Stres a naši nejmenší Rodina

Stres se zdaleka netýká jen dospělých. A zvlášť v dnešní době – míra tlaku a nervozity se zvětšuje a rozšiřuje i na velmi mladé lidi. Co, mladé lidi, děti. Stejně tak, jak dospělí čím dál víc tápou ve svých vlastních pocitech, zatěžují tím své vlastní děti. Zdá se vám to nefér osočení? Pojďme se na problematiku podívat trošku více do hloubky.

Dnešní doba přináší spoustu nejistot. Od té finanční, přes sociální po vztahovou a rodinnou. I když teoreticky se moderní člověk nikdy neměl lépe, myšleno, že nikdy nežil v tak velkém blahobytu, psychicky strádáme na nějaké úrovni skoro všichni. Pracovní trh je velmi turbulentní, vyrojily se nové profese, uspokojení z pracovních hodnot klesá, často v práci nevidíme smysl. Navíc nás skoro každodenně ohrožuje naše vlastní potenciální nahraditelnost a tak dále.

A co se vztahů týče... nepřeberná pokušení i na tomto poli, krize tradičních rodinných modelů a rolí jednotlivých pohlaví v rodině a podobné záležitosti nás rozhodně nenechávají v klidu.

A do toho děti. Naše vlastní. Chceme jim být oporou, chceme jim nabídnout bezpečí, ochranu před tím, čeho se my sami bojíme. Míra, s jakou se nám to daří, je ale diskutabilní. Protože sami zažíváme čím dál větší strach a obavu jak z budoucnosti, tak z přítomnosti. Nemluvíme o konkrétních událostech, mluvíme o pocitech, které můžou ovlivnit rodinnou atmosféru. A měli bychom mít na paměti, že dospělí mají díky vyvinuté nervové soustavě a životním zkušenostem mnohem větší aparát na to situace řešit a psychicky se s nimi vyrovnávat.

Spíše úzkost než deprese

Děti častěji zažívají stavy podobné úzkostem, deprese jsou vzácné – ale zdaleka ne tak, abychom nad nimi mávnuli rukou, to zas ne. Stres, tréma, nervozita. To jsou nejčastější termíny, se kterými se setkáme, pokud řešíme psychickou nepohodu našich potomků. Příčiny jsou různé, od problémů ve škole (se známkami, mezilidské, šikana), po neschopnost zpracovat vlastní emoce, domácí atmosféru a tak dále. Stres zažívají jedináčci ve větší míře, protože většinou nemají, s kým na své úrovni vlastní obavy sdílet (myšleno sourozence).

Děti stresuje kde co. Otevřené dveře do skříně, zavřené na chodbu, odloučení od rodičů, recitování básničky, noční můry, něco, co někde zaslechli, ale vyložily si to jinak, prostě i situace, které by nás nikdy nenapadly.

A co my s tím?

Dětská psychická zátěž klade největší nárok na rodiče. Jako první bychom měli především zpytovat svědomí a hezky analyzovat, jestli, popřípadě jak, k té nervozitě přispíváme. Nicméně ještě předcházející krok je si té nervozity všímat a nebrat ji na lehkou váhu. Protože za strachem z recitování básničky může být pocit studu za vadu řeči a tak dále.

V situaci, kdy je dítě téměř neurotické a jeho stavy se nelepší, je vhodné navštívit lékaře. Bez jeho pomoci totiž sami nic moc nezmůžeme, když už je stav takový, že je třeba nasadit dočasně nebo systémově například nějaké léky.

Co ale dělat můžeme, je s dítětem mluvit. Všímat si ho a nebagatelizovat jeho problémy. A kdy potřebujeme doopravdy pomoct, můžeme sáhnout do přírody – meduňka, kozlík lékařský, mučenka, třezalka tečkovaná, hořčík a tak dále. V lékárně vám poradí. Ale rozhodně bychom se neměli snažit zvládnout závažné psychické stavy našeho dítěte nutně sami. Hlavní je nebýt slepý a jednat, ať jsou škody co nejmenší.

Publikováno



ČLÁNKY MOHOU KOMENTOVAT POUZE REGISTROVANÍ UŽIVATELÉ
Registraci provedete ZDE
Reklama | Podmínky serveru | Ceník členství | Návod pro inzerci | Desatero | Ochrana kupujících | Dobrý prodejce | Osobní údaje | Kontakt

© 2004-2021 CZECH NEWS CENTER a.s.