Kdy je úzkost porucha a ne přechodná fáze

Stejně, jako se můžeme projíst k obezitě, můžeme se probát k úzkosti. A to ne jen té nárazové, která souvisí s životním (nebo hormonálním) obdobím, ale přetrvávající, která se stane nevítanou součástí naší osobnosti. Všichni úzkosti čas od času cítíme, může to být jen „obyčejná“ obava z pracovního pohovoru, nervozita, když děti dělají přijímačky. Když ale tato nervozita z věcí, které se stát můžou, ale ještě se nestaly, a i tak je to vysoce nepravděpodobné, přeroste v permanentní strach, není to v pořádku. Ale dá se to řešit.

Představte si, že vás kamarádka poprosí, jestli bychom jí nemohli udělat kafe. A nad touto naprostou banalitou se nám rozjede v hlavě kolotoč, který by snad ani nikdo nemohl vymyslet. Mám mléko ohřát, nebo ne? Mám kávu zalít vroucí vodou nebo si ji dělá jinak? A co když bude hrníček někde špinavý, já si toho nevšimnu a ona ano? Mám jenom cukr krystal, proboha, co si bude myslet? A kde je cukřenka, přece jí to nebudu dávat ze sáčku? Když jí dám podtácek, neurazí se? A tak dále. Někdo ale vstane, udělá kávu a vlastně si ani nevšimne, že by se něco dělo.

Na takovémto banálním případu můžeme hezky vysvětlit rozdíl mezi lidmi s úzkostí a bez ní. O tom, co všechno nás k úzkostem může dovést, si přečtěte v článku, který jsme jejich vzniku a popisu věnovali.

Přichází v mnoha formách, má mnoho projevů. A většinou velmi individuálních. Nicméně jich existuje pár, které mohou být důvodem, že se odhodláme navštívit lékaře. Protože často jenom oni rozumí tomu, co se s námi děje. Pro okolí jsme často jen hysteričtí nebo přecitlivělí.

Až moc starostí. Nervozita okolo každodenních věcí, ať malých, nebo velkých. Jenomže kolik je „až moc“? Problém nastává, když nás úzkosti doprovázejí většinu v dní v týdnu po dobu zhruba půl roku. A když je provází příznaky života ve stresu, jako je například únava.

Problémy se spaním. Potíže usnout nebo naopak vstát z postele jsou průvodním jevem mnoha stavů, jak psychických, tak fyzických. A není neobvyklé nemoct usnout před nějakou stresující událostí, jako je pracovní pohovor nebo dlouhá cesta letadlem. Pokud vás ale v noci nenechají usnout problémy, které jsou neakutní (nebo rovnou vykonstruované), budíte se, přemýšlíte nad nimi atd., je to známka úzkosti.

Svalově napětí. Skoro permanentní zatnutí některých svalů nebo svalových skupin je pro úzkosti také příznačné. Nejčastěji se týká čelistí, pěstí, ale i náhodného zatínání svalů na těle. Po chvíli si ale tohoto symptomu přestaneme všímat, protože tělo si přivykne a naše mysl taky. Můžou se ale dostavit bolesti hlavy nebo třeba taky kloubů.

Chronický stav zažívání. Úzkosti jsou sice poruchou mysli, ale projevují se hodně na těle. K nejčastějším projevům patří potíže se zažíváním. Zácpa, průjem, syndrom dráždivého tračníku, pálení žáhy a podobně. Problémy se zažíváním s sebou nesou ještě jednu nepříjemnost, samy o sobě vyvolávají úzkost a psychickou nepohodu. A víc úzkosti je vždycky špatně.

Pod drobnohledem. I když se úzkosti projevují při veřejných vystoupeních nebo promluvách, většinou se týkají malých, každodenních událostí. Vyjít jako první z tramvaje, pít nebo jíst před ostatními lidmi, povídat si s někým cizím na party... V takových situacích člověk s úzkostí trpí pocity na zvracení, polévá ho pot, zažívá obtíže s mluvením a tak dále. Úzkosti nám často brání navazovat nové vztahy, ať už přátelské, kolektivní nebo romantické.

• Do komplexu úzkostných poruch patří nejen známé fobie, ale také například panické poruchy – kdy lidé jimi trpící najednou zničehonic začnou mít potíže s dechem, srdeční tep vystřelí nahoru, mravenčení v končetinách, slabost a zmatenost, bolest na hrudi, bolest žaludku a pocit horka nebo zimy. Další v kategorii jsou posttraumatické stresové poruchy (PSTD), které se vyvinou u lidí po prožitém traumatu. Tito lidé pak mezi jinými příznaky zažívají tzv. flashbacky, tedy náhlé a živé vybavení si oné události, které je pak může na nějakou dobu skoro paralyzovat. A jako další si můžeme zmínit také poměrně dobře známé obsedantně kompulzivní poruchy, kdy člověk má velmi perfekcionalistické a často iracionální nároky jak na sebe, tak na své okolí. Ty mohou zahrnovat všechno možné, od chronického uklízení, po rituální chování.

Některé psychické stavy se nám může dařit zvládat za pomoci sebeuvědomění a práce na odbourávání a kompenzaci nepohody. Můžeme zkusit různá jídla, která působí dobře na nervy, stejně tak třeba levanduli nebo ledovou sprchu. Často ale potřebujeme pomoc doopravdy odborného rázu. A o tu bychom si rozhodně neměli bát říct.