Zobrazit přihlášovací formulář

Co by po nás partner nikdy neměl chtít

  • Publikováno:
Co by po nás partner nikdy neměl chtít

Když nás zasáhne vlna hormonů a my se zamilujeme, těžko zůstáváme objektivní. Náš partner nás dělá šťastnými (nebo si to v této fázi aspoň myslíme), smějeme se spolu, trávíme společně čas, navzájem se podporujeme, těšíme se na sebe. Nebo žijeme v dlouhodobém svazku, a i když se milujeme, máme podezření, že není všechno tak, jak by mělo. Ve vztazích neexistují pravidla, každý pár má nárok žít si tak, jak mu to vyhovuje. Existuje ale několik věcí, které ženu prostě nedělají šťastnou, naopak. Co by po nás partner neměl vyžadovat?

Změnu vzhledu. A my, ženy, se do toho samy rády vrháme – jakmile zjistíme, co se partnerovi líbí, tak trošku se přizpůsobíme. A to je v pořádku, pokud na vlastním stylu tolik nezáleží. Pokud s námi ale partner začal v době, kdy jsme měly velikost XL, neměl by si rozmyslet, že by nám vlastně slušelo nejvíc M, možná ještě lépe S. Pokud jsme byly něžná blondýna s minimem make-upu, nikdo by po nás neměl chtít havraní čerň a večerní líčení. Stejně tak by nás partner neměl nutit do estetických operací. Toto všechno jsou nejen známky majetnického chování z jeho strany, ale také nevyřešených problémů z minulosti. Prostě jsme jen materiál ke zpracování, těžko osobnost.

Jít v ložnici za hranu komfortu. Pokud byla někdy rovnoprávnost vůbec užitečná, bylo to v sexu. Současná doba nahrává sexuální otevřenosti, experimentům, objevováním vlastních preferencí a radosti. Skoro každý z nás má něco, o čem ví, že ho spolehlivě „dostane“. Jak muži, tak ženy. A stejně, jako nemá žádný vztah pravidla, nemá pravidla ani žádný sexuální život (když vezmeme ohraničení zákonem jako dané). Je v pořádku dělat věci, které nám nevadí, ale partnerovi se líbí. Není v pořádku být nucena do věcí, které se nám nelíbí, protože se partnerovi líbí. A stejně tak není v pořádku muset se vzdát věcí, které se nám líbí, jenom proto, že partner není ochoten vyjít nám vstříc v rámci své neutrální zóny.

Omezit své přátele a rodinu. Každá z nás to na chvíli na začátku stejně udělá, ale celé naše okolí to pochopí. Novému vztahu chceme dát, co nejvíce času to jenom jde. Ale když vztah pokračuje, každý by se měl tak trochu vrátit do svého světa. Přátele a rodinu jsme měli i před partnerem. A když věci nepůjdou dobře, budeme je mít i po něm. Pokud nás partner záměrně izoluje, ať už si pro to volí jakékoliv důvody, je to varovné znamení, ne láska.

Vzdát se soukromí. Jenom proto, že přece „před ním nic netajíme“, nemusíme poskytnout všechna hesla, od bankovního účtu po sociální sítě. Důvěra je silnější než kontrola a heslo „důvěřuj, ale prověřuj“ rozhodně neplatí, když dojde na partnerské soužití. Tato forma touhy po kontrole je alarmující v každém případě. A rozhodně není známkou důvěry, ale naopak chronické nedůvěry.

„To už prosím tě neřeš!“ Partner by nám měl být oporou, když dojde na události, které si ji vyžadují. I když vedle sebe postavíme rozrušení z hádky s kolegyní a sexuální trauma z minulosti (teoreticky malou a velkou životní událost), neměl by nás partner odbýt ani v jednom případě. Samozřejmě velmi záleží na tom, jak moc jsme schopni pochopit druhého. Nicméně obecně každý potřebujeme čas na vyrovnání se s věcmi, které se nám staly a dějí, a pokud je partner bagatelizuje a emocionálně nás nepodporuje, zanedbává tak naše prožívání a ukazuje, že o nás jako o osobnost zas až takový zájem nemá.

Ignorovat hranice. Každý máme své hranice, které nechceme nebo nemůžeme překročit. Ať už je to třeba skok padákem, když máme chronický strach z výšek, braní půjček, i když nejsou rizikové. Prostě někdy „ne“ znamená doopravdy „ne“. A to musí náš partner bez diskuze respektovat. Pokud o nějakou zkušenost doopravdy nestojíme, neměl by nás vydírat argumentem, jak můžeme vědět, že to nechceme, když jsme to nezkusily.

Donutit nás cítit se špatně ohledně nás samých. Je to něco, u čeho máme všichni tak trochu máslo na hlavě. Někdy, většinou v afektu, použijeme argument nebo manipulaci k tomu, aby se partner cítil prostě špatně. Ve vztahu bychom se ale oba měli cítit sebevědomě, milovaně a podporovaně. Pokud nás partner soustavně nutí k tomu, abychom pochybovaly samy o sobě, může si připravovat půdu pro vztah plný kontroly, zneužívání a týrání (ne nutně ve fyzickém slova smyslu). Nebo je prostě jenom *****. V obou případech bychom se ho měly rychle zbavit.

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku