První projevy ADHD

Jedna z nejrozšířenějších nočních můr každého rodiče je dítě s ADHD. Diagnóza je to zneužívaná, často se pod ní schovají i děti prostě nevychované, ale pokud dojde na posouzení odborníkem, opravdové ADHD je velmi náročné. Jak pro člověka jím trpící, tak pro celé jeho okolí. Ale, jako všechno dá se to zvládnout. S odbornou pomocí, správnou výživou, prevencí, ale hlavně včasným rozpoznáním a přikročením k řešení.

Více o tom, co to ADHD je a jak vzniká, jsme psali v tomto článku. Dozvíte se v něm, jakou roli hraje genetika, jakou vliv prostředí, ale především to, co všechno můžeme zvládnout správným stravováním. Dalším ze zajímavých témat je ADHD v dospělosti. Dospělý člověk sám sebe reguluje v tom, co se za život naučil, že je správné nebo špatné. Ale symptomy přetrvávají a jejich potlačování nebo přeučování dá pěkně zabrat. Jaké jsou projevy ADHD v dospělosti, si můžete přečíst tady.

Ale teď už se pojďme věnovat tomu, jak u svého dítěte ADHD poznáte. Možná máte podezření, možná se vám nechce jít k doktorovi pro potvrzení své obavy. Ale čím dříve začnete problém řešit, tím dříve se naučíme ho zvládat a co nejlépe s ním žít.

Potíže se soustředěním. Tento příznak je doopravdy něco, co by nám asi nedalo potíže odhadnout. U dětí se projevuje až neschopností se soustředit na věci, které nepovažují za zábavu, nebo které ho v daném momentě prstě nezajímají. Může jít o předměty ve škole, pořad v televizi nebo třeba hru s kamarády. Jakmile chybí faktor zábavy, vylétne soustředění oknem.

Něco dobré, něco špatné. V souvislosti s předchozím bodem je nekonzistentní výkon podávaný ve škole jedním z nejspolehlivějších indikátorů ADHD. Děti často excelují v předmětech, které je baví, ale zoufale se potýkají s těmi, které ne. Často děti baví estetické výchovy, dějepis nebo jazyky, ale přírodovědné obory už tolik ne. Je normální být na něco talentovanější než na ostatní, ale není úplně v pořádku mít mezi předměty tolik velké rozdíly.

Denní snění. Prostě se stane, že se „zapomenou“. A to často, tak nějak zabloudí ve vlastní hlavě. Samozřejmě to souvisí s potížemi soustředit se na to, co je nebaví, takže si často vytvoří jinou realitu, která je prostě zábavnější.

Neklid. Neboli hyperaktivita je samozřejmě jedním z nejzákladnějších projevů. Neschopnost zůstat v klidu, sedět bez významného pohnutí, a tak dále. Děti často vyrušují, učitelé jim opakují, aby se posadili a dávali pozor, a když už nic jiného, tak si alespoň s něčím hrají nebo podupávají nohou.

Problémy s postupem. Děti s ADHD často prostě nejsou schopné dodržet instrukce k úkolům nebo činnostem. Buď rovnou neposlouchají zadání, nebo se prostě zatoulají v myšlenkách a celý postup jim nepřijde důležitý.

Neslyší, když je kolem více vjemů. V hlučném prostředí, kde hraje televize, mluví více lidí nebo se odehrává více činností, jako by děti (i dospělí) s ADHD ohluchli. Při rozhovoru jeden na jednoho samozřejmě vnímají, poslouchají a rozumí, jakmile jsou ale rozptýleni více vjemy, vypadá to, jako by toho, kdo k nim mluví, ignorovali.

Citliví vůči kritice. Děti s ADHD často trpí strachem ze zamítnutí, odmítání jejich vlastní osobnosti, protože se s ním popravdě potýkají celý život. Ten je kaskádou napomínání a přikazování, které je mnohem intenzivnější než u ostatních dětí. Takže může přehnaně reagovat na kritiku.

Extrémní emoce. Toto je jeden z nejdříve rozpoznatelných znaků ADHD. Děti mohou mít potíže s kontrolováním svých vlastních emocí, s jejich zvládáním, což může vést k extrémním návalům vzteku nebo smutku. Proto mohou mít děti záchvaty nezvladatelných emocí častěji.

Maximální soustředěnost. Doteď jsme se bavili o tom, jak se děti s ADHD neumí soustředit na to, co je nebaví. Tato mince má ale dvě strany, na to, co je baví, se zase soustředí až moc. Ať už si pouštějí pořád dokola jednu a tu samou pohádku, písničku nebo chtějí hrát tu samou hru. Možná nám to přijde u dětí normální, ale i toto má své hranice.

Nedostatek organizace. Tak nějak ve všem. I když je celkem běžné, že donutit dítě k udržování pořádku v pokoji je obtížné, u dítěte s ADHD (a přiznejme si – u dospělého s ADHD taky) je to prakticky nemožné. Vymyslet nebo dokonce dodržovat nějaký systém je prostě téměř vyloučeno.