Partnerův mobil – kdo hledá, najde?

Každý pár je jiný, každý vztah s sebou přináší jinou míru důvěry a sdílení soukromí. Někdy se stane, že dva splynou v jedno nejen dušemi, ale také svými facebookovými účty a mobilními telefony, jindy si partneři nechávají tolik prostoru pro osobní záležitosti, až je to divné i okolí. Ale přiznejme si, kdo z nás se neocitl v situaci, kdy před ním ležel partnerův telefon a nakouknout bylo teoreticky maximálně bezpečné? Jak řešit otázku číst, nebo nečíst?

Největší hrozba, které čelíme v momentě, kdy se rozhodneme vstoupit do cizích digitálních vod, spočívá v tom, že se něco dozvíme. Něco, co bude pouze předmětem naší interpretace, protože zeptat se nebudeme moct kvůli prostému studu. Jak konfrontovat partnera s něčím, co jsme viděli, ale neměli jsme? Nijak, nezbývá nám, než čekat a podezřívat.

Trocha statistiky

Statistiky ohledně nedovolené kontroly partnerova telefonu se velmi různí. Odpovědi na dotazy tohoto typu nejsou úplně věrohodné a jinak, než prostou otázkou, to zjistit nelze. Obecně se ale má za to, že partnerův telefon kontroluje kolem 30 % dospělých žijících v páru. Také se vám toto číslo zdá poměrně malé?

Ženy hlídají víc…a mají proč!

Zajímavé je, že mnohem častěji přiznávají kontrolu partnerova telefonu ženy. I když se vlastně není čemu divit, ačkoliv muži a ženy aktivně partnery podvádějí zhruba stejně, ženy se obětí nevěry stávají mnohem častěji než muži. Paradoxem ovšem je, že kdyby muži ženám kontrolovali telefony častěji, asi by i více našli – ženy totiž lpí na starých konverzacích mnohem více, mažou je málokdy.

„Důvěřuj, ale prověřuj.“ v případě nevěry naráží na „Kdo hledá, najde.“ Největším trestem za nedovolené vniknutí do partnerova telefonu je třeba i neopodstatněná ztráta důvěry.

 Není to tak dávno, co jsem manželovi přečetla sms, která na mě vyskočila, když jsem mu podávala telefon mezi dveřmi po cestě do práce. Byla z neznámého (ale ne nutně neuloženého) čísla a stálo tam něco jako: Jsi král mého srdce i jiných orgánů, těším se na večer, Lucka. Nevěřila jsem svým očím. Čekala jsem, co se bude večer dít, ale manžel přišel domů jako obvykle. Jenže v mojí hlavě už to jelo – došlo mu, že jsem to viděla, tak schůzku zrušil, teda asi spíš přesunul… Asi tři měsíce jsem prožila v naprostém podráždění a nervozitě při každém zazvonění telefonu nebo pípnutí sms, až jsem jednou seděla v obýváku, manžel se šel sprchovat a nechal telefon odemčený na stole. Bohužel jsem nezaváhala a podívala se. Všechny zprávy byly vymazané, byly tam jen nějaké ode mě a dvou kolegů z práce z toho dne. Vůbec mě to neuklidnilo, naopak. Přistihla jsem se, že se chci prohrabat i maily a seznamem hovorů, naštěstí jsem to nestihla, manžel vycházel z koupelny.

Nezávisle na této události jsme seděli na manželově firemním vánočním večírku, když k manželovi přišel kolega a naprosto bezostyšně se ho zeptal – Ty, pamatuješ si na Lucku? Neozvala se ti náhodou? Nemohla jsem uvěřit tomu, co slyším. Na to mu manžel odpověděl – Jo, vidíš! Já jsem ti to zapomněl říct, psala, ale já to vymazal, tak to číslo pro tebe nemám.

Po chvíli jsem z rozhovoru pochopila, že kolega psal z manželova telefonu nějaké své náhodné známosti, protože ten jeho se mu vybil. Slečna tedy dala své číslo manželovi a prostě došlo k několika komunikačním kiksům.

Doopravdy se mi ulevilo, ačkoliv se celý rozhovor odehrával absolutně mimo mě, asi jsem ho prožívala nejvíc ze všech přítomných. Dopadlo to dobře, ale ty měsíce podezřívání, pláče do polštáře a zvažování finanční situace, kdyby došlo na rozvod, doopravdy nestály za to.

Jana, 47

Číst neznamená vědět

Paní Jana si zažila to, co je největším trestem za neuvážený čin nahlédnutí do nesdíleného soukromí vlastního partnera. Můžete najít něco, co nemůžete pochopit, protože neznáte kontext. Také můžete objevit zprávy například lechtivé, které jsou ovšem myšleny v (byť nemístném) žertu. A i kdybyste našli cokoliv vyloženě explicitního, zdaleka to neznamená, že se něco děje také v realitě. Pak už je jen na vás, co všechno považujete za nevěru.

Triky záletníků

Pravdou je ovšem také to, že lidé, kteří jsou doopravdy nevěrní, dokážou své komunikační kanály i konkrétní aktivity a lidi velmi dobře tajit. Milenci a milenky bývají v telefonech uložení pod cizími jmény, popřípadě je jejich číslo uloženo bez jména – není tedy vidět, kdo volá nebo píše, ale když je třeba, číslo je po ruce.

Ke stažení jsou ovšem také sofistikovanější nástroje, například naprosto diskrétní messengery, které mají zaheslovaný přístup jak k aplikaci, tak ke konkrétním zprávám, takové, které se tváří jako připomínka kalendáře, mnoho párů komunikuje přes maily, které doma vydávají za práci.

Pokud už sáhnete po partnerově mobilu, mějte na paměti, že můžete najít něco, co vás bude trápit, ale vy se nikdy nedozvíte, jak se věci vlastně mají. A když nenajdete nic, sice se možná uklidníte, ale zase na druhou stranu – když jste tak snadno sáhli po partnerově telefonu vy, nedělá to náhodou i on vám? Ztráta důvěry hrozí v různých mírách, ale při každém myslitelném scénáři.