4 slova, která zabíjí vztahy

I ty úplně nejšťastnější páry sem tam selžou v komunikaci, a to obzvlášť, pokud emoce vyletí do nebeských výšin. Ve víru boje sem tam můžou zaznít slova, která je velmi těžké vzít zpět, která ublíží, protože v tu chvíli chceme, aby ublížila. Ale některá z nich používáme i v obdobích míru a klidu zbraní. Jaká to jsou?

Pokud nám partner řekne něco, co vnímáme jako křivdu nebo dokonce jako vyložené ublížení, můžeme cítit nutkání vrátit mu to zpátky a to zcela záměrně. A většinou tomu nutkání podlehneme. Někdy je záměrné ublížení pouze reaktivní. Co nás dokáže vytočit do takové míry, že se přestáváme kontrolovat?

Slova jsou mocná, mocnější, než si mnoho lidí uvědomuje. Utvářejí naši okolní realitu, a když je volíme pečlivě, mohou být jedněmi z našich nejlepších přátel. Ale když po nás někdo mrští bezohlednou poznámkou nebo komentářem, můžeme se velmi snadno cítit nepochopení a ublížení.

Tomu všemu můžeme zamezit… nebo alespoň to významně potlačit tím, že některá slova vypustíme nebo nahradíme. Můžeme prostě udělat preventivní opatření, po kterém se nám nedostane tolik útočné reakce.

„Měl/a (bys)“

Pokud používáte ve vyjádření „ne/měl/a bys“, druhá osoba to může podvědomě vnímat jako signál toho, že se stavíte do nadřazené pozice. Protože vlastně říkáte, že víte, co má druhý dělat, aby byly věci správně. V rovnocenné konverzaci lidé reagují umírněně, v dominantně submisivní se brání. A mnohdy je „nejlepší obrana útok“.

Zkuste „Velmi rád/a bych, kdybys…“

„Ty“

„Ty mě nikdy neposloucháš!“ Víte, co slyší druhá osoba? „Je to všechno tvoje vina!“ Jako by se faktor já vytratil. Slovo „ty“ je imaginárním obviňujícím ukazováčkem, kterým míříte na partnera. Cokoliv zazní po „ty“, bude bráno jako obvinění.

Zkuste (v jiných situacích taky neoblíbené) „se“. „Když se stane něco takového, cítím se…“

Muset

Samozřejmě rozkazovacím způsobem. Je to vlastně podobné, jako „měl/a bys“. Používáním slova „musíš“ se stavíte do pozice experta na danou problematiku. Druhé osobě říkáte, že to, co dělá, je špatně, a musí dělat to, co chcete vy, aby to bylo správně. Podsouváte jim neschopnost myslet sami za sebe.

Zkuste „Ráda bych, abys...“ nebo „Pomohlo by mi, kdybys…“ Tím zdůrazníte, že nemluvíte jako obecný znalec, ale jako vy, konkrétní osoba.

Očekávám

Ani ne tolik jako slovo, ale jako skutečnost. Mír začíná tam, kde končí očekávání. A to je velká pravda. Každý má v hlavě plán, jak by se měly věci dít a jak by se ostatní lidé měli v ideálním světě chovat. Pokud používáte fráze jako „Očekával/a bych, že…“, obviňujete. Váš partner se bude cítit posuzovaný, hodnocený a bude reagovat podrážděně a agresivně pravděpodobněji.

Volte slova opatrněji, volte je pečlivě. I ty málo nápadné mohou partnera vyprovokovat k odvetnému útoku, i když neví, proč. Je vždycky dobré mluvit ze svého pohledu, negeneralizovat… Pár jsou dvě unikátní bytosti, žádný kolektiv.