Jak poznáme dehydrataci... a zvlášť v zimě!

Zima je zákeřná v mnoha ohledech. Útočí na naše zdraví očekávanými, ale i zcela nenápadnými cestami. Víme, že se máme držet v teple, nevystavovat se zbytečným změnám teplot, vyhýbat se pokud možno hustě zalidněným místům, abychom nechytili nějakého bacila a nelehli, že se máme starat o pleť a vlasy, dbát na imunitu... ale co hydratace? Alfa a omega správného fungování našeho těla? Jak na ni nezapomenout, když vlastně nemáme žízeň?

V létě nemáme s hydratací zas až takový problém, i když je třeba vypít denně více vody než v zimě, jde to snadno – tělo se totiž o své hlásí ukrutnou žízní. V zimě to tak ale není. Většinou se tolik nepotíme, studené nápoje nás nelákají a ty teplé (a káva se do pitného režimu doopravdy nepočítá) se nám často nechce připravovat. A tak s sebou většinou netaháme lahev vody, jenom si večer uvědomíme, že jestli jsme do sebe dostali přes den litr tekutin, je to moc.

A to rozhodně není dobře. Nároky našeho těla na hydrataci neklesají společně s teplotou, pořád máme stejné množství krve, svalů, plochy kůže, zažívání a tak dále. Jak v zimě poznáme, že jsme dehydrovaní? Protože žízeň to nebude.

Rozpraskané rty. Nedostatek vitamínů, nedostatečná ochrana před zimou a nedostačující hydratace, to všechno může za nepříjemné pocity suchých a rozpraskaných rtů. Uvidíte, že když se jeden den budete soustředit na pitný režim, rty budou zase jako nové. A trocha vitamínu C taky neuškodí.

Máme abnormální hlad. Znáte přísloví, že hlad je převlečená žízeň? V zimě to platí dvojnásob. I když v zimě přirozeně prahneme po tučnějším a sytějším jídle, není normální po něm prahnout co hodinu a půl. Pokud to je chvilka, co jste jedli naposledy, zkuste hlad zahnat sklenicí vody.

Jsme nevysvětlitelně unavení. Je to stará známá pravda, kterou je ale třeba z nějakého důvodu neustále opakovat. Když nemáme dostatek vody, naše tělo prostě a jednoduše nemůže správně fungovat. Na běžný provoz spotřebovává stále více a více energie, což znamená, že jsme i při stejné zátěži unavenější a unavenější. Únava z nedostatku vody se velmi podobá kocovině, jejíž je také nedílnou součástí (vzhledem k dehydratačním účinkům alkoholu).

Jsme podráždění a nesoustředění. Nedostatek vody ovlivňuje také schopnosti naší hlavy. Bez vody se rozhodně hůře soustředíme a jsme podrážděnější než obvykle. A to dokonce, i když jsme jen lehce dehydrovaní.

Nechodíme na záchod. Jaké překvapení. Když nejde nic dovnitř, nemůže jít ani nic (moc) ven, že ano? Nedostatek vody ale neovlivňuje jen naši frekvenci močení, která je samozřejmě mnohem menší. A moč je samozřejmě tmavší, tedy koncentrovanější než normálně. Ovlivňuje velkou stranu, bez dostatku vody můžeme trpět zácpou. A vzhledem k „zimní“ stravě, která zdaleka není tolik bohatá na vlákninu a vitamíny, a „zimní“ režim, kdy se rozhodně nehýbeme tolik, jako když je venku hezky, je voda pro naše vylučování v zimě důležitá naprosto nezbytně.

Život je mnohem lepší, když pijeme dostatek vody. A to může být v zimě docela problém. Důležité je mít přehled, kolik jsme toho za den vypili. Takže i kdyby to mělo znamenat, že si budeme zapisovat, psát a počítat, měli bychom mít přehled. Náš denní příjem tekutin (a opět - nepočítáme kávu) by se neměl dostat pod dva litry! Dobrá zpráva je, že spousta vody se dá sníst. Až už budeme konzumovat více polévek, nebo si dáme na vodu bohatou zeleninu, jako jsou okurky, rajčata, papriky a tak dále.