi nemyslí, že trávíme roky svého života ve vztazích jen za účelem reprodukce. Ať už je záměr přírody jakýkoliv, obecně by mělo platit, že člověku se prostě ve vztahu lépe žije. Ale co když je právě vztah zdrojem nepohody a vlastně možná i neštěstí? Často o tom ani nevíme. Protože zvyk je železná košile a známé zlo je lepší než to neznámé. A jak to naše známé zlo často vypadá? A podle čeho poznáme, že bychom se možná měli probudit?

Cítíme se, jako by z nás vyprchal život

Toto není znamení nijak kvantifikovatelné. Ale i když náš partner nemusí být zrovna emocionální upír (a všichni takové lidi známe), taky nás nemusí nabíjet. Pokud máme pocit, že nás partner ve větší míře „vysává“, není to dobré.

„Ty to nechápeš!“

Je jedno, jestli tuto větu slyšíme, nebo ji vyslovujeme. V obou případech je za tím velké nepochopení, ale především absence snahy jít si naproti a o pochopení se snažit.

Jeden má nadvládu

Ve vztahu málokdy zavládne rovnováha, ale situační nerovnováha je v pořádku. Nepoměr pomyslných sil ve vztahu je ovšem problém. Ať už jde o finance, volný čas, rozhodování atd....

Rozdíl mezi „miluji“ a „potřebuji“

Pokud jeden z partnerů o vztahu přemýšlí podle kréda „co můžeš ty udělat pro mě“, nezbývá pro druhého skoro žádný prostor. A pak přijde další stádium „co bys měl dělat ty pro mě“. A pak už není cesty zpět. Jedním z průvodních jevů stavu, kdy se vyměnily láska a potřeba, je například velká, nepříjemná, neopodstatněná a stravující žárlivost.

Oba za jednoho

Být součást vítězného týmu je příjemný pocit. Pravá nátura jednotlivce se ale ukáže, když se týmu nedaří. Ztráta zaměstnání, finanční problémy, neshody. Protože lidé si často pletou lásku se zamilovaností – ta je bezstarostná, opojná a na začátku. Láska trvá „v dobrém i ve zlém“. Bohužel, často se o jejím nedostatku dozvíme až v tom zlém.

Cítíme se hůř, ne lépe

Máme na sebe spíš negativní náhled, respektive se sami nemáme moc za co pochválit. Vztah by nás měl dělat lepšími, měl by z nás dolovat to nejlepší, co v nás je. Z respektu k partnerovi, pro kterého se snažíme být co nejlepší a on pro nás.

Soustředíme se na změnu toho druhého

To, že vztah nefunguje nejlépe, tak nějak cítíme, aniž bychom si museli formulovat, proč to tak je. Ale když přikládáme vinu za nefungující vztah pouze partnerovi, většinou nemáme pravdu. Pokud slýcháme, že vztah bude fungovat, až když se změníme a budeme dělat jinak tohle a tamto, nejme něčí partner, ale projekt.

Nemáme prostor růst

A to z více důvodů. Buď nám to není umožněno nebo povoleno, nebo (a to je horší si přiznat), máme pocit, že bychom svůj rozvoj měli obětovat na oltář společného štěstí. Že bychom se měli vzdát práce na sobě, protože čas/peníze/hrozba/cokoliv dalšího. Ve zdravém vztahu se většinou partneři v osobním růstu podporují, ne si ho znemožňují.

Konflikty a hádky se objevují pořád

Protože jste se zacyklili. „Když může on, tak já taky...“ je odpověď na všechno. Něčí nezodpovědné chování, hloupé reakce nebo sabotáž vztahu nejsou ospravedlněním pro to, abychom se tak chovali taky. Pokud to tak vnímáme, možná bychom měli zvážit, jak moc děláme naschvály a jak moc malá je ochota být ten první, kdo ustoupí.

To špatné se nepřetaví do dobrého

Ideální výsledek hádky, konfliktu nebo výměny názorů je, že se obě strany dozví něco nového a společně (po vychladnutí) si z toho něco vezmou. Urážky, ponižování a kritika nejsou konstruktivní a vztahu nepřispívají. Nutně se totiž nabízí otázka: „Tak proč se mnou jsi, když si o mně myslíš takové věci?“

Přišli jsme sami o sebe

Pokud jste někdy byli ve vztahu, který nebyl tak úplně ono, asi ten pocit znáte. Najednou jste někdo úplně jiný, než jste byli, a dokonce než jste kdy být chtěli.  Pokud máte pocit, že se ztrácíte a nelíbí se vám to, je na čase podívat se pravdě do očí a začít se změnou.