O čem ve vztahu vždycky mluvit

„Dokud nejsou ústa němá, dá se její voda pít.“ Moudrá slova písně Marie Rottrové Řeka lásky definují, co komunikace ve vztahu vlastně znamená. Dokud existuje a je dobrá, vztah má šanci. Jakmile s ní přestaneme, vztah umírá. A témat je k nevyčerpání. Od těch velkolepých, až po ty nejkaždodennější. Která témata udržují vztah v chodu, dva v kontaktu a v porozumění? A která jsou možná nepříjemná, ale mluvit bychom o nich měli také?

Co jsme přes den dělali. Ne všechna naše témata musí být filosofická, veliká nebo přesahující. Sdílení života je i o tom, v kolik jsme vstávali, co jsme měli k obědu, co nového v práci, jak jsme byli nakoupit nebo cvičit. Všechny tyto informace se možná zdají banální, ale kromě toho, že má partner přehled, taky dostává víc a víc informací o tom, jak vlastně trávíme čas, když nejsme spolu. A i to dotváří osobnost.

Peníze. I když je to citlivé téma, nemělo by být ve vztahu. O rodinném (i párovém) rozpočtu je vhodné si nejen promluvit jednou, ale nechat téma na stole pro probrání kdykoliv. Strategie jejich utrácení i vydělávání, plány do budoucna, všechno má své místo.

Místa, která chceme poznávat. Nemusí to být jiný kontinent, může jít třeba „jen“ o rodnou vesnici vaší babičky, místo, které jste viděli v nějakém filmu, a okouzlilo vás, a třeba i o tom, jak rádi byste podnikli plavbu kolem světa. A proč. A co vás na tom všem láká. Otevíráte tak partnerovi dveře do své duše.

Emocionální růst. Prošli jste si těžkým obdobím? Dostali jste v životě nějaké poučení, lekci? Připadáte si trpělivější, více nápomocní ostatním? I to jsou myšlenky, které jsou ke sdílení. A když si něčeho takového všimneme na partnerovi, je více než v pořádku mu to říct. Někdy změna neznamená k horšímu, ale k jinému, vyspělejšímu.

Individuální plány. Každý chceme něčeho dosáhnout. Něčeho zítra, něčeho zase příští týden, něčeho za pár let, jiného zase „jednou“. Zhubnout, jít do kurzu japonské kuchyně, naučit se cizí jazyk. Všechny tyto cíle jsou to, co by měl o vás partner vědět. Jak s nimi pracujeme, proč jsou pro nás důležité.

Víra. A nemusíme mluvit hned o náboženství. Skoro všichni ale máme nějaký vztah ke spiritualitě, ať už chladný a odmítavý, nebo přístupný a otevřený. Od nejhrubějšího sarkasmu po nejneuvěřitelnější zážitky, nic z toho bychom před partnerem neměli tajit. A měli bychom být připraveni nacházet shody a akceptovat rozdíly.

Co je v televizi. Z trochu jiného soudku. Sledování televize patří k (ne)činnostem, které se týkají snad každého páru. Ale co tak se jenom nedívat, ale také probrat, co jsme viděli? I když se to zdá jako banalita, tím, že sledujeme stejné situace, motivy a témata, můžeme na základě partnerova názoru na ně odhalit spoustu rysů povahy, o kterých jsme třeba doteď nevěděli.

Minulost. Nemusíme zabíhat do detailů a nemusíme o ní mluvit moc brzo, ale všechno, co se v našem životě událo, je podstatné. Utvořilo to z nás to, co jsme. Nemusíme sdílet jen předchozí partnery a rodinné zážitky, ale třeba také jiné důležité momenty v životě, kdy jsme se něco naučili, kdy jsme se někam posunuli, vyrostli jsme, co nás změnilo.

Rodina. Vztahy v rodinách umí být pěkně složité a taky umí pěkně otřást naším světem, i když už máme rodinu vlastní. To, odkud jsme vzešli, co nás formovalo a jaké zkušenosti máme s rodinnými vztahy, jsou jedny z nejdůležitějších informací, které se o nás partner (a my o něm) můžeme dozvědět. Ať chceme, nebo ne, rodina, výchova a prostředí, ze kterého pocházíme, nás budou provázet v různé míře celý život.

Samotný vztah. Emoce, společné cíle, neshody, obavy, naděje a přání. Všechno, co se týká vás dvou, vašeho vlastního světa, který jste pro sebe vytvořili, a ve kterém chcete žít. Protože ve vašem světě nevládne nikdo jiný, než vy sami, je třeba vědět, co se v něm děje a dít by se mělo.