Chcete poznat, jestli váš vztah vydrží? Vztahy a sex

Vztahy jsou různé, stejně jako jsou různé naše potřeby, které vztahy naplňují. Abychom ale mohli mluvit o partnerství, lásce a naplňujícím vztahu a ne o vlastnictví, kompenzacích a léčeních si vlastních mindráků, je dobré sledovat dobrá znamení, které takové vztahy provázejí. Protože každý vztah prochází dobrými i špatnými fázemi, je třeba se nenechat ovlivnit překážkou na cestě, když jinak je ta cesta zatraceně nádherná.

O čem je řeč? Partnerství a láska, jak je většina z nás chápe, jsou založené na vzájemném respektu, důvěře a takovém tom nevysvětlitelném něčem, co nás na druhém nekonečně přitahuje, i když někdy nedávají okolnosti zas až tak velký smysl. Podle čeho poznáme, že to, co máme doma, je doopravdy to pravé? A hlavně – zdravé?

  • Spousta partnerských vztahů je dnes založená na poměrně nezdravých principech. Jsou to většinou nějaké kompenzace, které řešíme prostřednictvím vztahu k druhému, nikoliv sami v sobě. A tak si třeba hledáme partnery, kteří jsou finančně zajištění, a jsme kvůli tomu schopni obětovat emocionální naplnění. Nebo si hledáme agresivní partnery, opakujeme vzorce, které známe z rodiny, byť třeba nejsou nic, co bychom primárně chtěli. Patologie a nezdraví jsou bohužel velmi běžné, jen si sami promítněte, kolik takzvaně toxických vztahů kolem sebe spočítáte.

Projevujete si náklonnost, dáváte komplimenty. Jednoduše řečeno – svého partnera obdivujete, líbí se vám, máte k němu úctu, všímáte si jeho úspěchů a hlavně – nebojíte se mu to říct, pochválit, obdivně si povzdechnout. Spousta lidí si myslí, že když druhého pochválí, automaticky snižují vlastní „pozici“ ve vztahu, stávají se zranitelnějšími, protože po komplimentu si ten druhý může myslet, že nás má v hrsti. Doopravdy to tak ale chceme? Doopravdy nechceme chválit jen proto, aby si ten druhý náhodou moc nemyslel?

Je vám příjemné trávit čas odděleně. Pokud jsou si oba dva (a to zdůrazňujeme) jistí vztahem, jistí svou důvěrou v toho druhého a jistí tím, co jsou sami zač, vůbec jim nevadí, že mají oddělené aktivity, tráví část svého volného času aktivitami, které toho druhého nezahrnují. Protože proč to lidem vadí? Protože žárlí. A žárlivost znamená nedůvěru nedostatečné sebevědomí a vztah na vratkých základech. Ten pevný nerozhodí nějaký ten den odděleně.

„Vždycky jsem byla dost žárlivé povahy. Přesně vím, co to bylo, nikdy jsem nebyla dostatečně sebevědomá ohledně svého vzhledu, tak jsem v každé ženě viděla potenciální hrozbu. Nechtěla jsem být semetrika, tak když manžel chtěl jít někam s kamarády, nikdy jsem neřekla ani slovo, ale doma jsem pomalu umírala. Naštěstí jsem se udržela a nikdy nic nezjišťovala, protože jsem věděla, že čím víc budu svoji žárlivost dávat najevo, tím víc je pravděpodobné, že mi manžel bude doopravdy nevěrný. Zklamu vás, ani to nepomohlo, nakonec jsem to byla já, kdo zahnul. A víte proč? Protože jsem měla takový strach z toho, že to udělá manžel, že jsem raději chtěla být první. No a asi si umíte představit, jak to dopadlo. Manžel sice nic nezjistil, ale díky svým vlastním nevěrám jsem ho začala víc a víc podezřívat a bohužel, manželství skončilo. Za klidných podmínek, ale dost nezdravě. Kdybych s ním o svém strachu mluvila, asi by to dopadlo jinak. Ale holt – co se stalo, nelze už odestát.“

Karla, 40

Máte stejné hodnoty, morálku. Vztah zdaleka není jen o tom, že máte společné koníčky nebo přátele. Na všech polích může být rozdílnost obohacující, na poli morálky a základních hodnot ne. Pokud vám nevadí sem tam zalhat a nepokládáte to za žádný velký problém, naopak partner je velmi striktní, co se ohýbání pravdy týče, bude to skřípat. Hodně. Stejně tak pokud se lišíte v názorech na výchovu dětí, v řešení morálních problémů, v názoru na vedení domácnosti... jen si dosaďte, co zrovna považujete za stěžejní.

Můžete otevřeně komunikovat.

„Jednou jsem s jedním kamarádem řešila nějaké své vztahové problémy. A kamarád se mě zeptal – můžeš mu (mému příteli) říct, jak se ohledně toho cítíš? Bude tě poslouchat? Můžeš se s ním o takových věcech bavit? Úplně jsem se zarazila, protože moje odpověď by musela být – no, to je přece jasné, že můžu. Ale došlo mi, že to zas až tak jasné asi není. I kamarád mi potvrdil, že ten pocit svobody, který vnímám ohledně komunikace, je vlastně asi docela vzácný.“

Jana, 34

Otevřená komunikace o problémech, radostech, sexu, rodině a všech potenciálně citlivých tématech je naprosto klíčová. Jakmile nemusíme nic skrývat a „raději držet pusu“, vyhráli jsme loterii. Protože pokud nás partner poslouchá a my jeho, oba máme zájem na to, aby tomu druhému bylo co možná nejlépe ať už jde o cokoliv, je to vztahové terno. Doopravdy.

Hádky končí efektivně. Samozřejmě, že i v tom nejdokonalejším vztahu občas „bouchne kotel“. Prostě emoce k tomu celému patří a jsou dobré. Nicméně po každé hádce bychom měli odejít o něco moudřejší, než jsme se do ní pustili – partnera o trochu lépe poznáme, rozšíříme si povědomí o tom, jak a na co partner reaguje, co mu vadí. A dojdeme k porozumění, shodě a řešení. Byť to může chvilku trvat.

Publikováno



ČLÁNKY MOHOU KOMENTOVAT POUZE REGISTROVANÍ UŽIVATELÉ
Registraci provedete ZDE
© 2004-2019 CZECH NEWS CENTER a.s. | Reklama | Podmínky serveru | Ceník členství | Návod pro inzerci | Desatero | Ochrana kupujících | Dobrý prodejce | Osobní údaje | Kontakt