Výchova dětí s prarodiči poblíž

Jak nakombinovat soužití více generací, to je otázka hodná těch nejlepších stratégů. Ale alespoň nějak se s tím musíme časem poprat skoro všichni. Někdy žijeme všichni pohromadě v jednom domě, někdy klidně i na jiných kontinentech. Stejně tak různé jsou i naše vztahy, tradice a způsoby, jakým jsme zvyklí trávit rodinný čas. Když jsou ale věci v pořádku, mají prarodiče na děti skvělý vliv. Nebo... mohli by mít.

Na to, jak mají věci v rodinách být, nemáme nikdo ani patent, ani právo soudit. Každá rodina je jiná, a to jak ta naše primární, tak ta, kterou si uděláme. Prarodiče mají občas tendenci poučovat, ne radit, omezovat, ne pomáhat. A my zase máme tendence být nevděční a neohleduplní, někdy i celkem krutí vůči našim rodičům, kteří se více nebo méně šikovně chtějí zapojit.

• Jaké to je, když se staneme poprvé babičkou? Nebo vůbec prarodičem? Co se od nás čeká, co chceme my sami a jak to dát dohromady? O tom jsme psali v tomto článku.

Když budou naše děti trávit čas s prarodiči (a představme si ideální podmínky), můžou z toho vlastně jen benefitovat. A my koneckonců taky. Prarodiče mají s vnoučaty speciální vztah, který není tolik založený na povinnostech a zákazech, ale na důvěře a volnější komunikaci. Tento vztah je speciálně důležitý v období puberty, kdy mohou děti mít k prarodičům vřelejší vztah, než k rodičům, vůči kterým se v tomto období za každou cenu vymezují.

Prarodiče mohou říct věci, které rodiče nemůžou. Nebo reagovat na věci, o kterých se rodiče často ani nemusí dozvědět. Často mohou svým vnoučatům později pomoct například finančně, když se děti jít za rodiči stydí. Prarodiče se o vnoučata starají jiným způsobem, trošku vzácnějším, než rodiče, proto zbývá často i více času a prostoru na to, aby se děti vypovídaly. A pokud panují dobré vztahy, je to velmi důležité.

Jsou skvělí vypravěči. Stejně, jako si to pamatujeme my, budou si i naše děti pamatovat historky svých prarodičů o dobách, které jsou dávno minulé. Prarodiče budou mít pro vnoučata spoustu veselých, smutných i poučných příběhů, které jsme od nich sami slyšeli buď tisíckrát, nebo ani jednou. A nebo si je vymyslí za účelem předání důležitého poselství nebo ponaučení. A hlavně, všechno, co budou našim dětem vyprávět, bude mít emocionální hodnotu a v životě je to možná posune o trošku dále než hraní na mobilu nebo počítači.

Zúročují své rodičovské zkušenosti. Tady se můžeme dostat na tenký led. Protože se někdy k vnoučatům budou chovat s mnohem větší trpělivostí a pochopením, než se chovali k nám. No a my budeme mít tendence jim to vyčítat a řešit staré křivdy. Jenomže to je přesně to, co musíme hodit za hlavu. A mít radost, že našim dětem se od prarodičů dostává toho nejlepšího. Jsou starší, moudřejší a hlavně – ponaučení a zkušení. My jsme taky rodiči poprvé, stejně, jako oni byli nám.

Dávají vnoučatům maximální pozornost. S věkem přichází jak moudrost, tak více času. Zatímco my, rodiče, žijeme v rychlém tempu, máme spoustu věcí na práci, potřebujeme zařídit a obstarat veškerou organizaci okolo nejen našich dětí, prarodiče mohou dítěti dát o mnoho víc své pozornosti. A to je, ruku na srdce, něco, co jsme našim dětem dát my sami v mnohem omezenější míře.

Když si sami vzpomeneme na to, jaký vztah jsme měli a máme s našimi vlastními prarodiči, bude jednodušší pochopit, že ti lidé, kteří pro nás byli po celý náš život rodiči, hrají úplně jinou roli. A tak bychom se měli vzdát řešení něčeho, co už je dávnou minulostí, a užívat si potenciál, který má budoucnost.