Zobrazit přihlášovací formulář

Recept na šťastné dětství

  • Publikováno:
Recept na šťastné dětství

Samozřejmě stoprocentně neexistuje. Je ale pravda, že z našeho vlastního dětství si pamatujeme jak to dobré, tak to špatné, které nás na celý život ovlivnilo, kterému často dáváme za vinu některé naše volby, neúspěchy nebo dokonce neštěstí. A tak pro naše vlastní děti chceme, aby to jejich dětství nejen nenapáchalo škody, ale bylo co nejšťastnější. I když každý definujeme štěstí jinak, jako děti potřebujeme všichni vlastně to samé. To až později se vydáme každý na svou vlastní cestu.

Rodiče jsou rodiče za všech okolností. Rodiče jsou ti, kteří dávají dítěti pocit bezpečí a lásky. A když je toto ohroženo, nic dalšího není v pořádku. Dítě nemá ještě vypěstované své vlastní obranně mechanismy (a my nechceme, aby si je musely pěstovat moc brzo). Takže pokud se chceme s partnerem hádat, rozejít, rozvést, vyškrábat si oči, před dětmi ne. I když se pár rozejde, není to taková újma, dětem se to dá vysvětlit různě, ale dokud fungujeme jako rodiče, je vlastně celkem jedno, jestli fungujeme jako partneři.

Buďte sami šťastní. Děti ví. I když to neumějí formulovat nebo si nejsou přesně jisté, co to všechno znamená, ví, když jsou maminka nebo tatínek nešťastní. A hodně je to zraňuje – na podvědomé bázi. Takže toto vědomí by pro nás mělo být co největší motivací dát si takzvaně život do pořádku. Zbavit se toxicity ve vztazích, jídle i životě, umět se radovat a prožívat.

Nechte si je hrát s ostatními dětmi. Hlavní a skoro jedinou povinností všech dětí je si hrát. Ale ne jenom pro to, aby se měly fajn, ale také proto, aby se učily. Protože, ať chceme, nebo ne, děti se toho nejvíc naučí svou vlastní zkušeností – a to se moc nemění ani s přibývajícím věkem. Interakce s ostatními vrstevníky je proto nezbytná, jenom tak se trošku oťukají, posílí své komunikační schopnosti, budou se umět postavit samy za sebe, řešit, co řešit mají – od půjčování hraček po domlouvání přespání. A my bychom je měli vést, situace vysvětlovat, ale nespoléhat na to, že děti něco udělají (nebo neudělají) jenom proto, že jsme jim to řekli.

Podporujte zodpovědnost. To úzce souvisí s předcházejícím bodem. Domácí práce, domácí úkoly? Kdykoliv se to našim dětem bude hodit, budou mít někoho jiného, na koho svalit vinu. A když už jsou dost staré, přece jim nechceme dávat argument – vždyť jsme to dělali spolu, ta trojka je i tvoje, proč to mně chceš, když to sám/sama neumíš. Samozřejmě pomůžeme, když je to třeba, ale do toho, jestli děti mají nebo nemají hotové úkoly, bychom se měli přestat míchat poměrně brzo. Je to jejich zodpovědnost, ony sami si pak ponesou následky za to, že se na to „vykašlaly“. A určitě vás napadne spousta dalších věcí, kde je třeba pěstovat dětskou zodpovědnost. I kdyby to mělo znamenat, že je budeme podporovat v menším riskování. Protože nebudeme nad nimi držet ochrannou ruku pořád.

Vysvětlete negativní emoce. Je to celkem jasné – děti nejsou dospělé. A i když my sami umíme ovládnout vztek, pláč nebo uštěpačnou poznámku (i když – jak kdy), děti to dost dlouho neumí. A tak mívají záchvaty vzteku, pláče, křiku a tak dále. Vždyť to znáte.

  • Mimochodem, jestli se chcete dozvědět, v čem jsou záchvaty vzteku u našich dětí vlastně dobré, přečtěte si tento článek. A pokud se zase chcete dozvědět, jak je zvládnout na veřejnosti aspoň s trochou důstojnosti, můžete číst tady.

Jakmile se děti uklidní, je dobré jim vysvětlit, co se vlastně stalo. My víme, proč se tolik rozčílily. A můžeme jim říct tak, aby tomu rozuměly, jak s emocemi, které cítí, nakládat. I děti totiž návaly emocí umí překvapit, což je zaskočí a o to víc frustruje.

Podporujte rodinné tradice a pospolitost. Speciální zvyky jsou to, co dělá rodinu rodinou. Kromě způsobu trávení svátků nebo každodenní večeře přesně v šest hodin to může být třeba každoroční výlet na to samé místo, návštěva příbuzných, prohlížení rodinných fotek, vykládání starých příběhů... prostě pocit rodinné sounáležitosti dává dětem velmi pevné základy pro to, aby jednou taky takovou rodinu vytvořily. Vytváření šťastných vzpomínek a prosluněných chvil, které dají dětem zapamatovat si nejen konkrétní události, ale také celkovou atmosféru svého dětství.

Články mohou komentovat pouze přihlášení uživatelé

Komentáře k článku

Kategorie