Dospělá žena v dospělém vztahu

Dnešní doba je z hlediska rozdělení rolí velmi matoucí. Pojem „tradiční“ ze spojení ženských a mužských rolí skoro vymizel, muž jako živitel rodiny a žena jako matka a pečovatelka nejsou zrovna trendy, kterými by se řídila většina moderní společnosti. Což neznamená, že bychom to tak třeba zase nechtěli. Na každý pád je ale třeba si v současném, velmi libovolném nastavení vztahů zachovat jistou důstojnost, tvář a nezávislost. Jak se to dělá?

Spousta žen potlačí touhu rozplynout se v mužově světě, nechat ho rozhodovat, nechat se živit, vzdát se zodpovědnosti a žít jen jeho láskou. Stejně tak má mnoho mužů touhu takovou ženu mít, ale nakonec to nějak nefunguje. Nicméně – ať už je to z pokrytectví, přesvědčení nebo reality, zdaleka tomu tak není. Do rozhodování o tom, jakého partnera si vyvolit, vstoupily faktory, jako jsou nezávislost, osobnost, seberealizace, respekt a mnoho dalších. Ty na sebe můžou brát více podob, ale existuje několik novodobých „dobrých mravů“, jak se pozná dospělá žena a dospělý vztah.

Neobětuje ostatní vztahy. Rodinné, přátelské, pracovní. Mnoho lidí se vzdálí od svých přátel a ostatních blízkých, když jsou ve vztahu. Protože být s drahou polovičkou je o tolik lepší, než být kdekoliv a s kýmkoliv jiným. Toto je naprosto pochopitelné v začátcích vztahů, kdy plynou dny jako v mlžném oparu zamilovanosti a celý svět jsou jedny velké líbánky. Zdravá rovnováha mezi všemi našimi vztahy a životy je ale pro vztah a psychický stav všech zúčastněných extrémně důležitá.

Nezapomíná partnerovi poděkovat. Jedním z největších zabijáků vztahů je pocit, že máme toho druhého jistého. A že to, co pro nás dělá, jaký je, je automatické. Po nějaké době to tak skutečně můžeme cítit, ale dospělost (čtěte zkušenosti) nás naučila, že ocenit se musí vše, co nás dělá šťastnými nebo náš život jednodušší. A tak děkujeme, umíme ocenit, všímáme si.

Nevzdává se vlastní finanční nezávislosti. S penězi ve vztahu je to vždycky složité. Ale vzdát e vlastního příjmu kvůli partnerovi popřípadě potřebovat partnera kvůli tomu, že vlastní příjem nemáme, to není nejzdravější cesta – byť pro mnoho lidí funguje. Velmi často nám finanční závislost na partnerovi nutí také obecně podřízené postavení, umenšuje právo na rozhodování a tak dále. Partner to tak vnímat ani nemusí, ale my si zaděláváme na pořádný psychický problém.

Nejen naše představa štěstí je ta správná. Během života se každý z nás setkal se situací, kdy perfektně jasná a radostná zkušenost znamenala pro někoho jiného problém, nebo alespoň rozhodně ne takové štěstí, jako pro nás. Uvědomění, že štěstí a spokojenost znamená pro každého něco jiného, je velkou součástí síly k toleranci, kterou každý z nás potřebuje pro zdravě fungující vztah.

A s tím souvisí nejen pochopení pro podmínky, které ostatní ke štěstí potřebují, ale také pro pochopení toho vlastního. Nikdy bychom se neměli vzdávat toho, co nás činí šťastnými. A to dokonce ani ve prospěch štěstí partnera.

Nepotřebuje být v kontaktu s partnerem neustále. Je to otázka důvěry a vlastního života. Poté, co se vody nových vztahů uklidní, je zdravé, když necítíme potřebu telefonovat si nebo psát neustále. I když to zní neromanticky, je to mrhání časem na obou stranách.

Nenechají partnera dělat všechna rozhodnutí. Respektive se nebojí učinit vlastní, ale také respektovat partnerovo. Toto se může týkat všeho, od velkých věcí, jako je svatba nebo početí, po to do jaké restaurace zajít oslavit výročí. Přednesení názoru, diskuze, kompromis, a nebo respekt k neměnnému.

Milovat znamená podpořit štěstí. Když někoho milujeme, chceme, aby byl tak šťastný, jak jen to jde. I když by to mělo znamenat nedržet partnera zpátky ze sobeckých důvodů – od práce, od úspěchů, od přátel, od rodiny. I když by se někdy tak chtělo.

Nezměníme svou identitu. Sdílet koníčky, přátele, chutě, životní rytmus... to je hezké jen do chvíle, kdy jeden z partnerů nepřevezme kompletně život toho druhého a nevzdá se svého. Protože i na takové případy narážíme a není jich málo.