Náš rodič, narcis

Dostáváme se na obzvláště tenký led. V současné době je celkem běžné slyšet o toxicitě některých vztahů, lidí a přátelství, partnerů a přátel. Manipulace, zneužívání a sobecké a narcistní chování jsou skloňovány napříč odbornou i laickou literaturou, mezi odbornou i laickou veřejností. Mluvíme o tom, co pro nás není dobré, a to je v pořádku – bylo na čase. Je pořád ale jedna oblast, která je tak trošku tabu.

A tím myslíme především toxicitu vztahu, kterého se nemůžeme jen tak zbavit. Protože přátel, kolegů, konec konců i toho partnera, se můžeme zbavit celkem jednoduše, jsou to vztahy založené na svobodné vůli. Pro zopakování toho, o čem vlastně mluvíme, si připomeneme nějaké z našich předešlých článků.

• Co to vlastně znamená toxická manipulace, o to jsme psali tady – v článku o démonu manipulace a jak ho porazit.
• Začneme zlehka, jak vypadají toxičtí přátelé? Jak je rozpoznat od těch pravých? V čem spočívá jejich faleš? Dozvíte se zase tady.
• A už nám to pomalu začíná houstnout. Narcisové mají v oblibě jednu skupinu lidí, a těmi jsou empatové. Jak jejich vztahy dopadají? Jak může skončit to, co se na začátku zdá jako ideální kombinace? O toxické přitažlivosti empatů a narcisů jsme psali tady.
• No a konečně se dostáváme tam, kam jsme naším malým úvodem mířili. Co když je toxická rodina? Jaké to je, když jsou nepřátelé v rodině? Čtěte tady.
• Pokud máte náladu sáhnout si do svědomí a zkusit zapátrat, jestli náhodou my sami nejsme toxičtí rodiče, přečtěte si, jak by to mohlo vypadat zase tady.

Náš okruh teď rozšíříme o další variantu vztahu, který je toxický, ale tak nějak s ním toho moc nezmůžeme. Co se situací, když máme vysoce narcisistické rodiče?

Symptomy se mohou projevovat v jejich rodičovské roli celkem nepěkně. Jak? Čtěte dále – jak poznáte rodiče, narcisa?

Doopravdy věří, že jsme perfektní. Protože rodič – narcis přece nemůže zplodit nedokonalé dítě. Takže cokoliv uděláme špatně, je chyba někoho jiného.

Čekají, že je budeme až zbožně uctívat. Za to všechno, co pro nás dělají, za to, jací jsou dokonalí a za to, že máme takové štěstí, že zrovna oni jsou našimi rodiči. Nezřídka mohou členy rodiny, kteří je nedostatečně obdivují, prostě ignorovat. Ano, i děti.

Mají na vás nerealistické nároky a očekávání. Od studia, přes vzhled, po úspěchy v práci. Děti narcisů jsou často tlačeny do toho, být nejlepší, i když očividně nejsou. Ve sportech, soutěžích. A když se nedaří, je to vina trenéra, učitele nebo vychovatele.

Moc je nezajímá, co se ve vašem životě děje. Rodiče většinou mají potřeby svých dětí na prvním místě. U narcisistických rodič tomu tak ale není, zajímají je vlastně jen oni sami. Většinou nepoznají, že je s námi něco špatně, a pokud se odhodláme a svěříme se, pravděpodobně nepomohou.

Cítíme se (občas), že rodiče jsme my. Prostě nás zneužívají, jako každého jiného. Například si půjčují peníze, vyžadují chválit vzhled nebo cokoliv, co zrovna považují na sobě za neodolatelné. A to i třeba u malých dětí – sice pochválí, ale vyžadují pochvalu nazpět.

...no a jak se s tím vyrovnávat? Jako dětem špatně, ale jako dospělí můžeme zapracovat na komunikaci – hodně zapracovat. A vlastně jenom my sami, protože narcisové od podstaty na ničem pracovat nemusí, jsou totiž dokonalí.

Klíčem je vyhovět jejich potřebě po obdivu a uznání a vyhandlovat tak na nich kompromis. S rozumnými argumenty většinou moc dalek nedojdeme. Pokud takovému rodiči řekneme, že nám ubližuje, když například kritizují náš zevnějšek, většinou moc nepochodíme – jenom jim poradíme, jak na nás.

Musíme se chytat stébla a chválit je za všechno, co je možné. Pochvalou bychom měli upevňovat v rodičích to, co my sami považujeme za vhodné. A jelikož od nás budou chtít pochval více a více, je možné, že se k nám budou chovat lépe a lépe. Často se ale budeme muset prostě smířit. A pokud nám ubližují, prostě čas s nimi omezit.

Narcisismus je klasifikovaná porucha osobnosti. Jenomže nemusí být život ohrožující, aby byla život znepříjemňující. Jak se projevuje?

• Přesvědčení o vlastní důležitosti a nepostradatelnosti.
• Časté jsou představy o bezmezném úspěchu a obdivu.
• Přesvědčení, že jsou něčím víc, než jsou ostatní lidi.
• Vyžadují nadměrný, až neuvěřitelný obdiv.
• Nemají nijak špatný pocit z využívání různých výhod, různých lidí a tak dále. Jako vyvolení na to mají přece právo.
• Postrádají empatii, odmítají uznat něčí pocity a potřeb za podstatné.
• Jsou arogantní a povýšení.
• Často závistiví a zahořklí, cítí se zneuznaní a nepochopení.