Zobrazit přihlášovací formulář

Domácí násilí? Facky, modřiny, izolace, závislost.

  • Publikováno:
Domácí násilí? Facky, modřiny, izolace, závislost.

Podřízenost ženy muži je podmíněná nejen naší společností, ale také biologicky. Žena je vzhledem ke konstituci i mateřství slabší fyzicky, většinou také ekonomicky. Zdá se vám to jako klišé, které v moderní době nemá co dělat? Chyba lávky, k domácímu násilí dochází ve více rodinách a vztazích, než by si kdokoliv z nás myslel. Co všechno klasifikujeme jako domácí násilí? A co je to Syndrom týrané ženy?

Od nepaměti fungují ve společnosti zřízení, kde je žena podřízena nejprve otci, posléze svému muži nebo jinému mužskému členu rodiny. Zmínky najdeme v Bibli, o středověku snad škoda mluvit. Problematika domácího násilí existovala odjakživa, ale dlouho ji lidé přehlíželi s tím, že co se děje za zavřenými dveřmi, není ničí věc. V šedesátých a sedmdesátých letech 20. století dochází k jakési detabuizaci tohoto ožehavého tématu a muži přestalo být přiznáváno právo chovat se k manželce tak, jak uzná za vhodné.

Co je domácí násilí?

Domácí násilí je jakékoliv zneužití postavení a moci, kterou má jeden partner nad druhým. Charakteristickými jsou nepřiměřené požadavky, vynucování si podřízenosti a kontroly nad životem oběti. Domácí násilí vzniká v intimním prostředí a jako každý vztah má také pokaždé jinou konkrétní formu. Cíl je ale jasný: týrání a pokoření partnera. A o co jde nejčastěji?

  • Fyzické ubližování (bití a jiné ohrožování) často spojené se sexuálním násilím
  • Psychické týrání (vyvolávání strachu, vydírání, ponižování)
  • Ekonomické omezování (bránění vlastnímu výdělku, minimum poskytnutých prostředků „na domácnost“)
  • Sociální izolace (zákaz nebo výrazné nedoporučení kontaktu s rodinou, přáteli…)   

Jak a proč domácí násilí vzniká?

Podle nedávného průzkumu agentury STEM se přímou obětí domácího násilí u nás stalo 16 % populace, jiné průzkumy uvádějí, že zasahuje 10 % partnerských vztahů. Častým omylem je, že domácí násilí se týká slabších sociálních vrstev. Zdaleka tomu tak není, domácí násilí je jev rovnoměrně rozvrstvený po celé populaci.

               Muž, typický pachatel

Domácí násilí páchané na mužích existuje, jsou to však relativně neprobádané vody. Muži jsou stále v tomto málo otevření a berou svou domácí situaci jako potupu, kterou za žádnou cenu nesmí ventilovat. Proto máme přehled jen o zlomku situací a do statistik se domácí násilí na mužích projevuje jen jako naprosto zanedbatelné číslo.

Jak už jsme zmínili na začátku, biologicky, sociálně i kulturně je typickým pachatelem domácího násilí muž. Co za to může? Tady jsou nejčastější příčiny:

  • Psychická porucha, především poruchy osobnosti (až u 25 % případů!)
  • Závislost na alkoholu nebo drogách
  • Zkušenost z vlastního dětství (týraná matka, despotický otec – opakování rodinného modelu)
  • Vliv okolností, které probudily negativní vlastnosti pachatele (např. tragédie v rodině atd.)

Zdaleka ne každá žena se ovšem týrat nechá. Existuje soubor vlastností, které ženu předurčují k tomu, aby byla náchylná volit si takové muže, kteří mají potenciál domácí násilí páchat. A také ji předurčují k tomu se nechat. Jaké vlastnosti to jsou? Souhrnně jde o tzv. syndrom naučené bezmocnosti, který se týká především žen s autoritativními otci tyrany, žen, které jsou nesamostatné, závislé, neschopné se prosazovat natož bránit, žen s nízkou sebeúctou. Tyto vlastnosti bývají vypěstovány v primární rodině, ale není to podmínkou.

Syndrom týrané ženy

Taky se vám zdá, že když někoho týrá partner, je jedinou a nejjednodušší cestou cesta ze dveří? Prostě pryč, rozchod, rozvod, ať si člověk zachová psychické i fyzické zdraví a mimo jiné také důstojnost? Existuje syndrom týrané ženy, který pachatel u své oběti vypěstuje, a ta je pak mnohem apatičtější ke všemu, co se kolem ní děje. Jak se projevuje?

  • Ztráta perspektivy v životě
  • Netečnost, otupělost, apatie
  • Mezi lidmi vypadají oběti nepřístupně až chladně
  • Neschopnost vyjádřit vztek nebo prožívat radost
  • Extrémní laskavost a vstřícnost vůči útočníkovi, snaha mu vyhovět, hodnotí ho paradoxně pozitivně
  • Pocity dezorientace ve společnosti
  • Ztráta spontánnosti
  • Velké riziko opětovného násilí – i po tom, co oběť donutí okolnosti situaci řešit, často se vrací nebo si najde opět násilnického partnera

I domácí násilí má své fáze

A to konkrétně 3 nejběžnější:

1. fáze: drobné výpadky následované lítostí.

2. fáze: stupňuje se intenzita i četnost.

3. fáze: syndrom adaptace na týrání. Žena se snaží situaci zatajit, sžívá se s novou rolí, i když je si plně vědoma toho, co se doma děje, situaci popírá (i sama před sebou)

Zajímavé je, že týrané ženy často nedonutí k odchodu od násilníka ani to, co by mnozí lidé považovali za největší argument – děti. U týraných žen dochází k takovému pošramocení psychiky, že své děti sice před chováním partnera chrání (pokud je třeba), nicméně následky to nechává na všech zúčastněných.

Týrané ženy se často setkávají s nepochopením. Ve společnosti vládne přesvědčení, že si beztak za to můžou samy (a všichni víme, jak ženy dokážou provokovat). A když už ne za vznik domácího násilí, tak za to, že v něm setrvávají – vždyť to nemůže být tak hrozné, když s ním zůstává. Opak je pravdou, možná je to ještě horší.

Jak z toho ven?

Většinou je nezbytná intervence rodiny nebo přátel, případně také policie nebo sociálky. Samotné ženy v sobě málokdy seberou tolik odvahy, sil a iniciativy, aby svou situaci začaly řešit samy. Nicméně existuje několik variant:

  • Zásah policie: Např. na udání, policie má pravomoc násilníka na 10 dnů vykázat z bytu. Problémem je, že oběti se navenek před cizími lidmi chovají úplně jinak, mají tendence problémy bagatelizovat, tak se často policisté celou pravdu nedovědí. I když ji stejně tuší – k případům domácího násilí vyjíždějí speciálně vzdělávaní policisté s bohatými zkušenostmi.
  • Azylové domy pro matky s dětmi: Slouží především jako dočasné přístřeší pro ženy a jejich děti, které utekly od partnera. Funguje v nich sociální a právní poradenství, terapeutická sezení apod.
  • Terapie: A to buď individuální, párová nebo skupinová. Párová terapie je v takových případech účinná jen za velmi specifických okolností, především je nutná upřímná ochota agresora své chování změnit.
  • Pomoc na internetu, telefonu…: I u nás působí organizace, které se problematikou domácího násilí zabývají. Jsou to především Bílý kruh bezpečí, Elektra, Rosa a telefonní linka DONA, která poskytuje psychologickou i právní pomoc.

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku

Fotonka ID 342779 Fotonka
2.9.2015, 11:02
Nedávno jsem četla zkušenost koučky na problémy v manželském soužití a rozvody, s praxí 25 let, že v Česku z rozvodů je hlavní příčinou až z 99%, že se muži se nedokáží smířit s myšlenkou, že by se měli dělit o svoje peníze se svou ženou a mámou společných dětí. Přičemž na děti si to připustí a dobrovolně připlácí jen 25% z nich. Asi by je vyléčilo dostat se do stejné situace svých žen (H)
To jsou velmi smutná čísla, pohrdání dětmi a lidskými hodnotami. A nejhorší je, že k tomu přispívá a souhlasí i většina žen, jen protože to mají tak naprogramované.
Ivcakl ID 120324 ivcakl
14.8.2015, 8:45
Musím říct, že já se moc nenechám, fyzické bych určitě hned zavrhla, jen to psychické je dost těžké někdy rozpoznat... od prvního manžela jsem odešla právě proto... a bohužel výchova od mých rodičů mě předurčuje opravdu si vybírat jen takové muže ... nebo snad jde najít muže který se bude chovat ke mně partnersky? Strašně bych chtěla být jednou rovnocenná muži a nebýt pouze ta, která je stále sledována, podezírána, bez peněz a běda jak není uvařeno podle jeho chuti, když jdu někam ven nelíbí se mu to a pak se mnou třeba týden vůbec nemluví ...
9.8.2015, 21:25
Nebuďte v tom sami,obraťte se na odbornou pomoc (F)