Řeč těla pro pokročilé

To, že komunikace zdaleka neznamená jen to, co říkáme, je asi všem jasné. Ale z odborných materiálů, studií a názorů vyplývá, že hodnota výpovědi je v reálně pronesených slovech z pouhých 7 %! Ne, nespletli jsme se, jde o zanedbatelných 7 %. A co tvoří zbytek? 38 % tón a modulace hlasu, rychlost řeči a intonace. 55 % je v neverbální komunikaci – v řeči těla. Jak poznat tu svou a jak číst lépe v ostatních?

Procenta uvedená na začátku článku se mohou zdát kontroverzní, dokonce až přitažená za vlasy. Samozřejmě slovy formulujeme myšlenky, reakce a názory a jádro sdělení v nich spočívá. Nikoliv ovšem jádro komunikace. Mezilidská komunikace, a zvláště pak komunikace mezi lidmi nestejné výchozí pozice – pracovní pohovor, svádění, hádky, je především o dojmech a pocitech, které v nás protějšek vyvolává.

Když slova hrají druhé housle

Často se stane, že někoho zařadíte do kategorie „divný“ nebo „nepříjemný“ bez žádného důvodu, který byste dokázali specifikovat. Ve většině případů za to může jeho nonverbální komunikace, kterou vy vnímáte na podvědomé úrovni.

První z věcí, které na druhých vnímáte, je postoj. V tomto jsou ženy lehce v nevýhodě, většina žen stojí s váhou přenesenou na jednu nohu, což je obecně vnímáno jako gesto nejistoty a nestability. Pokud, zejména při práci nebo hádce s partnerem, potřebujete jako žena upevnit svou pozici, zpevněte také svůj postoj – stůjte oběma nohama pevně na zemi.

Existují dvě základní kategorie gest, kterými dáváme okolí najevo, jak se k němu stavíme. Uzavřená gesta se nehodí například na pracovní pohovor nebo do situací, kdy si chceme protějšek z jakéhokoliv důvodu získat. Jsou to gesta, která obecně značí nepohodu – například ruce zkřížené na prsou nebo v klíně, noha přes nohu. Tímto se uzavíráme před okolím, vysíláme signály, že si je nechceme připustit k tělu. Stejnou funkci ale plní také jakákoliv bariéra, kterou stavíme mezi sebe a okolí, ať už je to celá délka stolu, kabelka na klíně nebo neustále přidržované kancelářské složky.

Otevřená gesta jsou naopak příjemná, i když nic by se nemělo přehánět. Otevřených gest využijete například při pracovním pohovoru nebo při prezentacích, kdy dáváte najevo zájem a sebejistotu. Pokud stojíte, neměli byste schovávat ruce za záda, ani si je držet, naopak – měly by být v tzv. královské zóně (u pasu) a dlaněmi otevřené do prostoru.

Jak úspěšně aplikovat?

• Pokud chcete uspět v argumentaci, je třeba dávat pozor na některé projevy dominance, které vás mohou zatlačit do rohu. Jedním z nich je i obyčejná vertikální poloha. Ať už váš partner, nadřízený nebo prostě partner v diskuzi, může svou dominanci dávat najevo tím, že je doslova nad vámi. Když sedíte u stolu, vstane. Když ležíte, posadí se. Když sedíte, klekne si. Lidé to dělají podvědomě, ale když si to uvědomíte, lze se tomu bránit. Pokud chcete být fér, udržujte se ve stejné výšce. Pokud chcete dominovat, jděte výš.

Častým výrazem dominance je podání ruky. Manažerský způsob podávání ruky shora a ještě k tomu například překrytí stisku druhou dlaní je naprosto evidentní postavení partnera do podřízené pozice. Jak tomu předejít? Během podávání ruky vykročte směrem k partnerovi, jeden krok zbrzdí jeho rozmach a gesto nedokončí.

• Pokud chcete úspěšně svádět, máte paletu použitelných prostředku vlastně nepřebernou. Prvním z nejjasnějších znaků toho, jestli jste partnerovi sympatičtí, je zrcadlení gest. Poškrábali jste se na nose a partner vzápětí provedl to samé? Ruka je skoro v rukávě. Pohled do očí je také velmi symbolický. Zatímco s cizími lidmi jde pohled z jednoho oka do druhého přes kořen nosu, pokud je nám partner víc než sympatický, pohybují se naše oči v trojúhelníku oko – ústa – oko. To můžete využít nejen při čtení řeči těla svého protějšku, ale i aktivně. Od pohledu je to jen krůček k zapojení dalšího výrazového prostředku, obočí. Bleskové nadzdvihnutí obočí při prvním kontaktu je v kulturách po celém světě neklamným znakem vzájemných sympatií. Využijte toho, zkuste si tohoto mimického gesta všimnout, a pokud vám jde o okouzlení protějšku, nechte své obočí okouzleně nahoře o malinko déle. Mrkání je dalším projevem, kterého byste si měli všímat a to své popřípadě trošku korigovat. (Přirozeně) zvýšená frekvence mrkání je při rozhovoru se sympatickým protějškem automatická. Zkuste malinko zrychlit a uvidíte, jestli partner zareaguje!

Znepokojivě rychlé soudy

I když si pravidla neverbální komunikace pečlivě nastudujete, nezapomínejte, že teprve trénink dělá mistra! Rozhodně nevynášejte soudy na základě jednoho nebo dvou odhalených gest. Zlaté pravidlo říká, že jistotu teprve začínáme nabývat, když přijdeme minimálně na čtyři neklamné znaky projevu sympatií popřípadě jakékoliv jiné emoce nebo snahy.

Neverbální komunikace je celá věda, ne nadarmo probíhá podprahově a její úspěšné rozluštění je vždy otázkou kontextu. Například zrádně založené ruce na hrudníku nemusí vždy nutně signalizovat nepřístupnost okolí, ale třeba také jednoduše zimu. A prozradíme taky jednu nepopulární pravdu. Pokud sedí žena v baru nebo restauraci s rukama založenýma na břiše nebo kabelkou na klíně, velmi často jde pouze o to, že se snaží si zakrýt (často jen domněle) přetékající bříško!   

Myslíte si, že jste vnímaví vůči neverbální komunikaci? Snažíte se ji občas dešifrovat? A používáte některá gesta záměrně, abyste dosáhli svého komunikačního (i jiného) cíle? Povězte to na Mimibazaru!