Je důvěra rozhodnutí?

Čím je člověk starší a zkušenější, tím hůře se mu věří ostatním lidem. Především, když jsou ze startu cizí a my je teprve začínáme poznávat. Nevinné oči dítěte pomalu vystřídají podezřívavé oči dospělého, které nás nutí se na nově příchozí do našeho života dívat spíše s nedůvěrou než se slepou oddaností. Myslíte si, že to, jakou v lidi máme důvěru, je jejich zásluha? Opak je pravdou.

Za naši nedůvěřivost mohou ostatní? I tak se na to dá pohlížet. Vždyť přece kolik partnerů a partnerek nás už zklamalo, nedostálo našim očekáváním, zradilo naši důvěry, využilo naší dobroty. Je to opravdu ale jejich vina?

Neřešíme varovná znamení

To, jaké lidi si do svého života pouštíme, je čistě na nás. A někdy se stane, že si naše okolí může hlavu ukroutit nad tím, co jsme si to vybrali za kamarády nebo partnery. A naše podvědomí bije hlavou do zdi, protože ví, že ho budeme ignorovat až do poslední chvíle. Naší největší „chybou“ je si myslet, že naše situace je výjimečná. Pokud si říkáme „to by mi přece neudělal/a“, vyloženě si o to zklamání říkáme. Ukončil náš partner první manželství proto, že svou ženu podváděl? A my se najednou divíme, že podvádí nás taky. Přestali se s naší nejlepší kamarádkou ostatní bavit, protože je pomlouvala? Nesmíme být překvapení, že o nás taky sem tam utrousí ne zrovna pěkné slovo. Ví se o našem nejlepším kamarádovi, že je nespolehlivý se sklonem k závislostem? Asi je jen otázka času, než si od nás začne například „půjčovat“ peníze. Cítíme se partnerkami nebo partnery manipulovaní? Ale přesto si říkáme, že to s námi myslí dobře? (A jak se démon manipulace projevuje? Můžete si přečíst třeba tady.) Z tohoto úhlu pohledu to vypadá, že jsme se nechat si udělit pořádné životní lekce prostě rozhodli.

Trik přírody

Láska je mocná čarodějka. Ani ne tak v tom, jak mění lidi, ale jak mění jejich perspektivu a důvěru. Protože když zafunguje chemie a my jsme okouzleni, všechny naše zkušenosti a opatrnost vyletí oknem. Zase a znova. Pokud jsme si někdy po ukončení vztahu říkali, že už nikdy nikomu nebudeme věřit dost na to, abychom nový vztah začali, asi už sami máme tu zkušenost, že to není až taková pravda. Když se poblázníme, uvěříme.

Důvěra je rozhodnutí

Víme, že se věci mohou pokazit. Víme, že to nemusí dopadnout dobře. Ale je to vina našeho nového partnera? Ne. Takže i ten by měl dostat právo na to začít s čistým štítem. Proto se musíme vědomě rozhodnout, jestli mu budeme důvěřovat, nebo ne. A dělat všechno proto, aby on mohl důvěřovat nám. Protože jedním z nejnebezpečnějších obranných mechanismů, které si můžeme za ty roky vybudovat, je preventivně na důvěru zaútočit první, abychom nebyli ti, kdo je zklamaný víc.

Jak budovat důvěru ve vztahu?

• Komunikujte efektivně. Pokud nám zkušenosti k něčemu byly, tak k tomu, abychom se naučili o problémech mluvit. Ale ne si stěžovat, ale konstruktivně řešit. Prevence frustrace by měla být náš cíl.
• Nemějte tajemství. Soukromí ano, tajemství ne. Upřímnost a otevřenost, jinak to nepůjde.
• Naučte se říkat ne. Protože často odkýváme něco, co nechceme a s čím nesouhlasíme, pak se chováme protichůdně a vytváříme zmatek.
• Neslibovat, co nemůžeme splnit. A víme to většinou dopředu. Pokud ne, tak jakmile se to dozvíme, je třeba to říct.
• Nepodvádět. Nevěra zdaleka není jediné narušení důvěry mezi partnery. Jako jsou další zrady, kterých se můžeme dopustit? To se dozvíte, pokud si přečtete tento článek.
• Převezměte zodpovědnost za své činy. Přestaňme vinit okolnosti, někoho jiného nebo vyšší moc. Prostě jsou věci, za které můžeme my sami. Omluvit se, přijmout následky a jít dál. I za cenu toho, že jsme to teď možná my, kdo narušil důvěru.