Jak důstojně zvládnout záchvaty vzteku na veřejnosti?

Asi jsme už všichni zažili situace, kdy nás i okolí oblažují naši drobečkové nekontrolovanými záchvaty vzteku. V supermarketech, na procházce, na koupališti, na návštěvě u známých. V takových chvílích nechce nikdo nic jiného, než aby se bouře co nejrychleji přehnala a dítě se uklidnilo. Jak se s takovými záchvaty vypořádávat? S klidem nebo vracet vztek stejnou měrou? A čemu se rozhodně vyhnout?

Záchvaty vzteku nás nejčastěji oblažují děti kolem dvou až tří let věku. Je to doba, kdy si dítě uvědomuje samo sebe a snaží se si prosazovat svou. Často ale naráží na krutou realitu v podobě toho, že ne vždy dostane to, co chce. Není ale výjimkou, když se intenzivně vztekají také děti předškolního věku. Ať tak nebo tak, rozumná argumentace nepomáhá. A co tedy ano?

Udělejte si malý průzkum

Pokud máte doma malého křiklouna, který je schopný vám svým vztekáním připravovat doopravdy horké chvilky, zkuste k jeho návalům přistoupit trošku analyticky. Pokuste se vypozorovat nějaké okolnosti, které k záchvatům vedou. Budete tak umět lépe předpovídat a vyhodnocovat situace. Co by měl takový průzkum zahrnovat?

• Zkuste vypozorovat situace, místa nebo osoby, které vaše dítě spolehlivě rozčílí.
• Jak často se takové záchvaty objevují? Je to jednou denně, týdně, měsíčně? A jak dlouho trvají?
• Má váš potomek nějaké speciální chování, když se vzteká? Nebo když se k záchvatu schyluje? Gesta, posunky, grimasy, slova?
• Pozorujte také své vlastní chování, chování partnera nebo jiných přítomných osob. Je někdo, kdo má na dítě uklidňující vliv? Nebo ho naopak umí někdy spolehlivě vytočit?

Možná se dozvíte užitečné informace, které vám pomohou záchvatům vzteku předcházet nebo je alespoň lépe tlumit.

Supermarketová hrozba

Také jste si všimli, že velmi často přepadají takové nekontrolovatelné záchvaty děti při nákupu? Je to logické, dochází ke konfliktu vůle dítěte s realitou, ve které se ne všechno jeho vůli podřídí. Na tak veřejném místě máme často tendenci raději dítěti vyhovět, než aby budilo všeobecný rozruch. Tím si ale zaděláváme na obecný problém – dítě si zafixuje chování, díky němuž dosáhne svého. Toto se neděje vědomě, malé děti se prostými sociálními interakcemi učí, jak reagovat, je to součást přirozeného vývoje a procesu učení.

Oko za oko?

Jenou z nejhorších variant, jak se v takové situaci jako rodič zachovat, je dát najevo své vlastní rozrušení. Bohužel, reagovat vztekem na rozčilené dítě, je jako přilévat olej do ohně. Dítě samo nemá rozum z toho, co se s ním samotným vlastně děje, nedokáže své pocity analyzovat ani korigovat. To je na vás. Dítě v takové situaci nereaguje ani tak na argumenty, které mu předložíte, ale na tón vašeho hlasu.

Úplně stejně lákavé jako popustit své vlastní emoce je dát mrňouskovi to, co chce, ať je klid. A jsme opět u fixování nevhodného chování – dítě zjistí, že pořádný křik je prostředek, jak se dostat k tomu, co chce.

Sebekontrola je základ

Obrovský nárok, který je v tuto chvíli na rodiče kladen, je zůstat v klidu. Ať si ostatní myslí, co chtějí. A tady je několik způsobů, jak dítě utišit tak, aby na ně situace neměla ještě víc stresující vliv:

Obejměte ho. Když dítě „znehybníte“, ucítí vaši blízkost, předáte mu trochu svého klidu a hlavně bude vědět, že ani jeho zmatené pocity a jejich projevy neznamenají, že ho nemáte rádi. Pevné objetí funguje i u pacientů s panickou poruchou při záchvatech úzkosti, je to velmi mocná zbraň.

Nenechávejte dítě samotné. To je naprostý opak objetí. Ale známe to všichni, i nás rodiče zavírali do pokoje se slovy: „Přijď, až se laskavě uklidníš.“ Tak už se mnohé děti naučily tomu, že když je jim zle, zůstanou na to samy. Nic samozřejmě není černobílé, ale samota může způsobit ještě větší stres.

Pokuste se ho rozptýlit. Někdy zafunguje i taková hloupost, jako je zvoneček, který máte v kabelce a dáte ho dítěti na hraní. Nebo ho začněte upozorňovat na zajímavé věci kolem. Snažte se zaměstnat jeho hlavu i ručky, třeba zkuste vzteklého potomka nadchnout pro to, aby vám pomohl s výběrem ovoce.

Vytvořte náhradní plán. „Až skončíme s nákupem, zajdeme si spolu na zmrzlinu, co ty na to? Tak mi pomoz, ať to máme rychleji za sebou.“ Vytvořte něco, na co se vaše dítě bude moct těšit.

Jídlo, pití, odpočinek. Hladové, žíznivé a nevyspané dítě je náchylné ke stresu, ostatně jako i každý dospělý. Zkuste čelit krizovým situacím co nejvíc komfortně, mějte po ruce pro jistotu třeba i nějakou malou svačinku.

Předcházejte náhlým změnám situace. Vy víte, v kolik hodin chcete jít z pískoviště domů, v kolik se vypíná televize, kdy bude večeře. Vaše dítě ne. Zkuste ho při probíhající aktivitě upozornit, že se chýlí ke konci a co bude následovat. „Až dostavíš tuhle bábovičku, půjdeme domů.“ „Až skončí tahle pohádka, půjdeme se umýt a spinkat.“ „Až dovybarvuješ tenhle obrázek, půjdeme k večeři.“ A tak dále.

Neodměňujte, ale ani netrestejte. Za to, že se vaše dítko uklidní, by nemělo očekávat ani dostávat žádnou odměnu. A to samé platí pro tresty (kterým může být právě i výše zmíněná samota). Dítě je ve stresu, přece mu ho nebudete ještě přidávat a čekat, že se uklidní?

Izolujte se, vysvětlete. Vezměte vztekající se nebo agresivní dítko někam, kde spolu budete sami. Do auta, na toaletu, do vedlejšího pokoje. Vysvětlete mu, proč tam jste a že se vrátíte, až se uklidní. Zeptejte se, jestli by vám dítě nechtělo povědět, proč se tak trápí. Popovídejte si sami, ale až po bouři, do té doby maličký nevidí, neslyší ani nerozumí.     

Máte doma taky malého vzteklouna? Jak se s jeho záchvaty vypořádáváte? A jak se díváte na ostatní, když se jejich dítě vzteká? Máte nějaké zaručené metody, jak dítě uklidnit? Poraďte ostatním na Mimibazaru!