Co muži nesnáší na svých ženách

I když muži ženy beze zbytku milují, jsou jim některé věci krajně nepříjemné, až bychom mohli říct, že je nesnáší. Dobrá zpráva ale je, že je to pocit, který vyjadřuje lásku skoro stejně (a možná někdy i víc) než to, co na svých partnerkách a ženách milují. A jestli vás jako první napadla celulitida, nějaké to kilo navíc, nebo viditelné odrosty ve vlasech a neupravené nehty, čtěte dál. Protože je to úplně, ale úplně jinak.

Když nejsme poblíž. Někdy nám může připadat, že když si od sebe dáme na nějaký ten týden oddych, pojedeme na oddělené dovolené, na služební cestu nebo kamkoliv jinam, je strašně dobrý nápad. Ale... teprve když situace nastane, uvědomíme si, že nám partner vlastně chybí. A co je důležité – my jemu. Dva lidi, které spojuje láska, jsou na sebe zvyklí, a když najednou není s kým sdílet, není koho pohladit a koho chytit za ruku, není to hezký pocit. Byť víme, že to přejde.

Když zpochybňujeme své schopnosti. Svého muže nebo partnera jsme si nevybraly proto, že je dokonalý, ale proto, že v něm vidíme to nejlepší. A on udělal to samé vůči nám. Muži nemají rádi, když zpochybňujeme své vlastnosti, schopnosti nebo dovednosti. A je dobré s nimi o tom mluvit, protože často nám poskytnou pár argumentů pro větší sebevědomí. A připomenou nám, že jsou to oni, kdo v nás věří, a díky kterým se ze sebe snažíme vykřesat to nejlepší.

Když měníme to, jaké jsme. Je to velmi ošemetný problém. Jsme s partnerem, o kterém víme, že například preferuje u žen jinou barvu vlasů, než jakou máme. Ale... on si nás vybral takové, jaké jsme. Pokud začneme záměrně měnit samy sebe s myšlenkou, že se mu budeme více líbit (od vzhledu po práci nebo koníčky), milujícímu partnerovi se to líbit nebude. Naše identita je to, co miluje. Ne to, co by z nás mohlo být, kdybychom ji změnily.

Když nám ublíží. Tomu se nelze úplně vyhnout. V zápalu hádky možná řekne něco, co nám ublíží, možná se nezachová nejlépe. Když nás doopravdy raní, je mu to doopravdy líto. Věci nejdou vzít zpátky, ale při dobré komunikaci se dá zvládnout vlastně téměř vše.

Když se k nám někdo nechová s respektem. Naši partneři často rozpoznají toxické přátele, rodinu nebo kolegy mnohem dříve, než my samy. Ale i když se k nám bude prodavačka v obchodě chovat špatně, zvednou na ni pro nás hlas. Dělají to z lásky, muži nás chrání, i když v tom dnešním moderním světě nemají tolik příležitostí.

Když to vzdáváme. Selhání v mnoha oblastech našeho života se nikomu z nás asi nevyhne. Ale když to vzdáme moc brzo, je selhání i zklamání. Partnerova důvěra v nás by měla být jednou z motivací, proč se nevzdávat a dát situaci, ve které jsme, všechno, co je v našich silách.

Když nás nevidí šťastné. Láska je o tom, přát si pro druhého štěstí. Možná i trochu víc než pro sebe samotné. Pokud nejsme šťastné, neskrývejme to, mluvme o tom. Protože skrývat, tajit a nekomunikovat jsou cesty jedině k tomu, že se navzájem odcizíme. A často býváme překvapené, jak velké pochopení náš partner má a jak moc umí pomoci, když se cítíme bezradné.

Nesnáší vidět naši bolest. Milujícím mužům láme srdce, když vidí svou partnerku v jakékoliv bolesti. Cítí se bezmocní, a když dostanou příležitost, udělají vše pro to, aby bylo jejich ženě lépe. Žádná žena by bolest skrývat neměla – neměla by muži brát šanci na to, aby udělal všechno pro to, aby jí bylo lépe.

A ještě víc, když ji skrýváme. Jestli jste někdy po večerech plakaly v koupelně a myslely si, že to váš partner neví, ve většině případů jste se pletly. Ještě horší, než vidět naši bolest, je pro muže vědět, že ji skrýváme, mluvíme s ním jen na půl úst a vyhýbáme se pohledu z očí do očí. Bezmoc při nejen řešení problému, ale i při jeho objasnění, je pro partnera velké utrpení.