Zobrazit přihlášovací formulář

Jak rozdmýchat lásku, která pohasíná

  • Publikováno:
Jak rozdmýchat lásku, která pohasíná

Po několika letech vztahu je jasné, že se ohňostroje jako v začátcích konat nebudou. Vztah vyspěl, zklidnil se, vášeň se transformovala v jinou, klidnější, kreativnější a ne tak překotnou. Ale... co dělat s pocitem, že tak nějak skomírá láska? Ta intimita, kterou mezi sebou mají dvě lidské duše, které mají jít životem společně, nějak slábne? Můžeme to dokázat i slovy.

Respektive myšlenkami, chováním a reakcemi, které slovy podpoříme. Jak utvrdit toho druhého o naší vlastní lásce k němu, aniž bychom opakovali, jak moc ho milujeme? Co všechno to znamená?

„Jsme v tom spolu.“ Někdy stačí toho druhého ujistit, že když jako rodina procházíme těžkými časy, není na své starosti sám. I když se týkají třeba výlučně jeho práce nebo jiných záležitostí, vědomí, že starosti mohou být poloviční, když se o ně podělí, je k nezaplacení.

„Jsi vážně dobrý v...“ Komplimenty často sklouznou ke klišé. Nebo k tomu, že vlastně zní tak trošku ironicky. Jak se tomu vyhnout? Být v nich co nejspecifičtější. Pokud si náš partner myslí, že třeba neumí moc vařit, ale nám jeho jídla chutnají, proč si to nechávat pro sebe. (A proč tak hodně z nás neumí komplimenty přijímat? Čtěte tady!)

„Děkuji za...“ A je to tady – podobně jako s komplimenty, i se slovy díků je to ošemetné. Někdy se z „díky“ stane spíš citoslovce bez pořádného významu. Takže ano, děkujme, ale co nejkonkrétněji. Za umyté nádobí, za pomoc s koupáním nebo uspáváním, za cokoliv, čím nám partner dělá život jednodušším a hezčím.

„Tohle mi tě dneska připomnělo!“ Samozřejmě v dobrém. Hezká vůně, maličkost, díky které si vzpomenete na dovolenou, cokoliv, co vyvolá takové to „pamatuješ, když...“

„S čím a jak ti můžu pomoct?“ Možná vidíme, že se partner s něčím potýká, a my se cítíme bezmocně, protože nevíme, jak mu pomoct. Ale třeba by to věděl on sám. Jenom ho možná nenapadlo si o to říct.

„Vypadáš skvěle.“ Malichernost? Možná. Potěší? Určitě! Partner potřebuje vědět a být ujišťován, že je pro nás stále žádoucí, stále atraktivní. A že si umíme všimnout, když se „vyfikne“. Nebo když nám prostě zničehonic přijde, že je to fakt úlovek.

Dát najevo, že chceme pomoct, byť neumíme udělat automaticky to, co bychom měli a mohli.

„Jsem na tebe pyšná/ý.“ Nezneužívat, ale říct, když se to hodí. Ohromil vás něčím partner, obdivujete nějaké jeho schopnosti? Potýkat se se stresem, vyřešit úkol, jinou sílu? Prostě to řekněte. I třeba to, že jste pyšní na váš společný vztah.

„Kryju ti záda.“ Možná najdeme spoustu lepších způsobů, jak to formulovat, samozřejmě. Ale poselství je jasné, když bude cokoliv nebo kdokoliv proti tobě, jsem na tvé straně. Protože to partneři dělají.

„Jak se máš, jaký byl tvůj den?“ Je to něco, co považujete za automatiku? Povykládat tomu druhému, co bylo dneska? Je to ale jedna z věcí, která se vytrácí jako jedna z prvních. Opadá zájem, opadá chuť sdílet.

A pak jsou to všechny ty věci, které možná cítíme, ale už jsme si na ně zvykli. Je to třeba důvěra v partnera, jeho schopnosti a rozhodnutí, je to fakt, že si bez toho druhého neumíme vlastně život představit, je to říct, že se omlouváme, když je za co, a... ano, je to i o těch slovech „miluji tě“.

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku

Kategorie