Hádat se před dětmi? Někdy je to dobrý nápad

Je to odjakživa kontroverzní otázka, ale mnoho z nás zastává názor, že rodiče by se před dětmi hádat neměli. Protože tak zbytečně traumatizujeme děti něčím, co stejně, dřív nebo později, vyřešíme. Jiný pohled na věc je poměrně zajímavý – neučíme tak náhodou děti princip, že potlačování emocí je normální, ba dokonce žádoucí?

Frustrace, vztek, zloba. Nejčastější emoce, které před dětmi nechceme projevovat. A právě na toto se zaměřila americká studie, která přišla se zajímavými výsledky.

Dětem a jejich rodičům byly zadány úkoly s frustrujícími pokyny. Například dvojice dítě – rodič dostala stavebnici, kterou měli společně postavit. Dítě dostalo instrukce, plánek, ale nesmělo se stavebnice dotknout, kdežto rodič to měl naopak, neznal instrukce, ale stavebnicí mohl manipulovat. V podobně namodelovaných situacích se sledovaly vztahy mezi schopností kooperovat a dosáhnout výsledku u rodin, které se před sebou hádají, a u rodin, které emoce potlačují a raději si řeší „dospělácké problémy“ za zavřenými dveřmi. A výsledek?

Tým, který se snažil potlačit své emoce, projevoval mnohem horší spolupráci. Rodiče, kteří zápasili s frustrací nad tím, jak jejich dítě například dává instrukce, kterým nerozumí, byli postupem času mnohem méně pozitivní a povzbuzující, než u druhé sledované skupiny. A co to tedy znamená pro nás?

Vyjadřovat emoce, ne ale ubližovat

Děti totiž umí zachytit emocionální rozpoložení nás, dospělých. A nemluvíme o ničem nadpřirozeném, děti prostě cítí naši náladu, naše rozrušení, smutek, ale i radost a veselost. Ne nadarmo se říká, že děti jsou naše nejlepší zrcadlo, někdy nám ho nastavují pěkně ostře.

Děti by měly vidět celou trajektorii konfliktu, sporu nebo nedorozumění. Všimnou si, že je problém, pak si všimnou, že je vyřešený. Nevědí ale, jak se to stalo. Velmi často, a tady nám odpusťte nekorektnost, ale bohužel – je to pravda, děti vídají rozzuřen maminky, ale tatínky, kteří skřípou zuby, ale neřeknou nic. A my na nich necháváme, aby si to nějak přebraly, a to s přesvědčením, že pro ně vlastně děláme to nejlepší.

Je velký rozdíl v hádkách, které ve skutečnosti řeší nějaký problém, a v těch, které prostě chtějí ublížit. Pokud s partnerem řešíme problémy, které jsou jen manifestací naší vlastní frustrace, které nemají co dočinění s chodem rodiny, s vyřešením konfliktu, se změnou k lepšímu, ty si pro sebe můžeme nechat úplně klidně. Ale pokud se hádáme o nevyneseném koši, nehospodárnému nakládání s penězi, o tom, kdo má kolik času a jak ho chce trávit...? Posuďte sami, nebylo by vhodnější naše děti naučit, jak se takové konflikty řeší, raději, než jak je zametat pod koberec?

Kam pro radu

Konstruktivní zvládání konfliktů je ovšem něco, co bychom si, dřív nebo později, měli osvojit. Patří k tomu správná volba slov, jakmile emoce odezní. A co se můžete dozvědět v našich dřívějších článcích?

• Například jak si při hádkách zachovat chladnou hlavu.
• Jakými typy hádek by si měl každý vztah projít.
• Rady, jak se nevytočit a hádku zpomalovat.
• Dokonce i to, jak se dává konstruktivní kritika, aniž by skončila hádkou.
• A co takhle 4 slova, která zabíjí vztah?