Zobrazit přihlášovací formulář

K životu pozitivně

  • Publikováno:
K životu pozitivně

„Buď pozitivní.“ Slýcháme to často. Když se nám v životě nedaří, když máme problémy, jedna z nejuniverzálnějších, nejvágnějších a nejhůře uchopitelných rad je právě tato. Pozitivní přístup k životu ale není něco, co bychom měli z šuplíku podvědomí vytáhnout ve chvílích, kdy nám není zrovna do zpěvu. Je to něco, co by nás mělo provázet každý den, každou jeho minutu. Je to nastavení pohledu na svět, které si můžeme naordinovat, které můžeme trénovat a které, když ho dosáhneme, nám život sice nezjednoduší, ale naplní.

Na téměř každou životní situaci se můžeme dívat různými pohledy, kdy pozitivita a negativita stojí na opačných pólech pomyslné škály. A motivovat sami sebe k tomu, abychom se blížili pozitivnímu pólu, je něco, co bychom si měli dopřát – za vynaložené úsilí to rozhodně stojí.

Selhání je poučení. Jakékoliv selhání v našem životě je událost, ne součást naší osobnosti. A každou takovouto událost můžeme brát jako příležitost pro to, abychom se poučili a vytěžili z ní maximum ve smyslu, jak už to či ono příště dělat nebo řešit nemáme. Je to příležitost k růstu, ne něco, co nás sráží na kolena.

Můžu to dokázat, i když je to těžké. Pozitivně smýšlející lidé se nebrání výzvě, změně ani novinkám. Protože to, že je něco těžké, neznamená, že je to nemožné. A pokud je něco, co nám život přinese, a nám by se výsledek líbil, není jediný důvod nepustit se na cestu. Porosteme jedině skrz něco, co jsme ještě nedělali.

Vždycky ze sebe dám to nejlepší. Při zachování nebo vybudování pozitivního přístupu k životu je nezbytné mít na prvním místě pozitivní přístup sami k sobě. A to znamená vědět, že za každých okolností ze sebe vydáme to nejlepší. I když to třeba není moc nebo dost, přístup je nejdůležitější. Pokud se snažíme odbavovat věci tak, aby nás to stálo co nejméně energie, abychom se vyhnuli, čemu můžeme, aby nám prošlo něco, i když by nemělo... no, řekněte sami.

Je inspirativní! Úspěchy ostatních nejsou něco, co bychom měli závidět, ale něco, čím bychom se měli inspirovat. Úspěch ostatních nás ani nijak neohrožuje, je to prostě důvod k radosti a hlavně poučení. Vždycky se můžu zeptat – co se od nich můžu naučit?

Co můžeme udělat lépe? Zpětná vazba a konstruktivní kritika jsou naši nejlepší přátelé. Proč? Protože vedou k neustálému zlepšování. Měli bychom být otevření možnostem, jak dělat věci lépe, jak se učit, jak si otevírat oči i obzory. Pokud se dostane zpětná vazba, která není zrovna pochvala, ke člověku negativně smýšlejícímu, bude ji brát jako výtku a argument pro vlastní nekompetenci. A často také jako důvod to či ono opustit, nedělat nebo nezkoušet.

Lidé se mohou změnit. Pokud my sami pracujeme na neustálé změně v lepší verzi sebe sama, dáváme tak sekundárně ostatním prostor pro to, aby se měnili také. Měli jsme kamarády, kteří se s námi najednou přestali bavit? Naše cesty se rozešly? V pořádku, to se stává. Není třeba nikoho obviňovat, ani sebe. Lidé se mění. Jenom ti bojácní lpí na tom, aby bylo všechno pořád při starém.

Jsem buď svůj nejlepší přítel, nebo nejhorší nepřítel. Existuje technika mentální přípravy zvaná vnitřní řeč, promluva, anglicky self-talk. Je to způsob, jakým mluvíme sami k sobě, jakým si věci vysvětlujeme, ospravedlňujeme, jak sami sebe motivujeme a jak před sebou mluvíme sami o sobě. Pokud umíme správně komunikovat sami se sebou, nenalháváme si slabosti a výmluvy, které by nás odradily od úspěchu. Mluvíme k sobě realisticky, ale pozitivně. Vnímáme všechny aspekty situací, ale neuplíváme na těch negativních.

Týmová práce. Pokud se necítíme ostatními ohroženi, s radostí podporujeme jejich nápady, řídíme se jejich názory, pokud se shodneme, že jsou prospěšné, nemáme problém participovat na cestě někoho jiného. Zvlášť v práci se nám tato vlastnost osvědčí, protože spolupráce na cestě ke společnému cíli není prostor pro individualismus a podrážení ostatních jenom proto, abychom vypadali lépe.

Co je na tom dobrého? Na všem se totiž něco dobrého najít dá. Více méně, ale čím více pozitivní přístup máme, tím více toho dobrého vidíme. I v těžkých životních situacích se dá najít poučení, lekce, prostor pro to, začít znova, jinak.

Jste dobří! Pozitivní lidé kolem sebe šíří pozitivní energii. Nerozpakují se někoho pochválit, všímají si, v čem jsou ostatní dobří a co je třeba ocenit. Věta Proč bych měla někoho pochválit za to, že dělá svou práci? Nebo že dělá, co očekávám? je prostě mimo slovník člověka, který vnímá svět jako hezké místo. Úsměv ani pochvala nestojí doslova ani korunu a umí nejen zlepšit něčí den, ale dodat mu odvahu k dalším akcím. Jedním slovem, jednou větou umíme člověka rozesmutnět, rozčílit, ublížit mu. Tak proč by to jedno slovo nebo věta nemohly být pro změnu taky hezké a dělat jiným radost? Nikdy nevíme, jaký řetězec událostí nastartujeme. A rozhodně je lepší zkusit to pozitivním směrem.

Líbil se vám článek? Podělte se o něj s přáteli

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku